DRASTICS:
VEEHELL:
Víte, neberte to jako nedostatek úcty k Vám, ale máte snad právo se ptát - ne, vlastně - požadovat po mně odpověď, vaše excelence?

DRASTICS: Zmrská tě, drahoušku, až se zhroutíš k zemi. A pak ... se tě zmocním.

DRASTICS: Ten jeho slavný monolog na teď, přece. Teď... a něco něco něco něco něco.

AMANT: Schopenhauer měl pravdu, nemyslíte? Život bez bolesti nemá smysl.

DRASTICS: Něčeho takovýho by se člověk neměl nikdy dožít.

AMANT: Fotit si to a ukazovat kamarádům? Né, to není!

DRASTICS: Viděl jsem ji jen na fotografiích. Je přesně taková, jakou jsem si ji představoval, jenom je mnohem kratší.

DRASTICS: jo co chceš, obyčejný poštovní průměr...

PIKKMA: Vida! Kluk z chudý rodiny si vede fakt dobře!

Nechci tě vyděsit, ale na lodi je zřejmě cizí forma života!

CERNYRYBIZ: Fakt by z tebe byl skvělej generál.

AMANT: Proč jsi neřekl, že mě chceš vidět nahou, místo toho, abyste mě tajně natáčeli?

KACHENNA: U všech svatých, jedna díra a je z nás lidská paštika!

PIKKMA: Ale pane, můžem tu zrůdu chytit, vyextrahovat z ní řetězce DNA, dát je potom vám a vrátit vás do původního stavu.

KACHENNA: No, protože z toho Rimmer šílí! A vidět ho šílet mě drží při životě.

PIKKMA: Tak proč mi dáváš ta znamení?

TOM_HOST: Díky, tohle mi vážně pomůže. Teď není vhodná chvíle na to, aby si mi vychvalovala svýho kluka.

CERNYRYBIZ: Tvé milování je jak japonské jídlo: malé porce, ale tolik chodů.