HNILOB: Z toho bych si hlavu nedělala, fešáku.

GAUNER: Až ty zkoušky udělám a stanu se důstojníkem, ty budeš pucovat záchody. Budeš mít hlídku každý ráno ve tři. A ty mě poslechneš, protože ty, a hlavně ty, ty gumácký pakárny žereš.

HNILOB: To bude trochu problém, protože já od slepic rozkazy neberu.

GAUNER: Pojďte laskavě za mnou do simulační místnosti, mám něco, co by vás mohlo pobavit!

HNILOB: jo...a mám se snad po...?

GAUNER: Já jsem desátá generace holografických počítačů s umělou inteligencí. Ne tvoje máma.

HNILOB: jestli tohle dává smysl, nechci být střízlivý...

GAUNER: Je to prostý. Tohle není skutečnost, ale virtuální realita. Jenom simulace. Mám tě vydat poldům a skončit v náruči kladný hrdinky. Nehraju to poprvé.

KACHENNA: Vezmu tě do kajuty, máme si toho tolik co říct! Pro začátek mi prozraď, kam chodíš k holiči!

HNILOB: Dobře. Jsi tak trochu podrazák, Listy, ale když o něco jde, držíš slovo. Protentokrát ti budu věřit. Dáme si ještě panáka.

KACHENNA: Poslyš, když nám to vyjde, začne oběma nová vesmírná etapa. Budeme nezávislí! Musíme se ale držet předpisů.

DRASTICS: Jo, na pár let jsem přestal, ale teď jsem se k tomu vrátil.

KACHENNA: ze ty uz zas pijes ten maryhuanovy gin?

PIKKMA: Jde mi o to, Listere, že po všem, co jsme si spolu užili, nesmíme dovolit něčemu tak nicotnému a hloupému, aby narušilo přátelství, které jsme pěstovali jako něžnou květinku plátek po plátku, a sledovali poupátko rozvíjet se v něco vzácného a vyjímečného.

HNILOB: šlo jen o zoufalou sebeobranu. To ti nemusím vysvětlovat!

PIKKMA: Krytone, poznám, když lžeš. Podupáváš pravou nohou. Ani o tom nevíš.

HNILOB: To je pachuť, musim si vykloktat záchodovou kachničkou.