AMANT: Promiňte. Promiňte, asi máte spoustu práce, ale já Vám musím říct, že jste můj nejoblíbenější fašistický diktátor v historii. Mám všechny Vaše válečné deníky a to Vaše italské tažení bylo dokonalé!

PIKKMA: Budu teď vzadu, korelovat... tam vzadu.

Hehehe. No už je čas, abych šel. Čeká na mě tučňák, s nímž jdu na procházku.

Nejsem sice psycholog, ale je možné, že ta bezúčelná prázdnota našeho marného pachtění ho začíná nahlodávat.

AMANT: Pravděpodobně to znamená, že se virus štěstí vyčerpal.

PIKKMA: Jakého mozku? To ty jsi mě vždycky připravil o úspěch, což je vědecky dokázáno.

AMANT: Rimmere, na tuhle průpovídku by jsi neulovil ani mrtvýho koně bez mozku.

Nepropadejte panice. To je můj penis a dostal se na svobodu.

Uděláme psychopatograf. Tak zjistíme, kdo je ten pomatenec.

KACHENNA: Vražda druhého stupně? Tisíc lidí? To bych si pamatoval!

AMANT: vyhladil celou populaci týhle planety

KACHENNA: Ne. Stranil se víc, než Rudolf Hess. Byl naprosto oddanej kariéře. Měl na starosti údržbářský práce a to mu zabralo veškerej čas.

AMANT: V jeho domě nikdy nebude nouze o popelník.

KACHENNA: Bože, to bylo nechutné!

PIKKMA: Chviličku, přepnu na překladatelský režim. "Nesmím zapomenout: vypnout plyn, zaplatit účty, napadnout Československo."

KACHENNA: Listere, tohle je můj soukromý, osobní, soukromý deník, plný mých osobních, soukromých, osobních věcí!

DRASTICS: Nezdá se mi. Nic psané žlutou pastelkou a s písmem vzhůru nohama.

AMANT: Ti, kdož jsou moudří, rozluští význam těchto slov, kterážto zněla: Sedm ponožek, jedna košile.