Reportáž z Prahy 2007
Sensation White - na deset tisíc lidí celých v bílém
V sobotu 28. října přivítala Hala Ludowa v polské Wroclawi mutaci Sensation White, která se uskutečnila v rámci letošní World Tour a kterou spoluorganizovala (vedle domácí Essence Music) přímo mateřská ID&T. Akce se opravdu podařila, protože dorazilo necelých deset tisíc lidí a všichni skutečně v bílém oblečení, jak stálo v podmínkách vstupu na akci. [fórum]To bylo ostatně zdůrazňováno neustále, ale přesto jsem byl do poslední chvíle napjatý, jestli se to podaří i ve východní Evropě dodržet.
Snad každého musel ten pohled na halu plnou bíle oděných fanoušků elektronické taneční hudby dostat - dá se to těžko popsat, osobně jsem byl až dojatý. Ta atmosféra nabitá totálně pozitivní energií byla nezapomenutelná. Členy špičkového line upu navíc byly takové hvězdy světové scény, jako je např. ostrovní upliftingová formace Above & Beyond, která se v současné době nachází pravděpodobně na vrcholu kariéry, dále známý německý DJ ATB, holandská star Marco V, další německý zástupce Tom Novy, populární polská deejayská jednička Angelo Mike nebo Junior Jack z Belgie. Aby byl obraz účinkujících kompletní, na druhé stagei vystoupil holandský mág Menno de Jong, jeho v ČR dobře známý krajan San, domácí Nitrous Oxide a další polští DJs, tedy DJ W, Matys, Czopka, DJ Dragon, John Hetmond, Turbo vs. Ando a Maxx. Členy line upu Lech Deluxe Stage byli Michael Burian (headliner této scény), Adamus & Mafia Mike, Peter Pain, Hagal, Greg Access, Neevald, Loui, Alan White a konečně ve Virtual Zone se představil May One, Haze, Levy, Peter von Coil, Fusion F a Najona. Pochopitelně nesměl chybět také Sensation The Megamix. Ale popořádku.
Hala naneštěstí bez šaten
Vstupenky na akci sice nebyly z nejlevnějších, ale protože jsme se rozhoupali relativně brzo, vyšly nás na necelých tisíc korun na osobu. Způsob dopravy jsme sice vyřešili značně později, ale do Wroclawi jsme dorazili bez problémů a halu jsme našli překvapivě bez jakéhokoliv bloudění - silnice byly označeny tak, jak jsme potřebovali, takže hodinu před začátkem akce jsme už vystupovali z auta na placeném parkovišti přímo u haly. Platili jsme zhruba 150 korun za noc, což za tu jistotu hlídaného parkoviště určitě stálo, zvlášť po přepočtu na jednoho účastníka našeho zájezdu. Vyrazilo nás totiž celkem šest (a na sedmimístné Mitsubishi to bylo vcelku akorát). Po večeři jsme se všichni převlékli do bílého a vydali se hledat hlavní vchod. Vstup na akci byl sice trošku chaotický, ale jak šatna (mimochodem vytápěná, umístěná ve velkém stanu před halou a kapacitně zřejmě dostačující), tak osobní prohlídka byla bez problémů. Co se nám nelíbilo, bylo řešení prostranství před arénou: všechny fronty čekaly na dešti. Se začátkem setu Angelo Mikea, který také celou akci otevíral, jsme vstoupili do haly a začali hledat Sensation Shop, abychom vykoupili oficiální trička. V prodeji jich bylo hned několik typů, ale ceny nebyly úplně nejnižší (přes 500 korun za tričko, více než dvojnásobek za mikinu, 250 za klíčenku a 75 korun za plakát!). Přesto si polovina z nás něco vybrala a všichni pohromadě jsme pospíchali na plochu hlavní stage.
Záře až oči přecházejí
Ta už byla slušně zaplněná, drtivá většina lidí přišla na plánovaný začátek party a kolem půlnoci už bylo téměř do posledního místa plno i na všech tribunách. Ukázalo se, že obavy mužské části publika, že nesežene bílé kalhoty, byly úplně liché, protože hala oslnivě zářila čistotou. Až na jeden, dva omyly jsme skutečně během celého večera nepotkali nikoho, kdo by nedodržel pravidla oblékání. V bílém byli i DJs (kromě Juniora Jacka), barmanky, hostesky, ostraha a další organizátoři (s pochopitelnou výjimkou záchranářů). Bílá byla i výzdoba a když začal i celý světelný park pracovat s bílou barvou, možná by mohlo někoho napadnout, že z té barvy až oči přecházely, ale věřte, že to bylo opravdu úžasné. K organizaci by se slušelo dodat, že bary fungovaly za žetony (kus za 2,5 zlotého) a ceny na nich nebyly nejhorší (půllitrovka coly za zhruba 40 korun). Mapky haly (byly někdy potřeba, protože vstupy se vázaly na pásky hned několika barev a někdy v tom byl trošku chaos) byly k dispozici u vstupu, vytištěné line upy jsme měli z domova a jediné, co nám ke spokojenosti chybělo, byla organizace toalet - byly placené. Mohlo by se zdát, že necelých 8 korun nic není, ale tady jde snad hlavně o princip - proč se má platit za tak základní věc, to netuším.
Vždycky něco navíc
Zpět na parket. Bylo deset hodin večer a své umění předváděl Angelo Mike, polský DJ číslo 1, a stálo to za to. Hned po našem příchodu zazněla absolutní novinka, skladba Martyr od Depeche Mode v Paul van Dyk Mixu. Následoval mj. Racoon - Love You More v Armin van Buuren Mixu a Angelo své vystoupení uzavřel obligátní hymnou polské Sensation, tedy stejnojmennou skladbou projektu Flame, kterou live zazpívala vokalistka Olga. Během setu Angelo Mikea jsme byli svědky také živého vystoupení na housle. A to je právě to, co Sensation odlišuje od parties podobného typu - vždycky má něco navíc. To navíc byl ovšem také světelný park včetně snad deseti laserů, který samozřejmě vynikl hned poté, co jsme se přesunuli na hlavní tribunu do předních řad, kde byl skvělý zvuk, pohled na halu jako na dlani a naše postavení navíc skýtalo možnost odpočinku na plastových sedačkách. Celá výzdoba byla koncipována totožně se svou holandskou verzí - hale dominovala hlavní, kruhová stage, nad kterou se jakoby vznášel bílý nafouknutý hřib doplněný třemi svými menšími bratříčky opodál. Pod menšími "klobouky" byly zavěšeny projekce, světla a lasery, a to jsme ještě netušili, jaké jsou v nich zabudovány fireworks. Projekce přebíraly hlavní vizuální roli zejména při představování dalších vystupujících.
Matrix jako vyšitý
Každá Sensation totiž má svůj hlavní motiv (třeba ta letošní holandská měla název "Dreamcatcher") a k mému obrovskému nadšení ta polská zopakovala Amsterdam 2005, který jsem znal z loňského přenosu, kdy jsem srdečně litoval, že tam nemůžu být. Motiv byl totiž kombinací Matrixu, Terminatora a Resident Evilu - zkrátka šlo o boj lidstva o přežití ve válce proti strojům (Resident Evila zmiňuji, protože jsem si všimnul vizualizací komplexu Hive z tohoto filmu). Takže jak zdůrazňovala projekce, "War against machines". Úžasná videa doplněná skvělou hudbou a dalšími efekty, což se dá těžko vyprávět, protože se to musí především zažít. Byla to jedním slovem nádhera, a to nepřeháním, protože na konci každého setu se ty tisíce lidí dalšího intermezza prostě nemohly dočkat. Po Angelo Mikeovi tedy byli představeni Above & Beyond, které tentokrát zastupoval Tony McGuinness a Paavo Siljamaeki. Jejich vystoupení bylo dost očekávané, zazněly skladby jako Aalto - Five, Above & Beyond - Stealing Time, Above & Beyond - Good 4 Me nebo Oceanlab - Satellite. V půl jedné (každý umělec na hlavní stagei dostal prostor 90 minut) nastoupil houseový Junior Jack a Kid Creme. Jejich hudba nás příliš nezaujala a vysloveně nás naštvalo, že Junior Jack není v bílém. O to víc jsme se ale těšili na Sensation The Megamix, v pojetí amsterdamské akce z roku 2005 vlastně zbraň v bitvě proti strojům, která měla "Unite us all".
Zion pod útokem strojů
Vizuální bomba trvala celkem 40 minut (začala impozantní hláškou, že "Caution - we are under attack - the defence shield has been destroyed - this is the start of the intergalactic war") a my jsme se cítili jako v matrixovském Zionu. V davu se proháněli roboti a nad našimi hlavami probíhaly neuvěřitelné ohňové efekty (netušil, jsem, že se dá takhle v pohodě zrealizovat ohňostroj pod střechou). Hlavní vetřelec trůnil na spojených rukou, logu ID&T, a halou zněly (společně s hláškami "Activating laser sequence", "Missiles launch", "Initiating plasma rays") hity jako David Guetta vs. The Egg - Love Don’t Walk Away, The Drill - The Drill, Sander Kleinenberg - This Is Not Miami ve speciálním Sensation Editu, Supermode - Tell Me Why, samply Outta Space (při kterých křičel celý dav a na plazmách běželi mimozemšťani), Ferry Corsten - Rock Your Body Rock, DJ Tiësto - Adagio For Strings, hymna první Sensation Cygnus - Superstring, polská hymna Flame feat. Olga - Sensation a ve finále Underworld - Born Slippy, při kterém až běhal mráz po zádech. Největší zážitek z celé akce skončil (protože "City has been secured"), všichni jsme byli skutečně uchvácení tou podívanou, ale to už nám působivá vizualizace představovala dalšího DJe, kterým byl André Tanneberger alias ATB. I jeho set byl očekávaný - zaznělo např. Ecstasy - ale ani v jeho případě o překvapení nebyla nouze: Jan Loechel totiž naživo zazpíval Believe In Me a Summer Rain, což byl skvělý zážitek. ATB dále zařadil oblíbené Aalto - Five nebo Above & Beyond - Far From In Love, a nadešla čtvrtá hodina ranní a na řadě byl Vyvolený.
Neo na hlavní scéně
Začala vizualizace ze všech nejlepší - oči všech návštěvníků se opět soustředily na plazmy, proběhlo nezbytné intro společně se sirénou a spoustou dýmu, a pak už "The time has arrived". Nastoupit měl "The One". Bylo oznámeno, že je "Access granted" a "Upload started", následovalo "Plugging data connection", "Uploading mixing skills", "Uploading music data", zazněl sampl Automanual a hala mohla spadnout, jak dav šílel. Další na řadě bylo "Uploading EQ settings", kdy zazněl fragment Godd, poté "Spectral analyser reset" a s ním sampl ze Simulated. Nakonec byl "Upload complete" a fantastická hudba konečně uvedla, že "The One is here and he‘s ready like never before": mistr Marco V. A Marco dav nemilosrdně rozsekal. Pro mě osobně hudební vrchol večera. Pecky jako Mode Hookers - Breathe v Sander van Doorn Remixu, Marco V - More Than A Life Away v Album Extended verzi, samply z legendární skladby Apache, obligátní Automanual, skvělé False Light, vše v cestě likvidující Red Blue Purple, slavná skladba Tainted Love v Marco V Re-Editu a závěrečná Marco V - C:\Del *.MP3 (Sensations Outro Mix) opravdu navodily atmosféru nemilosrdné války proti strojům a fakt, že Marco V je ten, který nás může zachránit. Iluze byla (minimálně pro mě) dokonalá. Ve srovnání s Marcem pak nemůže překvapit, že nás poslední vystupující, Tom Novy hudebně příliš nezaujal a tudíž jsme v šest hodin ráno opustili event, který stál opravdu za všechny peníze. Cesta domů utekla jako voda (a to doslova, protože prakticky bez přestání lilo a lilo), v jedenáct hodin (starého času, protože hodinky jsme si kvůli line upu nepřeřizovali) jsme byli v cíli, v Novém Boru u České Lípy.
Svět je zkrátka malý
Sluší se dodat, že main stage nebyla v hale sama, ve vedlejších prostorách fungovaly další tři stage a i jejich vystupující byli velmi zajímaví. Osobně se mi podařilo zastihnout např. Nitrouse Oxida ve chvíli, kdy hrál svou fantastickou skladbu North Pole, dále mého oblíbeného DJ Sana na začátku jeho setu, několik chvil Menno de Jonga a samozřejmě také Michael Buriana, který kraloval Deluxe stagei třeba právě skladbou Supermode - Tell Me Why. Hlavní stage ale v očích mé skupiny neměla konkurenci. Co se týče české účasti, potkali jsme několik přátel (tímto zdravím Inferna, Foxe Muldera, Fabia a Dance-Girl a také fotografy MHD a Wydru) a dále například také Martina a Jirku Grednera, ale anonymní čeština doputovala do našich uší ještě několikrát. Organizačně se akce myslím podařila, akci se Polákům povedlo pod záštitou ID&T připravit v rámci možností dobře. V tomto ohledu tedy nemám pochybnosti, že by se jarní pražská party nevyvedla. Ještě mě napadá, že to bílé oblečení má asi na člověka určitý vliv - nesetkali jsme se v davu ani na tribuně s žádnými problémy a subjektivně si myslím, že jsme potkávali i méně lidí s cigaretou nebo pod vlivem.
Senzační Sensation?!
Zažil jsem už poměrně dost akcí v různých zemích, ať už se konaly v klubu, v hale nebo jako open-air (těch, kterých se zúčastnily řádově tisíce lidí, bude už ke třiceti), a spoustu slavných party konceptů jsem zažil přímo v letošním roce (Trance Energy, Creamfields, Loveparade, Streetparade, Energy, vlastně i česká Transmission), ale po 28. říjnu 2006 už můžu zodpovědně prohlásit, že Sensation White nemá jako show v mých očích žádnou konkurenci. Hudebně třeba nebyly úplně všechny sety dokonalé a k výjimečnosti jim mohlo něco chybět, ale akce své vrcholy jasně měla (Angelo Mike, The Megamix, Marco V) a pak, v tom prostředí a v té atmosféře se všechno zdálo skvělé. ID&T prostě moc dobře ví, co dělá, a umí své nápady úžasně zrealizovat. Celá ta vize "In White" je vlastně snová. Deset tisíc lidí v bílém. K tomu ta bombastická vizualizace s motivem, který jsem si vysnil. Zvukové, laserové, ohňové efekty. A tak bych mohl pokračovat dál, ale myslím, že dojmy, které jsem si odnesl, jsem už dostatečně zdůraznil. Závěrem bych chtěl ještě poděkovat mým kamarádům, se kterými jsem do Polska vyrazil a party si i díky nim parádně užil: Lwice, Linda, Petr, James & Alexx, kterému děkuji speciálně za fotky! A abych nezapomněl - jeden z letáků rozdávaných v Hale Ludowe mě do Polska opět nalákal: Creamfields - we are coming back.
http://www.youtube.com/watch?v=2RgOqFgw4oU