TIGRE: Ještě k archeologii krajiny - zajímavý rozhovor v loňské Advojce s Ing. Radan Květem, CSc.



Jak poznáte starou stezku | č. 6 | 2011 | archiv - A2 – zvíře nikdy nespí
http://www.advojka.cz/archiv/2011/6/jak-poznate-starou-stezku

Tip na zajímavou knížku:



Od mamutů k řepkovým lánům

Průvodce proměnami českomoravské krajiny během posledních 12 tisíc let
Krajinný archeolog Petr Pokorný se v knize Neklidné časy pouští do krajně obtížného úkolu. Snaží se zrekonstruovat proměny, kterými českomoravská krajina prošla během holocénu, tj. asi za posledních 12 tisíc let, a vyprávět o těchto dějích. Pro představu o náročnosti takové práce si proveďme myšlenkový pokus:
Představte si, že vás se zavázanýma očima dopraví na rašeliniště, které je na ploše 2x2 metry ohrazené velmi vysokým plotem, a zavřou vás dovnitř. Vaším úkolem bude určit, jak vypadá krajina za plotem; smíte požádat o přístroje a literaturu. Víte, že jste v Česku a krajinu znáte. Víte také, že v rašeliništi se dobře uchovávají úlomky rostlin a zejména pyl. Najdete zbytek smrkového pařezu a dubový list vám prozradí, že v okolí roste dub: avšak jeden, nebo celá dubina? Všude bude plno pylu z borovice, protože jediný strom vyrobí více pylu než celá louka, navíc létá vzduchem, zatímco pyl z lučního kvítí nikoli. Právě tu však přistála zkřehlá včela s nákladem pylu a vy z analýzy jejího nákladu usoudíte, že nedaleko je louka. O lánu zelí v blízkosti se nedozvíte nic. Pak dostanete další úkol: odebrat vzorek z hloubky dvou metrů (řeknou vám, že je starý 2000 let) a opět rekonstruovat, jak toto místo vypadalo na začátku letopočtu.

Takto nějak postupují krajinní archeologové a Pokorného kniha je exkurzem do jejich práce. Sledujeme s ním krok po kroku, jak se z mravenčí práce pomalu vynořuje rekonstruovaná krajina; pravda ne ta dnešní za pomyslnou ohradou, tu si můžeme osahat rovnou, ale krajiny dávno zaniklé. Některá rašeliniště vydrží na stejném místě po tisíce let, rostou pomalu a rašelinné "letokruhy" docela slušně konzervují rostlinný materiál. Určíme-li jejich věk, otevírá se okno do dávných dob. Podobným záznamem jsou i jezerní sedimenty, náplavy řek, sprašové profily či usazeniny humusu, netopýřího trusu, šnečích ulit a různého smetí v jeskyních, pěnovce, horská jezera a kdovíco ještě. Pokorný navíc klade svá zjištění do širších kontextů – jeho vědecká aktivita zabírá výzkum v oblastech tak různorodých jako africké pouště a Sibiř. Umožňuje mu to soudit, jaké klima panovalo během holocénu na větších plochách, než je území Česka, a v případě Sibiře si také učinit představu, jak to kdysi mohlo vypadat u nás.

Začalo to katastrofou
Chvályhodné jsou proměny autorova stylu. Místy je do velké míry standardně vědecký: tam a tam jsme udělali sondu do té a té hloubky, určili jsme věk jednotlivých vrstev a nalezli jsme tam to a to. Tato data se však najednou překlopí do roviny interpretační, do poutavého líčení, jak v té době vypadala krajina. Autor neopomíná zdůraznit, že jde o jeho vlastní interpretaci a že se výklad jeho kolegů může lišit – i když všichni budou uznávat pravost a serióznost zjištěných dat.

Z nich podle autora vyplývá, že holocén v českomoravských zemích začal ekologickou katastrofou. Náhle, v průběhu jediného století se oteplilo a dostavily se intenzivní srážky (za pár století už nastaly průměrné teploty jako ty dnešní). Původní stepi s vysokým porostem – potravou namraženou na celou zimu – najednou zapadaly vysokým sněhem a předtím ještě na podzim porost nahnil. Velcí býložravci – mamuti, nosorožci, jeskynní medvědi – buď vymřeli, nebo se stáhli více na sever. Nastala doba postupného zalesňování, která vyústila do první generace pralesů před 8000 lety, tvořených zejména jilmem, dubem, lípou, javorem a jasanem, se stále menšími a méně propojenými ostrůvky bezlesí vypásanými zubry, tury a koňmi. Měnila se půda, přišli zemědělci a lesy se postupně měnily na jedlobukové. Se zemědělskou činností se samozřejmě proměnil i celý ráz krajiny, zvýšila se eroze a tím se změnil charakter řek: od štěrkových niv, jaké má třeba Belá pod Tatrami, k pokojným meandrujícím tokům s mnohametrovými vrstvami sedimentů v podloží.

Naprosto fascinující je také rekonstrukce způsobů hospodaření a toho, co se pěstovalo a chovalo v různých dobách. Jak byla krajina rozdrobená do polí, lesů a pastvin? Žili lidé z dobytka, nebo z obilí? Z jakého dobytka a jakého obilí? Jak zajišťovali přežívání dobytka v zimě? V čem chodili? Je to opravdu tak, že "kultura" je vždy a všude postavena proti přírodě a člověk, kamkoli přijde, se stává "přírodní katastrofou"? Anebo snad staří žili v bukolické harmonii s přírodou, a to jen my jsme zvlčeli a harmonii rozbili? Dozvídáme se například, čím se živili lidé v době keltské, že dříve se na zimu nesušilo seno, ale olistěné větve stromů, z míry říčních naplavenin lze usoudit na intenzitu odlesňování a zejména orby – ano, už před 2 až 5 tisíci lety se takto naši předkové podepsali do sedimentů.

Když si před očima necháme běžet ten úžasný film líčící vývoj naší krajiny za posledních 12 tisíc let, se všemi dějovými zvraty, přál bych si, aby ho viděli všichni ti, kdo volají po "zachování rovnováhy" a myslí tím asi jakési idealizované časy před dvěma generacemi. Ani se nechce věřit, že i sám autor knihy, který své dílo nazval Neklidné časy, na jednom místě říká: "V dlouhodobé perspektivě se totiž holocén jeví jako klimaticky mimořádně stabilní období, s příznivými teplotními i vlhkostními poměry." Jakápak stabilita!

Puzzle pro archeology
Pokorný nikdy neopomene zdůraznit, že nám předkládá svou vlastní interpretaci průběhu dějů a že jsou možné i jiné, a to na základě stejných vědeckých zjištění. Tvrdá vědecká fakta, ony kamínky mozaiky, jsou řídká a kontury výsledného obrazu musí doretušovávat jako režisér. Ba ještě hůř: oněch mozaik je více a kamínky se nám promíchaly: podle toho, do kterého obrazu je přiřadíme, se bude měnit sám obraz, anebo se zhroutí. Něco jako skládanky puzzle. Víme-li, že všechny dílky patří do jednoho obrazu, a navíc ho máme na víku od krabice, je skládanka věcí trpělivosti. Co když však někdo sesype díly z několika různých krabic, a to ještě tak, že z každé jich vezme jen pár – a víka žádná? Jeden takový průnik sypanicí neúplných skládanek geologů, klimatologů, archeologů, botaniků, religionistů a kdovíkoho ještě nabízí Pokorného kniha.

Kromě rázu poučného pro všechny, kdo se zajímají o vývoj naší přírody, dostane čtenář i mimořádně barvité líčení vědeckých postupů, váhání a omylů a také nahlédne, jak důležité je nakonec ono vysvětlující vyprávění, které – přísně vzato – vlastně už ani vědou není. Třeba po přečtení Neklidných časů bude kritičtěji pohlížet na ony zaručeně pravdivé výkřiky typu "Vědci zjistili, že…". Q

---
Recenze z Respektu, autor ANTON MARKOŠ, biolog.

Where we meet (whores' glory poem) Maike Rosa Vogel feat. Konstantin Gropper - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=z_9k66jRmY8

Venku je nový dokument od Glawoggera.... Whores' Glory (2011)











Zatím jsem neviděl (stahuju), ale těším se!

WHORES' GLORY is a cinematic triptych on prostitution: three countries, three languages, three religions. In Thailand, women wait for clients behind glass panes, staring at reflections of themselves. In Bangladesh, men go to a ghetto of love to satisfy their unfulfilled desires on indentured girls. And in Mexico, women pray to a female death to avoid facing their own reality.

In worlds where the most intimate act has become a commodity, these women have physically and emotionally experienced everything that can happen between a man and a woman. For this they have always received money, but it has not made their lives rich in anything but stories.

DIRECTOR'S COMMENTS:

NOT JUST SEX FOR MONEY
The topics in WHORES' GLORY are certainly loaded because everyone believes they know something about prostitution, particularly when he or she has never been to a brothel, or they know about it from the media or simply from second hand information. I tried to go in with only one expectation: "This is certainly not going to be what I think it is." I have always felt that prostitution isn't only about paying somebody for sex. That would be too simple, because when negotiations are over and the deal is done, it would only be about two naked people doing the most intimate of acts. I wanted to try and explore more: what does it do to the hearts, minds and souls on both sides?

MEN AND WOMEN
When I start a film, I always need a premise that can be contradicted or confirmed by reality. For WHORES' GLORY, I chose the theory that the female/male relationship of any given culture can be depicted in prostitution as in everyday life, only dealings move much faster. For example, in Mexico City there is a back alley where prostitutes parade all day long. Men lean against the walls, standing there watching this parade of the dolled up working girls. But the rule of the game is that the men are not allowed to openly choose. They can try to make eye contact, or wink at a girl, maybe sometimes give her a little sign. But it is the woman who has to stop and start to talk with the man. Then when they come to an agreement, the man can take her to a nearby hotel room. This ritual is the perfect mirror of how men and women relate to each other in a strict Catholic society. In WHORES' GLORY, you can see similar rituals and situations. The glass separation between the men and women in Thailand; the men in Bangladesh arriving in groups and choosing the girls together; the Mexican men cruising in cars for the women of their choice.

LOCATIONS DEPICTING THE EXPERIENCE
The most important thing for me was to find places where I could cinematically depict the experience that I want to share with the audience. For example, the Fish Tank in Bangkok separates men and women with a thick piece of glass. Only the men can see the women properly. The mirror-like glass allows the women to only see mostly themselves. By watching the "surface" of this place, you can already detect a lot of details. A place like that makes sense in a cinematographic way. Faridpur's huge prostitution compound, "City of Joy," was also a location that inspired me cinematographically, as well as the dusty roads of Reynosa's La Zona... It was also important for me to show differences in mindsets on the basis of sexuality. The Thailand segment shows a relatively less complex, almost light-footed kind of prostitution that has a certain friendly edge. In Bangladesh, it goes a bit deeper because it's very much rooted in the society, and in Mexico it is actually about death, about an all-dominating desire for death.

WHORES' GLORY - a film by Michael Glawogger
http://www.whoresglory.com/

Whores' Glory (2011) - IMDb
http://www.imdb.com/title/tt1327628/

S_TEJK: Já jenom dodám, že Onibus 174 od režiséra José Padilhy je vážně skvělej dokument, který rozhodně stojí za to vidět!

Bus 174 - Watch The Full Documentary - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=qO1oiYwS5YY

NIKE "Rocinha Boys" (Short Film)
http://vimeo.com/26949422

BBC Brasil - Notícias - Artistas espanhóis pintam mensagens positivas em ruas de favela de São Paulo
http://www.bbc.co.uk/portuguese/noticias/2012/02/120227_galeria_favela_sp_cc.shtml

Adam Curtis a jeho blog nikdy nezklame... tentokrát (mimo jiné) o tom, jak britská horrorová antologie Přízraky noci (Dead of Night) spustila diskuzi, jejíž výsledkem byla tzv. Steady State theory, alternativa k terorii Velkého třesku.



One September night in 1945 three British mathematicians and astronomers went to see a new film at a cinema in Cambridge. It was called Dead of Night. It was a series of ghost stories told by a group of people gathered together in a farmhouse. The stories are linked by a device of a central character who is convinced that he has experienced the whole situation in the farmhouse before. In the end he murders another of the group - but then wakes up from this terrible dream.

That morning the telephone rings, he is invited down to the farmhouse, and the whole story, or dream, starts all over again.

The scientists loved the film, and they sat discussing its circular structure. One of them suggested that it could be the model for how the whole universe really worked. That, although the universe was expanding, it was also constantly renewing itself - to maintain itself in a steady state.

Out if this came what was called the "Steady State" theory of the universe. It was going to dominate scientific thinking for the next twenty years, and it would also make one of the three scientists very famous.

He was a very difficult and argumentative man called Fred Hoyle - and the story of what happened to him and his idea is odd and funny - and also shows how science can often add a spurious certainty to the stories that modern societies tell themselves.

I also want to tell the story of two of the men behind the film Dead of Night - because both of them were convinced that the certainties of the post-war years had trapped Britain in a narrow bubble that was preventing it from seeing the world as it really was.

And we may still be in that bubble.

http://www.bbc.co.uk/blogs/adamcurtis/2012/02/a_mile_or_two_off_yarmouth.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Steady_State_theory

http://www.csfd.cz/film/35396-prizraky-noci/

LA_PIOVRA: když se pak pochlubíš jizvama, tak si prohodíme nicky! :)