HNILOB: Jasně, že ne. Na tebe taky dlabu! Vidím to tak, že jestli se guma a obluda chtěli ztratit, je to jejich věc. Nevím, proč mám kvůli nim zanedbávat zevnějšek. Víš, že díky téhle akci jsem si už týden neonduloval chlupy na nohou? Jsem jako vandrák!

DRASTICS: Přestal bys omílat 4 892 kusů ozářené haše a mluvil se mnou?

HNILOB: Rád se toulám a vandruju po stezkách horských. A jak tak jdu, rád zpívám si s ruksakem na zádech.Valdarý! Valdarý!Valdará!Valdará!Valdarý!Valdarý!
Valdará ha ha ha ha ha…Valdarý! Valdarý! Valdará! Valdará! Jó, s ruksakem na zádech!

DRASTICS: Je to prostý. Tohle není skutečnost, ale virtuální realita. Jenom simulace. Mám tě vydat poldům a skončit v náruči kladný hrdinky.

HNILOB: A to máš z pohádky "Jak šla astronavigace na vandr"?

DRASTICS: To není jednoduše otázka rozlišení mezi vinou a pocitem viny. To, co paměťová sonda zjistila, je Váš vlastní pocit viny. Svým způsobem jste se odsoudil sám. Na mně je, abych dokázal, že jste neurotický nedouk, citově i duševně zaostalý muž, jehož ambice zdaleka přesahují jeho minimální schopnosti a který se neustále obviňuje z nehody, za níž prostě nemůže být

zodpovědný.

HNILOB: Fotit si to a ukazovat kamarádům? Né, to není!

DRASTICS: Na ježka? A je to hodně krátké?

PIKKMA: Otoč se a já se proměním. Stanu se tím, co jsem doopravdy.

KACHENNA: Já to zvládnu, fakt. Nejsem idiot.

SCHWAB: Budou nás chtít svést, vyděsit, zlomit morálku, udělaj všechno, jenom aby nás vylákali.

KBN: Takhle chceš někoho svádět? Ani náhodou, Listere, ani kdybys byl poslední muž na světě!

SCHWAB: uděláme to, co udělal Alexandr Veliký mě

KBN: Hupsnout do Rimmerovy duše?