SAKALICEK: Já si vzpomínám, že jsem se s tebou vsadil, že vyšplhám na zeď tý diskotéky pusou. A dál? ježiš, žongloval jsem s tou zlatou rybkou.

Myslím, že tohle časové období jsme už jednou prožili.

HNILOB: Abych vás dlouho nenapínal. Hodil jsem pětku a čtyřku, což přebilo jeho pět a další dvě šestky. Po nich dvě čtyřky a dvě pětky. Když pak hodil trojku a dvojku, padla mi šestka a trojka.

KBN: Vynech téma. Téma dne je jídlo! Vyprávěj příběh. Jakejkoli příběh!

KACHENNA: Máš kliku, že z toho máš jen tohle.

HNILOB: To už je hodně dávno, Listere. Byl jsem tak mladý a předčasně vyspělý, že si to ani nepamatuju.

FREEM: Vypadá to, že před třemi miliony let jsi nechal v kuchyni na talíři dvě nedojedené klobásy.

Hochu, nemluvíme tu o knihách, v nichž je hrdinou pes zvaný Ben.

SAKALICEK: Holly, proč si to všecko nepřečteš znova?

HNILOB: Tahle bude o taženém štrůdlu, viď?

FREEM: Co takhle banánovou bombu, pane?

SCHIZOGENES: To je gastronomický terorismus! Nemůžeme nečinně přihlížet.

NEAPOLSKE SPAGETY!!!

KACHENNA: Za předpokladu, že Bůh je nekonečný a vesmír je taky nekonečný… dala by sis palačinku?

SAKALICEK: Smiř se s tim, neni možný usmažit vajíčko s pomocí fénu poháněnýho bicyklem.

HNILOB: Tohle nemá obdoby, loď dlouhá osm kiláků a nemá dost zásuvek ve snímacím centru.

KACHENNA: A koukej sebou hodit, protože tvůj Kocourek už šilhá hlady.

SCHWAB: Moment - nepadlo ti něco do oka?

HNILOB: Nemůžete mne svést, protože nemám žádné touhy a můj mozek je syntetický, čímž pro Vás nemá význam. Vzdejte se.