HNILOB: v petaosumdesati?

KACHENNA: Tedy... uh, Kamilo, asi to bude znít jako otřepaná fráze, ale už ti někdo řekl, že konfigurace a juxtapozice tvých rysů je mimořádně výstižná?

AMANT: Jaké hry tedy hrajete vy? "Hádej, čí tělo tohle může být?"

KACHENNA: Odkdy jsi takovej dospělák?

AMANT: Takže máme deset minut, abychom ho postavili na nohy. Honem!

HNILOB: Cloumal jsem s Vámi už na jaře, ale Vy jste trval na dalších třech měsících.

AMANT:
AMANT: Můžu Vám položit jedinou otázku?

HNILOB: Do těch smí nahlížet jenom kapitán, Arnolde.

KACHENNA: Páni, já jsem hlavní hlava!

MINERWA: Tvoje slovníková jednotka taky nefunguje.

KACHENNA: Takže tebe to bolí, jo? Víš, KACHENNO, když žiješ a nic necítíš, když nic neprožíváš, tak nejseš o nic lepší než medúza, nebo bankovní úředník.

HNILOB: Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat.

MINERWA: Prosím Vás, to není pravda! Tohle tu nikdo nedělá!

ANNIKA: Pokud máš stížnost, řekni jí na rovinu a neskrývej ji za narážky a hyperbolu.

MINERWA: Napůl člověk, napůl kuře... Se mnou to ani nehne, protože já vím, co jsi zač. Ko ko ko ko ko!

A teď se vytrať, než ti vyrvu drůbky a narvu ti cibuli do toho tvého rozcapeného zobáku.

ANNIKA: Určitě líp, než jako slepice.

AMANT: Bylo to ostrý. Ale myslel jsem, že dinosaurus něco snese.

ANNIKA: Fakt nic hezčího o lásce jsem nikdy neslyšel.

AMANT: A víte co se stane, když dinosaurus sežere krávu na kari, dvě a půl tuny mátové čokolády, čtyři sta krabic s ovocnými nanuky a nakonec to spláchne sedmi tisíci litry své oblíbené limonády, potom co si říhne?