PUBLICURINATION: Přeji dobrého večera, statný brachu. Moji společníci, jemuž stojí před vámi, žádají informace o osobě, jemuž, jak mi bylo řečeno, je stálou návštěvnicí vašeho podniku a jemuž jméno je Harmony de Gauthierová. Jste obeznámen s řečenou dámou?

HNILOB: Pravděpodobně to znamená, že se virus štěstí vyčerpal.

PUBLICURINATION: Jo, ty budeš za vodou. Ale my se začnem topit.

HNILOB: Viděl jsem westerny. Umím mluvit kovbojsky. Řeči nechte na mně.

PUBLICURINATION: Já vím, Arnolde, protože znám zbytek celého rozhovoru.

HNILOB: Vy jste pro můj plán!? Jste cvoci! Co když nás všechny oddělaj? Nikdy se nedovím, jak to dopadlo!

DRASTICS: Co to meleš? Nic z toho jsi nikdy neměl.

HNILOB: Co to tady voní? To jsem já.

HNILOB: Až skončíte, pánové, mám takový malý problém s nákladovými vraty.

DRASTICS: No tak si to nechte pro sebe. A nebudete toho litovat…

HNILOB: Drž se svýho obvyklýho tipu. Škatulí s chmýřím na bradě, co nosej tři kabáty a držej v ruce síťovku.

HNILOB: Jestli něco nesnáším, tak to jsou blázni.

SCHIZOGENES: Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat.

DRASTICS: Zase jsi měl ruku v teplým kompostu, viď...

HNILOB: Udělej mi dítě!

KACHENNA: Chci tě, Loretto. Chci tvé tělo vedle svého. Chci tě takovou, jaká jsi byla v to úterý. Líbej mě.

HNILOB: Není Váš čip normality povolený, pane? Máte vůbec představu, kdo se to tam venku řadí na inspekci?

KACHENNA: Je tam jedna scéna, ve který krásná, zajímavá, nekonvenční novinářka, co nosí brejle a těsnej svetřík, uvízne hluboko v doupěti surfujících sexyvampů v bikinách a vymyslí plán útěku, kterej by zasloužil Nobelovku

HNILOB: Já jsem osvícenej člověk třiadvacátýho století. Tak to vyklop.