• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    TIGRETigre! Tigre! brilho brasa
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    TIGRE: komorous, teda frydrych by mel kazdopadne zbystrit :D
    TIGRE
    TIGRE --- ---


    Tak nejaky update o Rocinhe - smrakani mraku kolem trafica pokracuje. Nem, sef Rocinhy, byl policii vyhlasen za terc c. 1 - policejni urady ho nove prohlasili za soucasneho nejvetsiho distributora drog ve state a verejneho nepritele cislo jedna. Situace v Rocinhe je udajne docela nervozni - trafico zacalo delat neco na zpusob bleskovych kontrolnich prepadu - nahodne si vybira domy, vynuti si vstup a hledaji dukazy jestli vybrane budovy, nebo respektive lide v nich nemaji napojeni na policii - to zni jako slusny paranoidni psycho.

    Cele to spustila akce specialnich jednotek CORE, ktere ted ve stredu zabili pri sve operaci sefa kopce Sao Carlos v severni casti Ria - Rogéria Riose Mosqueiru, prezdivaneho Roupinol (nebo taky Macaé a Lindao), který je nahoře na obrázku. Roupinol je clovek, ktery se jako nepritel statu drzel na prvnim miste pomerne dlouho, vzdycky to byval jeden z hlavnich dodavatelu a distributoru ve meste (v drtive vetsine samozrejme jen kopce ktere ovlada ADA) a jeden z jejich nejmocnejsich sefu frakce na svobode. Spolu s nim nasli i jeho ucetnictvi - ktere je pomerne zajimave, do Rocinhy například Roupinol dodával každý měsíc 1 tunu drog (sic!) coz je slusne cislo, za posledni dva roky vyfakturoval Roupinol priblizne cca 4 miliardy korun (400 milionu realu) a do Brazilie dovezl kokainovou pastu (z Bolivie a Kolumbie) v hodnote priblizne 420 milionu korun. Krome vlastnich bocas v Sao Carlos dodaval (jako tzv. "atacadista") jak uz jsem psal ostatnim kopcum pod vlajkou ADA - v Rocinhe mel celkem 3 laboratore, kde se z kokainove pasty refinoval kokain. Kontakty a jeho postaveni ted po jeho smrti prebira prave Nem, jako nejblizsi spojenec a clovek v heirarchii vysoko...

    A zatímco Lindao aka Roupinol cestoval vcera v rakvi pod zem - tak v tomhle gangsta postarsim baile songu cestuje do Evropy. Proc tam na obrazku krome maskovaneho bojovnika s napisem (favela) Mineira a zabijacke loutky Chuckyho (maskota ADA) maji mapu Ceske Republiky a Prahu se me neptejte - ale ja s tim nic spolecneho nemam :))
    http://www.youtube.com/watch?v=SDdzeCinzOY
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    Něco o mém nejoblíbenějším brazilském spisovateli - Rubemu Fonsecovi :)



    Mistr "brutálních" povídek
    O otci tzv. brutalismu

    Zuzana Burianová

    Přestože je Rubem Fonseca autorem osmi románů a dvou novel, literární kvality prokázal především v oblasti krátké prózy. Od své prvotiny, knihy povídek Vězni, vydal dalších deset povídkových souborů, nepočítaje antologie a kompletní sebrání krátkých próz z roku 1994. Za více než čtyři desetiletí jeho tvorba prošla pochopitelnými stylistickými proměnami: v té nejobecnější rovině kritika hovoří o posunu od prvotního období formálního experimentu a vlivu neonaturalismu, přes fázi inspirovanou ultrarealismem, až k subjektivněji laděnému (nadále ovšem výrazně kritickému) realismu, jenž se prosazuje od konce osmdesátých let a klade větší důraz na umělecké aspekty s využitím postmoderních postupů.
    *
    Nicméně v kontextu brazilské literatury a v povědomí čtenářů mu náleží místo především coby otci tzv. brutalismu. Tento nový, „brutální" způsob psaní, typický pro jeho texty ze sedmdesátých let, se vyznačuje tendencí zachycovat, prostřednictvím specifického jazyka využívajícího slang a argot riodejaneirské spodiny, existenciální drama jedince, násilí a agresivitu v mezilidských vztazích příznačné pro každodenní realitu velkoměstského života. Jde vlastně o snahu zobrazit odvrácenou tvář moderní Brazílie, v protikladu k mytizujícímu obrazu smyslné karnevalové kultury, která má v obměněných podobách dodnes výrazné místo nejen v literatuře (viz například u nás známé filmy Hlavní nádraží, Město bohů nebo Vzpoura ve věznici Carandiru).

    Prvky brutalismu se objevují v povídkové knize Obojek a plně se prosazují v románu Morelův případ (O caso Morel, 1973) a v některých prózách souborů Šťastný nový rok (Feliz Ano Novo, 1975) a Výběrčí (O Cobrador, 1979). V posledním uvedeném díle se nachází stejnojmenná povídka, kterou je možno považovat za exemplární ukázku a současně i určité vyvrcholení tohoto stylu; získala literární cenu, cenzura však poté její publikaci na dlouhou dobu zakázala. Portrét mladíka, společenského outsidera, jenž s chladnou surovostí na potkání vraždí příslušníky privilegované menšiny, aby si „vybral účty" za to, co mu bylo společností odepřeno (tyto „dluhy" lapidárně vyjmenovává: „...všichni mi dlužíte! Dlužíte mi jídlo, ženský, postel, boty, dům, auto, hodinky, zuby"), představuje děsivou alegorii násilí a totální absence dialogu mezi jednotlivými vrstvami brazilské společnosti. V závěru povídky protagonista přechází, s tvrzením, že „zabíjet jednoho po druhém je věcí mystiky a od té už se oprostil", k teroristickým akcím ve velkém za pomocí své milenky (patřící pro zajímavost ke společenské smetánce). Jeho vzpoura se odehrává nejen cestou přímé fyzické likvidace těch „druhých", ale také na poli literárním - prostřednictvím agitační poezie plné vulgarismů. Literatura stejně jako zločin jsou zde chápány coby radikální formy protestu. Ačkoli v tomto případě jde spíše o zabijáka hrajícího si na umělce, motiv umělce zapleteného do zločinu není u Fonseky ojedinělý.

    Dobrý příběh musí končit smrtí
    Těžištěm „brutálních" próz jsou limitní situace provázené určitou formou násilí; smrt, ať už doslovná či metaforická, bývá jejich nedílnou součástí. Na jedné straně se nepochybně jedná o literární projekt, který dobře vystihuje výrok spisovatele z povídky „Tlusté střevo" (in Šťastný nový rok), jehož lze považovat za autorovo alter ego: „Vždycky jsem byl přesvědčen, že dobrý příběh musí končit něčí smrtí. Zabíjím lidi dodnes." Na straně druhé jde o vnímání násilí jako jednoho ze základních principů městského života, jako historické konstanty ve společnosti. Na této tematice není samozřejmě nic nevšedního, patří k nejčastějším literárním námětům. Typicky „fonsekovské" je jednak úzké propojení obsahové a stylové roviny - násilí a agresivita se výrazně odrážejí i v jazyce -, a dále perspektiva vyprávění - prostřednictvím ich-formy bývá čtenář zasvěcen do psychiky zločinců, jež děsí amorálností a cynismem. V době, která prostřednictvím médií člověka neustále bombarduje apokalyptickými obrazy, volí Fonseca ještě větší intenzitu brutality, aby vyburcoval z otupělosti a snížené citlivosti vůči násilí. Jak se praví v povídce „Tlusté střevo", násilná smrt již lidi nechává zcela chladnými. Co děsí, je smrt civilní, sešlostí stářím či nemocí. Ta se dnes odehrává stále více v ústraní, je tabuizována a vnímána jako obscénní. Nazývá ji novou pornografií, „Pornografií smrti", a staví ji do opozice k „Pornografii života" - tomu, co obhájci dobrých mravů považují tradičně za pornografii a co je podle něj ve skutečnosti vyjádřením oslavy života a rezistence proti smrti.

    Kniha Šťastný nový rok, z níž pochází uvedený překlad stejnojmenné povídky, je kuriózní ukázkou absurdity cenzurních zátahů za vojenské diktatury (kdy bylo mimochodem zakázáno více knih než v době inkvizice a monarchie; jen v letech 1974 až 1978 to bylo na pět set titulů). Vyšla v roce 1975 a záhy se stala národním bestsellerem. Do roka se prodalo na třicet tisíc výtisků a připravovalo se čtvrté vydání, když přišel její zákaz. Cenzoři se dlouho nemohli shodnout na tom, jaký důvod zákazu uvést; zmiňovali šokující násilí, vulgární jazyk, otevřenou erotiku, sexuální zvrácenosti a úchylky, jež útočí na morálku a dobré mravy. Požádali dokonce renomovaného literárního vědce, aby vypracoval posudek, v němž by uvedl, zda je knihu možné považovat za pornografickou. Ačkoli ten došel k jednoznačnému závěru, že nikoli, kniha byla přes protesty literární veřejnosti stažena z oběhu s oficiálním tvrzením, že zachycuje „nezvyklé násilí, ověnčené aureolou beztrestnosti", jež je „průměrnému brazilskému občanovi zcela cizí". Na všechny útoky a obvinění Fonseca odpovídal, že věci, o nichž píše, se každodenně dějí. „Jako by byl objevitel Richterovy stupnice zodpovědný za zemětřesení," prohlásil při jedné příležitosti. Nicméně vzhledem k táhlé soudní při, kterou inicioval za zrušení zákazu, se kniha v Brazílii dočkala dalšího vydání až o čtrnáct let později, v roce 1989, poté, co už vyšla v překladech do několika cizích jazyků.

    Vědomí moci a kvality vraždicích nástrojů
    Patnáct krátkých próz, jimiž je soubor tvořen, prohlubuje tematické okruhy předchozích tří autorových knih: osamělost, dezorientace a prázdnota moderního člověka, nemožnost komunikace v mraveništi velkoměsta, společensky nepřijatelné sexuální chování, jako je prostituce nebo homosexualita. Povídky se vyznačují úsečným, strohým stylem, eliptickou strukturou založenou na perspektivě první osoby, dialozích a rychlém ději, který připomíná střídající se záběry filmové kamery. Téměř ve všech je v různých formách a intenzitě přítomný motiv násilí - od explicitního fyzického násilí v podobě vražd, rituálního usmrcení či znásilnění, přes sebevraždy, domácí násilí a ublížení na zdraví, až po psychologické vydírání, sociální a rasovou diskriminaci nebo kulturní manipulaci.

    Nejvyšší koncentraci brutality nalezneme v prózách, kde se vraždí. Ponecháme-li stranou „Loď Catrineta", bizarní vyprávění o kanibalském iniciačním rituálu portugalského šlechtického rodu, které lze považovat spíše za svéráznou ukázku Fonsekova černého humoru, jsou to povídky „Šťastný nový rok", „Večerní projížďka I a II" a „74 stupňů". Šokují chladnokrevností vražd, absurditou motivů, naprostou absencí výčitek svědomí ze strany jejich aktérů. Nezáleží na tom, jakého jsou pohlaví nebo z jaké společenské vrstvy pocházejí. Ať už jde o ostřílené zločince z riodejaneirského podsvětí, kteří přepadnou účastníky silvestrovského večírku v luxusní vile, úspěšného podnikatele a otce spořádané rodiny, jenž každý večer zabíjí pečlivě vybrané chodce během projížďky v novém jaguáru, nebo o lesbické přítelkyně, které jen tak z nudy ubijí své milence, fyzická likvidace druhého je pro ně věcí zcela přirozenou, přinášející pocit uvolnění a euforie. Vychutnávají si vědomí moci a obdivují kvality vraždicích „nástrojů", opájejí se vědomím, že díky své rafinovanosti či společenskému postavení nebudou nikdy odhaleni.

    Vzhledem k častému sociálnímu podbarvení konfliktů, jež Fonseca zachycuje, by se mohlo zdát, že násilí má u něj především třídní příčiny. Některými kritiky byl také výlučně interpretován jako autor kritizující chudobu a sociálně-ekonomické uspořádání rozvojové země. To je ovšem zjednodušující závěr. V centru jeho pozornosti není střet společenských vrstev, ale střet jedince s druhým, stejně jako se sebou samým. Rozpory vycházející ze sociální struktury brazilské společnosti mohou tento konflikt sice umocňovat, nikoli však plně vysvětlovat. Samotná touha zabíjet vyvěrá z temných hlubin lidského „já" a nelze ji podmínit jen sociologicky. Fonsekovy postavy mnohdy páchají zločiny ze zcela iracionálních důvodů. Jak praví jedna z nich: „Je tak lehké zabít jednu či dvě osoby, zvlášť když pro to nemáte důvod."

    V češtině vyšla z knihy Šťastný nový rok povídka „Osamělá srdce" ve výboru Černý román a jiné povídky. Jako ukázku autorova „brutálního stylu" zde nabízíme překlad povídky, která dala název celému souboru.

    http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/archiv/2007/5-2007/vyber-z-cisla/mistr-brutalnich-povidek
    DOBYTEK
    DOBYTEK --- ---
    ech oprava, prijde mi, ze mu to dodava novy rozmer, treba cast snu o obrazech van goga by bez barvy nemela moc cenu, ale je to samozrejme vec osobniho vkusu :)
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    YBUKO: ja videl pomerne dost filmu, ale doplnovat mam porad stale jeste co :)
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    DOBYTEK: ja po pravde preferuju v tehle filmech (chambarách) spíše černobílou než barevnou, ale chápu že je to věc preferencí...
    DOBYTEK
    DOBYTEK --- ---
    TIGRE: sny vrele doporucuju, cast o merunkovem sadu u me vede asi nejvic. to, co podle meho kurosawovi driv chybelo, byly prave barvy. ran je diky tomu taky o mnoho lepsi, nez kdyby byl cernobily.
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    JAEN: ja posoudit nemuzu - to nejmladsi od Kurosawy co jsem videl byl Ran - sny, rapsodii ani maddadayo neznam :)
    Za tip na komiks diky ! :)
    JAEN
    JAEN --- ---
    TIGRE: lehčí otázku bys neměl? :) dost se mi ale líbí jeden atypický - Sny Akira Kurosawy...

    jinak drobná zajímavost - komix o Claude Lévi-Straussovi http://www.ft.com/cms/s/2/5284373a-1f94-11df-8975-00144feab49a.html . kdyby mi to někdo předložil a okomentoval na střední škole místo čtení ukázek textů, asi by mě to docela zaujalo;)
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    Jaký film od Kurosawy máte nejraději ???

    U mě těžká nerozhodnost... i když bych asi skoro celý svůj život normálně odvětil film úplně nejznámější a nejklasičtější - sedm samurajů, tak čím jsem starší tak tím jsem nerozhodnější :)
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    Před sto lety se narodil Akira Kurosawa - pro mě spolu s Kobajašim, Okamotem, Imamurou, Gošou a dalšími to nejlepší z té staré klasické generace japonských filmařů...



    "In all my films, there's three or maybe four minutes of real cinema." Akira Kurosawa

    Akira Kurosawa, císař japonského filmu
    Tokio/Praha 21. března (ČTK) - Oscarový tvůrce Akira Kurosawa se narodil před 100 lety, 23. března 1910. Ačkoli se režisér a scenárista těšil uznání ve světě, v "zemi vycházejícího slunce" často slýchal kritiku, že není dost japonský. Kurosawovy snímky Rašomon, Sedm samurajů, Krvavý trůn nebo Rudovous patří do zlatého fondu kinematografie. Byl znám svým perfekcionismem, lpěním na maličkostech i extravagancí. Jeho snímky jsou často postaveny na příbězích lidí, kteří ve vyhrocené situaci musejí volit mezi dobrem a zlem.

    "Fascinujícím zdrojem inspirace pro západní filmaře bylo to, že Kurosawa byl novátor filmového média. Přistupoval originálním způsobem ke střihu, k inscenování scén. Byl to on, kdo ve větší míře začal využívat snímání především akčních scén několika kamerami najednou. Velmi vynalézavě pracoval s rytmem filmu, pracoval se zpomalenými záběry. Formální postupy zkrátka využíval zdařile pro lepší vyznění filmové poetiky," přiblížil osobnost japonského tvůrce filmový publicista Jiří Flígl.

    Kurosawa byl i zosobněním umělce, pro něhož je tvorba doslova otázkou života a smrti - tvůrčí a finanční krize jej počátkem 70. let dohnala až k pokusu o sebevraždu.

    K filmu tokijský rodák přičichl koncem 30. let, kdy dělal asistenta režie. Sám debutoval v roce 1943 příběhem Sugata Sanširo o zápasníkovi juda z období meidži Do konce 40. let pak Kurosawa natočil desítku filmů, z nichž většina líčila válkou poznamenané Japonsko. Za pozornost stojí například snímek o osudech lékaře na periferii města Opilý anděl (1948). V hlavní roli se objevil tehdy neznámý Toširo Mifune, který se později stal Kurosawovým dvorním hercem (hrál v 16 jeho filmech) a pronikl až do Hollywoodu.

    Mezinárodní proslulost si režisér vydobyl Rašomonem (1950) - příběhem z 10. století o zločinu vyprávěném střídavě z pohledu několika postav. Snímek zvítězil na mezinárodním festivalu v Benátkách a v roce 1952 získal i Oscara za nejlepší zahraniční film. Některá Kurosawova díla se dočkala také západních verzí. Trhák Sedm samurajů (1954), který pravidelně figuruje mezi nejlepšími filmy všech dob, natočil John Sturges jako klasický western Sedm statečných. Tělesná stráž byla přetočena hned dvakrát - jako western Pro hrst dolarů a jako gangsterka Poslední zůstává.

    Kurosawa zase naopak s oblibou čerpal náměty ze západní literární tradice. Je autorem přepisů dvou Shakespearových dramat - divoké verze Macbetha Krvavý trůn (1957) a přepisu Krále Leara nazvaného Ran (1985). Zfilmoval i Dostojevského Idiota (pod názvem Hakuči, 1951) kterého situoval do tehdejšího Japonska. Tamní produkční firmy se ale ke Kurosawovým projektům stavěly dlouho záporně. Pracovat tedy mohl jen díky zahraniční podpoře.

    V roce 1975 natočil v japonsko-ruské koprodukci oscarový epos Děrsu Uzala. Další vstřícnosti se mu dostalo od dvou jeho amerických obdivovatelů - Coppoly a Lucase, kteří mu umožnili zrealizovat Kagemušu (1981), oceněného v Cannes Zlatou palmou. Na filmu Ran se zase podíleli Francouzi. Laureát čestného Oscara za celoživotní dílo zemřel 6. září 1998 ve věku 88 let uprostřed práce na dvou dalších scénářích. + video o Kurosawovi s Jiřím Flígrem - http://www.ct24.cz/kultura/84741-akira-kurosawa-cisar-japonskeho-filmu/
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    A ještě něco k poslechu - tentokrát mimo klasickou brazilskou škatuli :)



    "The Sexual Life of The Savages" traces the story of a set of Brazilian groups who took their inspiration from US groups such as ESG, Liquid Liquid, Arto Lindsay (himself a Brazilian) and DNA, James White and The Contortions as well as UK groups such as A Certain Ratio, The Pop Group, Joy Division, Gang of Four, Cabaret Voltaire and New Order. With groups like LCD Soundsystem, The Rapture, Chicks On Speed, Le Tigre, Liars, Radio 4 and other contemporary punk/dance bands taking their influences from this period, the music of these groups (all of whom have remained unknown outside of Brasil until now) will be a revelation. The title from the album relates to the complicated relationship Brazilian musicians have with the music of the US and their ironic perception of how Brazilian music is seen outside the country.

    http://www.4shared.com/file/182694977/d3b901f/The_Sexual_Life_Of_The_Savages.html
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    TIGRE: nějáké základní info o Painovi třeba na české wiki - http://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_Paine
    TIGRE
    TIGRE --- ---


    Tip na výborný kauf ! Levné knihy na webu avizují ve slevě knihu "Thomas Paine a jeho Práva člověka" od mého oblíbence Christophera Hitchense, za směšných 39,- Kč, což je myslím částka, která se do tak zajímavých osobností myslím investovat určitě vyplatí... http://www.levneknihy.cz/DetailZbozi.aspx?z=77902 Já do toho jdu rozhodně :)

    Thomas Paine je v Čechách bohužel ne moc známá, za to nesmírně zajímavá postava nejen americké historie. Revolucionář, spisovatel, filosof, skeptik, antiklerikál a osvícenec, jeden z tzv. Otců zakladatelů a zejména proponent několika nesmírně hodnotných a na svou dobu progresivních myšlenek a úvah, především však historická ikona a hlasitý zastánce všeho co se týče základních a přirozených lidských práv, rovnoprávnosti a otevřené a solidární společnosti. Člověk jehož myšlenky ovlivnili široké politické spektrum od anarchistů přes liberály až po sociální demokracii, především v anglosaském světě. Autor řady kouzelných citáty jak co se týče právě Lidských práv, stejně tak jeho ještě známější (a vůči křesťanství trefně a hutně nesmlouvavé) knihy Věk rozumu :)
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    Peep Show - pro me spolu s tim co dela Ricky Gervais, asi to uplne nejvtipnejsi a nejzajimavejsi ze soucasneho humoru...



    http://www.csfd.cz/film/257880-peep-show/
    http://www.imdb.com/title/tt0387764/
    http://en.wikipedia.org/wiki/Peep_Show_(TV_series)

    Seriál líčí život dvou spolubydlících – třicátníků, kteří jsou oba trochu mimo. Krom toho nemají stydlivý úvěrový úředník Mark (David Mitchell) a rádobyúspěšný hudebník Jeremy (Robert Webb) mnoho společného. Snad ještě urputnou snahu dostat se do kalhotek ženám ve svém okolí. Ta hlavní protagonisty leckdy zavádí do různých absurdních a komických situací, a proto se kolem ní točí většina děje seriálu. Hlavní hrdiny doplňuje několik dalších vtipných postav, mezi nimiž vyčnívá Jeremyho kamarád – světák Super Hans. Peep Show je zasazena do prostředí šedivého londýnského předměstí a Mark s Jeremym se pohybují v podstatě jen mezi svým zanedbaným bytem, barem a kanceláří.

    Peep Show je specifická hojností vnitřních monologů, které k sobě Mark i Jeremy vedou. Divák tak kromě toho, co říkají, slyší i to, co si myslí. Což vysvětluje jejich navenek často podivínské chování a dodává mu ještě komičtější rozměr. Peep Show je vtipnější než Ordo Lumen Templi, a tak se není co divit, že v roce 2007 vyhrála British Comedy Awards. Seriál byl poprvé uveden v roce 2003 a v současnosti se chystá šestá série. (zdroj peepshow.xf.cz/)

    První serie ke stažení - http://www.peepshow.xf.cz/dload.htm (první série česky otitulkovaná, bohužel kvalitu titulků, ale neznám, nemel by ale byt problem pripadne sehnat anglicke)
    TIGRE
    TIGRE --- ---


    Jinak ta Bolivie je obecne po Paraguayi druhy nejdulezitejsi zdroj - je to hodne dany predevsim tim, ze ta zeme nikdy nemela zadnou legislativu, ktera by regulaci zbrani nebo vubec zbranove zakony resila. Je to takovy 10 let trvajici beef mezi armadou a policii kdo ma dohlizet na co, ktery celou situaci zmrazil. Realita je takova, ze v Bolivii muzes koupit skoro jakoukoliv zbran kdekoliv se ti zachce. Prolomit by to mely nove zakony, ted z ledna, ktere ale jeste neprosly ratifikaci. Nebyt Bolivie tak daleko od pobrezi, sly by odtamtud myslim zbrane vsechny. Jinak na tohle tema - takova klasika z moji oblibene pauty do dia z minuleho tydne (viz. obrazek) - brazilska policie zatkla dva pastory (!!!) z charismaticke cirkve Igreja Mundial do Poder de Deus, kteri ve svem Opelu Vectra vezli zbrane od bolivijskych hranic, urcene Luizi Cláudio Gomesovi, zvaném "Pão com ovo" (napojeného na Comando Vermelho), který šéfuje na Morro de Martins v Riu.
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    LA_PIOVRA: obvykla a uz nekolik let trvajici cesta je nasledujici: zbrane importuje do Brazilie firma obchodujici s vojenskym materialem, zbozi se oficialne vyexportuje do Paraguaje, doposud vse legalni. V Paraguaji se zbrane ztrati a propasuji zpatky do Brazilie. Je to stejne vynosny biz jako drogy, politicky unosnejsi, s vlastni strukturou a s uzsimi vazbami na bile limecky, vojaky, policii a lokalni (prihranicni) politiku.

    Od hranic to pak smeruje stejne jako treba drogy bud v tiracich nebo mensich autech do mesta. Brazilska armada si zbrane pomerne hlida, pokud z ni primo trafico neco ma tak vycvik (hodne ex-vojaku mela tradicne v radach treba ADA), obcas se objevi ve favelach neco (vetsinou kulomety, protitankovky) co ma puvod v bolivijske armade a neslo to výse popsanou, klasickou cestou z jihu, ale tou drogovou, západní stezkou.
    S_TEJK
    S_TEJK --- ---
    TIGRE: jestli voni nechtej tu favelu rovnou tim arzenalem pripravit pro developery ;)
    TIGRE
    TIGRE --- ---
    A něco na spravení nálady ! http://www.youtube.com/watch?v=-R8nPUbml4c
    TIGRE
    TIGRE --- ---


    TIGRE: a další zprávy ohledně Rocinhy a tamějšího trafica... to v poslední době podle informací co prosákly do tisku opravdu dozbrojuje. Za poslední dobu hoši utratili minimálně 5,5 milionu na modernizaci sveho arzenalu a nakup munice. Co prosaklo pres Polinter, tak pro predstavu se jedna o tyhle zbrane:

    1 x AT4 (viz obrázek), ráže 84mm, švédská výroba Saab, cena ??? http://en.wikipedia.org/wiki/AT4
    3 x FN FAL, ráže 7.62, belgická výroba, cena co za ni zaplatili přibližně 500 tis. za kus - http://en.wikipedia.org/wiki/FN_FAL
    1 x puška ráže 7.62, model alá karabina M1, cena přibližně 180 tisíc
    1 x útočná puška typu SIG SG 540, licenčně vyráběný v Chile (FAMAE) cca 220 tisíc
    1 x FMK 3, samopal argentinské provenience - http://en.wikipedia.org/wiki/FMK-3_submachine_gun
    10 x pistole 9mm, neznámý výrobce
    5 x pistole typu Ruger
    22 x granát, neznámý výrobce

    Zbytek peněz šel na munici a zásobníky... spolu s partyzánskými manuály, co teď objevili při razii, to vypadá, že se ADA chystá na rozhodující bitvu o kopec a očekává příchod té velké policejní operace. Pro obyvatele, studenty institutu, sousedy a normální lidi z toho bohužel nic dobrýho nekouká. Bojím se těch vyslovenejch psychopatií jako je ta AT4, granáty apod.

    Musím říct, že pro mě osobně asi největší šok na který jsem si chvíli v Rocinhe zvykal, je to, že to jsou všechno vojenské zbraně - jakože opravdu velký zbraně, když jsem do favely jel, tak jsem si myslel, že budou mít pistole, to že budou mít samopaly jsem samosebou věděl, ale jako osoba co vojně unikla a zná to jenom z filmů vlastně představit naživo moc neuměl o těch ostatních kalibrech ani nemluvě.
    TIGRE
    TIGRE --- ---


    Jsem ateista nebo agnostik?
    Žádost o toleranci tváří v tvář novým dogmatům

    Bertrand Russell (1947)

    Mluvím jako někdo, jehož otec zamýšlel vychovat jako racionalistu. Byl stejně tak racionalistou jako jsem já, ale zemřel, když mi byly tři roky, a Kancléřský soud rozhodl, že zažiji výhody křesťanského vzdělání. Domnívám se, že Kancléřský soud toho možná od té doby lituje. Nezdá se, že to byl tak dobrý nápad, jak doufali. Možná, že řeknete, že by to bylo dost škoda, kdyby křesťanské vzdělání mělo zaniknout, protože byste pak neměli už žádné další racionalisty.
    Ti se totiž rodí hlavně z reakce na systém vzdělání, který považuje za docela správné, že otec by měl vydávat rozhodnutí, že jeho syn by měl být vychován jako Muggletonián, řekněme, nebo vychován v jakémkoliv jiném druhu nesmyslu, ale za žádnou cenu nesmí být vychován myslet racionálně. Když jsem byl mladý, bylo to považováno za nezákonné.
    --------------------------------------------------------------------------------

    Hřích a biskupové
    Od té doby, co jsem se stal racinalistou, jsem zjistil, že ve světě stále existuje povážlivý prostor pro praktický význam racionalistického životního postoje, nejen pokud jde o geologii, ale ve všech druzích praktických záležitostí, jako jsou rozvody a kontrola porodnosti, a otázka, která se objevila docela nedávno, umělé oplodnění, kde nám biskupové říkají, že něco je závažný hřích, ale vážný hřích je to jen proto, že o otm je nějaký text v Bibli. Není to vážný hřích proto, že by to škodilo všem lidem, o to nejde. Pokud budete moci říkat, a pokud budete moci přesvědčit parlament, aby říkal, že nějaká věc se nesmí dělat jen proto, že se toho týká nějaký text v Bibli, potud bude ještě dlouho zřejmé, že je v praxi velice zapotřebí racionalismu.
    Jak možná víte, dostal jsem se do velikých potíží ve Spojených státech pouze proto, že v určitých praktických otázkách jsem se domníval, že etické rady podávané v Bibli nejsou přesvědčivé, a že v jistých věcech by měl člověk jednat jinak, než co říká Bible. Na tomto základě nařídil soud, že nejsem vhodná osoba k vyučování na univerzitách ve Spojených státech, takže mám určitý praktický důvod pro to, abych dával přednost racionalismu před jinými životními postoji.
    --------------------------------------------------------------------------------

    Nebuďte si příliš jistí!!
    Otázka, jak definovat racionalismus, není vůbec jednoduchá. Nemyslím si, že byste ji mohli definovat tím, že odmítnete to nebo ono křesťanské dogma. Bylo by dokonale možné být naprostým a absolutním racionalistou v pravém smyslu toho slova a přesto akceptovat to nebo ono dogma.
    Otázka je, jak dospět k vašim názorům a ne, co jsou vaše názory. To, v co věříme, je nadřazenost rozumu. Jestliže by vás rozum měl vést k ortodoxním závěrům, dobře; jste stále racionalista. Pro mě je základní věc to, že člověk by měl zakládat své argumenty na tom druhu důvodů, které se přijímají ve vědě, a neměl by nikdy nic, co přijímá, považovat za zcela jisté, ale jen za více či méně pravděpodobné. Nebýt si naprosto jistý je, jak myslím, jedním ze základních rysů rozumnosti.
    --------------------------------------------------------------------------------

    Důkazy existence Boha
    Existuje jedna praktická otázka, která mne často trápí. Kdykoliv totiž jedu do cizí země nebo do vězení nebo jiného podobného místa, vždy se mne ptají, jakého jsem náboženství.
    Nikdy nevím, zda-li mám říci "agnostik" nebo "ateista". Je to velice obtížná otázka a troufám si tvrdit, že některé z vás jistě také už trápila. Jako filosof, kdybych mluvil k čistě filosofickému publiku, bych měl říci, že bych se měl popsat jako agnostik, protože si myslím, že neexistuje přesvědčivý argument, kterým by se dalo dokázat, že nějaký Bůh neexistuje.
    Na druhou stranu, jestliže mám poskytnout správný dojem obyčejnému člověku z ulice, myslím, že bych měl říci, že jsem ateista, protože když říkám, že neumím dokázat, že neexistuje nějaký Bůh, měl bych stejně tak dodat, že neumím dokázat, že neexistují homérští bohové.
    Nikdo z nás by vážně nezvažoval možnost, že všichni Homérovi bohové skutečně existují, a přesto kdyby se člověk pustil do logického důkazu, že Zeus, Héra, Poseidón a ostatní z nich neexistovali, shledal by, že je to strašná práce. Nemohl by takový důkaz podat.
    Tudíž, pokud jde o olympské bohy, kdybych mluvil k čistě filosofickému publiku, řekl bych, že jsem agnostik. Ale když mluvím lidově, myslím, že my všichni bychom řekli s ohledem na tyto bohy, že jsme ateisté. Pokud jde o křesťanského Boha, měl bych, jak myslím, udělat přesně totéž.
    --------------------------------------------------------------------------------

    Skepticismus
    Existuje přesně stejný stupeň možnosti a pravděpodobnosti, že existuje křesťanský Bůh, jako že existuje homérský Bůh. Neumím dokázat, že buď křesťanský Bůh nebo homérští bohové neexistují, ale nemyslím si, že jejich existence je alternativa, která je dostatečně pravděpodobná, aby si zasloužila vážnou úvahu. Tudíž předpokládám, že na těch dokumentech, které mi předkládají při jistých příležitostech, bych měl říci, "ateista", ačkoliv to byl a je obtížný problém a někdy jsem řekl to a jindy ono bez jasné zásady, jíž bych se řídil.
    Když člověk připustí, že nic není jisté, musí, jak si myslím, rovněž připustit, že některé věci jsou mnohem více téměř jisté než jiné. Je mnohem více jisté, že jsme zde dnes večer shromážděni, než je to, že ta či ona politická strana je v právu. Jistěže existují stupně jistoty, a člověk by tuto skutečnost měl velice pečlivě zdůrazňovat, protože jinak skončí v naprostém skepticismu, a úplný skepticismus by samozřejmě byl naprosto neplodný a zcela bez užitku.
    --------------------------------------------------------------------------------

    O pronásledování
    Člověk si musí pamatovat, že některé věci jsou mnohem pravděpdoobnější než jiné a mohou být tak pravděpodobné, že nestojí za to si pamatovat v praxi, že nejsou zcela jisté, vyjma toho, když přijde na otázku pronásledování.
    Jestliže dojde k upalování někoho na hranici za to, že něčemu takovému nevěří, pak stojí za to se upamatovat, že konec konců může mít pravdu, a nestojí za to jej pronásledovat.
    Obecně, jestliže například někdo tvrdí, že země je placka, jsem docela ochotný k tomu uznat, že by měl své mínění propagovat jak jen je mu libo. Může mít ovšem pravdu, ale nemyslím si, že ji má. V praxi, jak myslím, uděláte lépe, když budete předpokládat, že země je kulatá, ačkoliv samozřejmě se můžete mýlit. Tudíž, nemyslím si, že bychom měli být naprostými skeptiky, s výjimkou učení o stupních pravděpodobnosti.
    Domnívám se, že všeobecně je to druh učení, který svět potřebuje. Svět se stal přeplněným dogmaty, Stará dogmata se možná rozložila, ale povstala nová, a všeobecně se domnívám, že dogma je škodlivé v přímé úměře k jeho novosti. Nová dogmata jsou mnohem horší než stará.

    Audiokniha Bertrand Russell - Religion and Science ke stažení zde: http://rapidshare.com/files/179100128/Bertrand.Russell-Religion.and.Science.rar
    A Bertrand Russell nad wiki zde http://en.wikipedia.org/wiki/Bertrand_Russell a zde http://cs.wikipedia.org/wiki/Bertrand_Russell
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam