KACHENNA: Já radši kuře

HAR4NT: Napíšu si to do diáře: „12:30, oběd s BohemKACHENNA:

HAR4NT: Nemáš právo štrachat se mi ve skříni.

DRASTICS: Drž se svýho obvyklýho tipu. Škatulí s chmýřím na bradě, co nosej tři kabáty a držej v ruce síťovku.

HAR4NT: Ne, tady musím začít, abych se stal jódlujícím bernardýnem.

Do kosmu, ten nám tu scházel, Glen Miller, co nás unudí k smrti svou „Pennsylvania six-five thousands."

HAR4NT: Nevidí mé dobré stránky, mou záludnost, prohnanost lišáka, to, jak ve chvílích, kdy jde do tuhého, dokážu najít nejlepší skrýš.

HNILOB: Protože jsem mu to poručila.

MINERWA: Proč ho nikdy neslyšíme citovat direktivu, která jasně stanoví, že si „člen posádky nesmí čistit zuby E-strunou ze své kytary poté, co zasviní postel nadřízeného obsahem svého sendviče“? To nikdy neslyšíme, že?

HNILOB: To je dvojhvězda!

MINERWA: V jednu chvíli hvězda, která roztáčí vlastní kolo štěstěny z tolika eidamu, kolik se jen vejde do jeho tvářiček a najednou - by pes po něm neštěk`.

HNILOB: : Nevim vůbec, co se zvrtlo. Kryton neříkal, že nás zaveze do jinýho času.

HNILOB: A co když by chtěla někoho jinýho?

KACHENNA: tak ja tu budu jen tak stat a priblble se usmivat.

HAR4NT: Já jsem tak úžasnej, že pro zajíčky je na mě v celým vesmíru půlroční pořadník.

HNILOB: Nejde jen o tvou stravu. Ale o tvé zdraví vcelku. Přiznej si to. Jíš svinstvo. Vůbec necvičíš. Kouříš. Piješ. A popravdě začíná to být vidět.

HAR4NT: Já ti nevěřím, Listere. Je v tom fígl. Pokaždé máš lepší výhru. Posledně jsi dostal zlaté náramkové hodinky a já jednu holínku a krabičku se sto tampóny, které ve tmě svítí.