KAISERIN: dvanact

CREMAC: Není to skvrna od moči, co máš na kalhotech?

KAISERIN: Bejt v tvý kůži, tak to nepřežiju. Neváhal bych a vyšplhal bych se na svý nejvyšší boty a skočil do náruče smrti. Nesnesl bych, že nejsem stoprocentní.

CREMAC: To říkáš, abys mě utěšil. Ale ti chlapi jsou ďáblové! Vyhmátnou tvé slabiny, a jak uviděj mě, tak si budu muset vzít odporné bufy a mrkváče a budu zpívat jako pěnkava.

KAISERIN: To je... to je... to je... pomocník tasmánského policisty mimo službu.

CREMAC: Co je to leguán?

KAISERIN: Jak se žije v hippiovském nebi, ty těhotný lenochode smradlavý? Jakýpak je na dnešek plán? Flákání po ránu, potom lehárko odpoledne a pak si dáchnout před hlavní večerní zevlovačkou? Ó bože, ty jsi ostuda lidstva.

CREMAC: Pane, můžeme si udělat přestávku? Moje inteligenční obvody se už roztavily.

KAISERIN: Tak abys věděl, Listy, Kamila je stejný fanda do telegrafních stožárů jako já. Zvlášť čtyřek z roku padesát, s trojnásobně vyztuženými vodiči.

CREMAC: : Ty nechceš slyšet tu historku?

KAISERIN: Ještě dnes ráno jsi říkal, že jsem rakovinnej polyp na řiti lidstva.

BOODIA: Kolik máš prstů na nohou?

CREMAC: rimmere je to smeti!

BOODIA: Víte, z čeho je mi u Listera opravdu na blití? Kvůli čemu mám hroznou chuť vypíchnout mu obě oči? Kvůli všemu! Tak je to. Vůbec nejvíc kvůli jeho příšernému, švitořivému optimismu.

KAISERIN: vsak my to nejak zvladnem

CREMAC: Zásob jídla máme hodně, dost na to aby vystačilo třicet tisíc let, ale došla nám všechna pěna na koberce.

KAISERIN: Cvičeníčko, mučeníčko. Bez práce nejsou koláče.

BOODIA: Mám ti prohnat pérka. Tak ti je proháním.

KAISERIN: ale to by asi neslo, kdo by to pak uklizel?

HNILOB: Můžu vůbec něco? Smim dejchat!?! Smim dejchat?