PIKKMA: Pane, oni nás neznají. Jsme v předpeklí mezi dvěma světy. Vůbec si nás nepamatují.

Až ti bude chtít ukázat svoji sbírku fotek, tak ti radim, aby si zdvořile odmítnul.

PIKKMA: To lahodí mejm uším. Dave Lister, chlap se suspenzorem jako galaxie!

AMANT: Je to pěkné, že? Není nad to si občas provětrat kabely

PIKKMA: No, dávám si ho jenom vobčas. Pomáhá mi přežít dlouhý dny.

AMANT: Ty už zase piješ ten marihuanový džin?

PIKKMA: Nemá cenu lhát, pane. Dobře vím, že jste se sem včera v noci vplížil a opsal si oční tabulku na své boty.

AMANT: Tak to bych netvrdil. Cítím, že by se tu našlo řešení za pomoci trojúhelníků.

Na druhé straně, „pane Buchare“, má možná Kybernautická divize na starost dopravu a ty máš jen náhodou chlapácké jméno.

Já už to mám. Asi jsme v nějakém počítačem řízeném, psychotropně vyvolaném stavu.

Teda, tak příšerný dementy svět neviděl. O co vám jde?

DRASTICS: No, nálepky na auto budou až ve čtvrtek, ale někdy člověk musí jednat spontánně.

PIKKMA: To bych si radši pomazal genitálie rybí pastou a strčil je do tůňky plné piraní.

DRASTICS: Něco ti poradím. Pokud tě zítra popadne strach, tak si je představ na záchodě, jak tam trůní... představuješ si to?

PIKKMA: „Noc ve sprchách živě“. Ježíši, to za to těm holkám platí?

AMANT: Přesně tak. Prakticky se nedá zastavit. Během dvou dnů spořádá hostitele, pak unese jeho tělo a hledá další oběť. Když žádnou nemůže najít, zmrazí tělo a čeká.

AMANT: Aha? Takže ty jseš na vafle?

KACHENNA: Smiř se s tim, neni možný usmažit vajíčko s pomocí fénu poháněnýho bicyklem.