HNILOB:
KACHENNA: Ten dostane infarkt, důsledkem stresu z toho, že ví, že zahyne, a zhroutí se. Zhroutí se během rozhovoru se mnou za… devatenáct minut, třicet jedna sekund.

HNILOB: Ty seš válkou úplně posedlej. Sbíráš samý vojáčky na hraní, hraješ si na válku, čteš všechny ty gumácký časáky a tvý knížky jsou o Pattonovi, Caesarovi a různejch gumách.

DRASTICS: Na jednom smradovi nesejde. A co já, staříku? Co se stane se mnou? Bude ze mě důstojník?

SCHWAB: Netušil jsem, že se zajímáte o umění, pane Rimmere.

DRASTICS: Dom Perignon, ročník ´44. V půllitru, jak jste si přál.

PUBLICURINATION: Kolik těch piv chceš vypít?

SARUMANKA: Dvě pinty ovipu, prosím.

Oh, výborně. A teď moje druhá otázka: Nedala by sis lívanec?

Tak co, chlapi, jak u vás swinguje život?

To eliminuje většinu repertoáru.

HNILOB: Já si myslím, že všichni mají pravdu. Kromě mě. Takže zapomeňte, že jsem něco řek!

ANNIKA: Já nechápu, proč z toho děláš takovou vědu!

HNILOB: Jsem já furt já? Kdo jí tohle kuře, co?

PUBLICURINATION: „Tak, pane Johnsone, tohle berte třikrát denně, brzy budete zase žít. Carol , další mrtvolu prosím.“

HNILOB: Mám pro tebe hádanku. Co je mrtvé a mrtvé a dočista mrtvé?

PUBLICURINATION: Ale ještě k tomu nedošlo. Mělo by dojít k tomu, že k tomu v budoucnu dojde, ale ve skutečnosti ještě nedošlo k tomu, že k tomu došlo.

ANNIKA: Ale to je šílené. Když zraníte nás, tak i sebe. Naše bolest je Vaše bolest.

PUBLICURINATION: Tak mě z toho vynechte, kapitáne Pisoare!

DRASTICS: Smiř se s tím, hochu. Válet se celý den na kavalci, číst „Malýho cyklistu“ a pojídat cornflakey, to ti asi jen tak neprojde.