KACHENNA: Naprosto přesně! A proto taky vyhraju. Dokážu přistupovat k problému tvůrčím způsobem, místo toho, abych se držel vyšlapaných cestiček. A proto jsou lidé lepší než stroje.

SKRU: Tedy ještě před pár minutami bych řekl, že pravděpodobnost je nula na druhou.

KACHENNA: Listere, jsem příliš, příliš velký gentleman na to, abych se snížil k hovoru, jenž vedou primitivové ve sprchách. Vše, co potřebuješ vědět o McGruderové, je, že jsem jí sklátil!

FRK_R23: Jste furt jak malej, pane Gazpacho!

KACHENNA: !tavotuksid mínímen mot o žu áJ

FRK_R23: Možné, ale velmi nebezpečné. Pokud jde o vedlejší účinky, mohl byste se změnit v blábolajícího prosťáčka.

SKRU: Listere, kdybys žil v celibátu jako já, neměl bys tyhle problémy.

SKRU: Můžu jíst? Totiž v tomhle těle je to možné?

FRK_R23: Nevím, co bych si bez tebe ty poslední tři tejdny počal. Seš jako Matka Terezoid. Přines` jsi mi jídlo?

SKRU: Vylaď na Duševní zdraví FM.

FRK_R23: Možná jsme už moc dlouho v hlubokym vesmíru, ale ta její figura mě pokaždý tak rajcuje. Jsem ujetej?

SKRU: Jak se s tím můžeš jenom tak smířit?

KACHENNA: Jak jsi tohle dokázala? No jasně! Protáhla jsi se ventilací a vyskočila jsi na chodbě, paráda.

Až skončíte, pánové, mám takový malý problém s nákladovými vraty.

SKRU: Flobadob. Blib, blub, blíb.

FRK_R23: Máme tedy chrchhchrhh, čili štěstí.

SKRU: Až si to promyslíš, tak změníš názor. Našemu osudu se nevyhneš, s tím nic neuděláš, nakonec nám pomůžeš.

FRK_R23: To je emocuc, pane. Ochočený polymorf, který je při narození vykleštěn.

SKRU: Ne, to ty nechápeš. To nejsem já, to je on.

FRK_R23: Ale kam máme jít? Nevíme, kdo jsme - vzpomínky se nám ještě nevrátily.

SKRU: Je mi hanba, že Vás doprovázím! Takhle trapně jsem se cítil jen tehdy, když mi omylem spadla tříselní skříňka panu Rimmerovi do polévky.