BOODIA: Ale je pět a pět minut. Skoro čas na oběd.

HNILOB: Podle mě to postupně ztratilo šmrnc. To o těch kačátkách se mi fakt líbilo, ale pak to bylo černobílý a já usnul.

HNILOB: Máš pravdu, máš pravdu. Můžeš jít vepředu i vzadu a já uprostřed?

FRK_R23: To chce čas! Jediná chybička v jediném z mých třinácti miliard výpočtů a jsme všichni úplně na padrť. Odpočítávám. 10, 9, 8, 6, 5 …

HNILOB: No tak, snaž se, ty máslo!

FRK_R23: Možná máš pravdu. Jo. Začnu trochu posilovat.

HNILOB: „Přehnaně horlivý, zřejmě blázen. Pravděpodobně má víc zubů než mozkových buněk. Vyhlídky na povýšení: komické.“

FRK_R23: Já vypadám pěkně, můj stín vypadá pěkně – parádní dvojka! Oba jsme k zulíbání!

HNILOB: Néé, ty jsi dinosaurus. Vyhynul jsi! Nemáš nic.

FRK_R23: Je to moje zaměstnání! To já si odskáču, jestli přijde důstojník, objedná si slepičí polévku a dostane rybízový likér s pudinkem, dvojitou šlehačkou a cukrem!

SKRU: chci trojty sendvic se smazenkou a s.. s cili omackkou a catny

KACHENNA: Jak andělské pohoštění! Já mám „vindaloo“, i když nevím, co to je.

MALLORYNOX: Na to vem jed, vole!

KACHENNA: Ovšem. Jak jsem hloupý. Vždyť Vás vždycky tak zajímalo 19. století a jeho středostavovské způsoby. A přestože máte tričko propagující rockovou kapelu „Kolostomická exploze“, přímo hoříte touhou po vzdělání!

SKRU: Chceš mě zhypnotizovat, že jo?

SKRU: Vy opice jste chytřejší, než jsem si myslel.

KACHENNA: Naprosto přesně! A proto taky vyhraju. Dokážu přistupovat k problému tvůrčím způsobem, místo toho, abych se držel vyšlapaných cestiček. A proto jsou lidé lepší než stroje.

SKRU: Tedy ještě před pár minutami bych řekl, že pravděpodobnost je nula na druhou.