• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    NAVON_DU_SANDAU
    NAVON_DU_SANDAU --- ---
    František Gellner

    Radosti života

    Drobty pod stůl hází nám osud,
    ostatní vše je nicota,
    alkohol ještě je, holky jsou posud,
    jsou ještě radosti života.

    Žena jak žena v života vraku,
    konečně jedno vše bude ti,
    jedna ubíjí něhou svých zraků,
    druhá jedem svých objetí.

    Šetřiti léty, jež nemají ceny,
    v tom žádná moudrost nevězí,
    dobré je opium, alkohol, ženy,
    schází-li schopnost k askezi.

    Jsem smutný mládenec, rouhavý cynik,
    v rozpuku mládí zhořkl mi svět,
    v ovzduší krčem a v zápachu klinik
    vypučel písně mé jedový květ.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Tomáš Odložil

    Havířovská věštírna

    Jedna čara,
    druhá čara...
    Ty si, holka, kurva stara!


    FIN
    FIN --- ---
    FIN --- 17.14:25 3.1.2004
    T. R. Field

    Blázinec orbis bis pictus

    Na kopečku blázinec,
    pod kopečkem hambinec
    a uprostřed na stráni
    zdravým hrana vyzvání.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 17.14:13 3.1.2004
    T. R. Field

    Cvocká

    Dneska už vím,
    co si počnu:
    nasadím si na dukát
    černou kvočnu.

    Budou se líhnout
    zlaté mince,
    vydláždí mi cestu
    do blázince!

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 17.14:02 3.1.2004
    T. R. Field

    Letecký přípitek
    (Nadporučíku letci V. S.)

    Co by tomu řekla tvoje letka,
    kdyby ses jí nalil jako štětka?
    Přece víš, že jako voják – letec
    máš se vždycky nalít jako – štětec!

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.54:34 3.1.2004
    T. R. Field

    Tichá putyka

    Mým domovem tichá je putyka,
    mou ženou je sklenice plná.,
    mou vášní dřív bývala gotika,
    teď baroka smetla mě vlna.

    Když nocí domů se potácím
    a hledím do oken spáčů,
    jen vlastní stín svůj provázím
    a sám nad sebou pláču.

    Když v rezavém zámku klíč zachřestí,
    dům zeje jak hrobu jáma,
    nám láska zvrhla se v neštěstí,
    já jsem sám a ty jsi sama.

    A proto mi ta tichá putyka
    domovem přestane býti,
    až zároveň s ní v noci dobliká
    i kahan mého žití.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.57:25 26.12.2003
    ach, ty výlety... dojdu už konečně do pekla?

    Víš moje milá
    Nejspíš trochu ti závidím
    Že ti stačí co víš
    To já i když se snažím stejně do tebe nevidím
    A říkám co nepochopíš
    Já vím je to marné a taky příjemné být slepý
    A ztratit nad sebou všechnu moc
    Co říkáš moje milá? Půjdem někam kde tě neznají
    a protancujem spolu celou noc.

    Víš moje milá
    Ať chodím kudy chodím
    Nacházím všude jen tu zář
    A marně čekám na tmu, v které oči prohlédnou
    A spatřím tvoji pravou tvář
    Mám se snad vzdát všech svých plánů a nadějí
    A jen pro to tajemství dál žít
    Já vím je čas spát a vím hvězdy nehřejí
    A vím že smím tě políbit.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.53:20 26.12.2003
    vlasta redl v půl osmé

    V půl osmé to už se stmívá
    Ožijou chodníky nočními převleky
    Telátko uteklo z chlíva
    Pastýřu pastýřu špatně ses díval

    Jak se vysoko na špičkách vznáší
    Jak statečně klopýtá si vyhodit z kopýtka
    Ztratilo zvoneček v šáší
    Chytil sa o kořeň tam na Ondráši

    Óóó, moje ovce moje krávy
    Vzal vás čert
    Tož bačo ať sme zdraví

    Zase jsi nepřišla milá
    Čekal jsem celou noc
    Ale co je moc to je moc
    Kdepak jsi do rána byla
    A proč jsi krucinál na zádech bílá

    Hrál bych ti písničku něžnou
    Takovou milou a běžnou
    Sám zatím zpil jsem se režnou
    Asi tak jako ženci když nežnou

    V půl osmé to už je ráno
    Po lávce přes lásku
    Po lásce přes lávku
    Ovečky jdou zadní branou
    A marně bys počítal
    Tu oplakanou

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.48:58 26.12.2003
    vlasta redl

    Jak vlastně vypadáš má milá
    Že ses´ mě nikdy nezjevila
    To bych tě svedl po paměti
    Takhle jen čmárám po papíře
    A čas letí

    Už prý připomínám netopýra
    Píšu v noci přes kopírák
    A já jen zkouším hlavou dolů
    Otočit přesýpací hodiny
    Když nejsme spolu

    Až v tomhle životě se minem
    Chtěl bych tě najít v ňákem jiném
    Ze slabik stloukám pro svou spásu
    Archu co za tebou má doplout
    Až do těch časů

    Přelívám oceán má milá
    A láska by mě vykoupila
    Nevezmou mě nikam jednoduše
    Do nebe ani do pekla
    Jen s půlkou naší duše

    Jak vlastně vypadáš má milá?

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.45:26 26.12.2003
    asi už každému došlo, že to sem šoupu podle nálady – takže vám rozhodně přeju šťastnější období, než ve kterém se momentálně nacházím...

    vlasta redl opět na výletě

    Celý Zlín už dávno spí
    I starý hlídač zaklímal
    A jak se půlnoc naklání
    Sladký vítr objímááám
    Teď není vhodná chvíle pro tvůj stesk
    Že nenosím už účes z orlích per z kostí
    A z medvědích drápů.

    Jenom vítr bláznivý přináší mi hluk tvých stád
    S pravou vůní tajemství, do kterých se už nedá lhát.
    Jsme jen sbírka dárečků, staré loutky z přesných dlát,
    jsme jen prázdná náruč chův a jejich písní co smím hrát.
    Teď není vhodná chvíle pro tvůj stesk
    Že i moje bledá tvář je čím dál víc bledší
    Čím víc tě chápu

    Celý svět už dávno spí
    I starý hlídač zaklímal
    A jak se život naklání
    Sladký vítr objímám

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.30:41 18.12.2003
    Jan Skácel

    Únor

    Tak to je únor, černý, tvrdý měsíc.
    A se sněhem, co dávno není bílý.
    A s vodou roztříštěnou v nízkých řečištích,
    když mrazy udeřily.

    A hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru.
    I oči pohubly nám jak boky laní.
    Ve snách se děsíme, že jestli jaro přijde,
    zůstanem opodál a budem nepoznaní.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.30:29 18.12.2003
    Jan Skácel

    Vteřina v lednu

    A den je tichý, křehký jako skořápka.
    Uvnitř je slunce, také celé bílé.
    I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
    I tato vteřina, i tahle bílá chvíle.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 15.16:20 13.12.2003
    Václav Hrabě

    Tma stéká do kaluží
    Na šedivém pijáku nebe
    otisky cyklámových růží
    Uprostřed ulice lynčují
    autogenem zbytky
    této noci kterou jsem prochodil
    abych se ujistil že žiji
    Možná že zrovna dnešní ráno
    přinese amnestii
    promlčeným láskám

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 15.16:01 13.12.2003
    Václav Hrabě

    Ospalé něžnosti

    Neony
    zvoní klekání
    v tvých očích vycházejí
    hvězdy a květiny
    padají na zem
    mezi stíny
    na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
    kde dřevaři po skončení práce pijí
    kořalku z jeřabin

    A mně se chce tak spát
    Spát
    ve stínu tvých vlasů
    Spát na nic nemyslet
    při zvuku tvého hlasu se probouzet
    jak kuchař
    v pohádkách kde spí se stovky let
    a znovu usínat
    s hrstí tvých vlasů na čele
    a trochu žárlit
    na slunce
    které ti po těle kreslí
    malé nepochopitelné obrázky
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 11.49:38 24.10.2003
    Robert Kubánek

    Jaro je fuč, tati!

    Jak nádherní jsou tito dnové
    slastí prodchnuti vícerou
    žel
    mrzkých sviní zástupové
    vše rozkotají
    poserou...

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.36:19 21.10.2003
    Jiří Orten

    V NOCI

    Chléb modliteb je vyžebrán.
    A noční vítr ponížení divoce píská.

    Na sebe jenom svítíte,
    světla.

    Tryznu, jež trýzeň uspává,
    na čela temně hraje déšť.

    A o tón hlubší hlad
    nechápe oběť, marnou, nejmarnější,

    jíž za smrt životu
    a lásce upsal ses.

    (Ohnice, 1941)

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.35:46 21.10.2003
    Jiří Orten

    NA PLNÝ HLAS

    Já nejsem prach! Lampa ať za mne svědčí,
    lampa a světlo dne.
    Povětřím víří smrt. Předstírá nebezpečí.
    Smrt, lůno neplodné,

    víří a zmítá se. To ona obrací se
    v svou prvou podobu,
    to ona překřičet chce hlas, jenž zní jí cize,
    to ona s úděsem se klade do hrobu.

    Zahrady pomřely. Je zima. Z jejích dlaní
    dech jedu upíjím. Pálí jak kořalka.
    Ó Bože, Bože, slyš, přes všechno otloukání
    nebudu dobrá píšťalka!

    (Cesta k mrazu, 1940)

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.35:17 21.10.2003
    Jiří Orten

    O ČEM VÍ TESKNOTA

    V přestávce mezi životem a tam tím
    kocourek s kamenem až na dně rybníka
    pomalu vražedné andílky polyká
    a tam to nepřichází tam to má vždycky čas
    Vidíte kocourka? myslí si že se vrátí

    Co přivázali mu to tíha nazývá se
    a luna již měl rád
    do vody nahlíží a udivena zdá se
    že na ni nemůže zamňoukat
    neboť má oči obráceny jinam

    A pije pije zvolna jako by se kál
    za všechny stehlíky které dřív mordoval
    za všechny okapy po kterých s deštěm běhal
    za všechny kočičky na které zapomíná

    v přestávce mezi životem a tam tím
    co jde tak pomalu jako se chodí spát
    když noc už minula a chtěl bys věčně spáti
    bez pomyšlení na návrat

    (Čítanka jaro, 1939)

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.34:46 21.10.2003
    Jiří Orten

    CHVĚJE SE MI RUKA

    Proč se jen pláče při bolesti
    když každá úleva
    tě vrací zpátky
    proč se jen pláče jaké je v tom štěstí
    ach ano pláč je asi pro šťastné

    Opravdu chtěl bys někdy plakat

    Déšť na římse to je ta pravá nota
    máš mnoho starostí
    jak skončit tento den
    když okno otevřeš zima tě rozdrkotá
    ty nevíš k čemu teplo je

    k čemu je déšť co ti to říká

    Ach teplo to je býti unaven
    a déšť jsou housle pro básníka
    ale ty nevíš k čemu ještě hrát
    když nikdo nepřichází aby slyšel
    a čísi hlas ti říká tiše

    že čas je skoncovat
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.33:50 21.10.2003
    Jiří Orten

    Končiny štěstí, končiny ticha,
    kde končíte, kde končí konec váš?
    Jako se žije, jako se dýchá,
    milenku čekáváš.

    A ona přichází a chce ti něco říci
    o tajemství, jehož má plnou hlavu
    a které, jako všichni kouzelníci,
    schovala do rukávů.

    Neumíš uhodnout, až potom, když ti mizí,
    pomalu pochopíš,
    že moudrá dívenka zhola nic nenabízí,
    neboť vše dala již.

    25. VIII. 1939

    --------------------------------------------------------------------------------
    RICARDERON --- 23.01:34 18.10.2003

    Vladimír Holan (Na sotnách)

    Tak žárlí

    Tak žárlí duch: svými skutky
    při nečinnosti boha.

    Tak žárlí duše: že je věčnost,
    ale bez nesmrtelnosti.

    Tak žárlí srdce: z pekla do pekla nejistot,
    zatímco démon nepochybuje.

    Tak žárlí tělo: že smrt je rodu mužského,
    neboť ženám chybí bezprostřednost vášně...




    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.13:45 6.10.2003
    Bohuslav Reynek

    Útočiště
    Lišky mají doupata,
    ptáci hnízda, včely úle.
    Únavy tvé odplata,
    záhadný stín dobré vůle,

    nedohledný v západu,
    provází jen v putování.
    Mlčky vodí v zahradu
    s měsícem na smrti strání.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.13:13 6.10.2003
    Bohuslav Reynek

    Okno v noci
    Dřevo, sklo, šeď koster sirá,
    lotrů přelámané hnáty.
    Oblaku cár, ve skle díra,
    zoufalství květ z luny svátý
    zavírá se, otevírá.

    Vítr, pláč, dech z vlhkých slují.
    Sotva slzy ze skla setru,
    hned zas křivé ruce větru
    hrabou hrob pod samot tújí,
    kostrou zalomcují.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.09:48 6.10.2003
    Egon Bondy

    Psal jsem básně divukrásné
    Přečteš je až slunce zhasne
    až pomine všechno bytí
    pro sebe je budeš míti
    Na hřbitově na veselém
    v hrobě pořád zasněženém
    Budeš si je čísti sama
    Uvidíš že sem tě nezklamal

    Julii konec roku 1988

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.09:09 6.10.2003
    Egon Bondy

    Úloha filozofie v dějinách je sporná
    zdá se být zbytečná svýma sporma
    a přece stále dál ji hledáme
    Básně mají asi malý dosah
    je jim to vidět na rukách
    a přece jenom jimi doufáme

    Úděl básníků a filozofů se zdá trapný
    jejich řeč je plk nejapný
    a přece ničeho víc nemáme

    Proč jsou ti lidé zbyteční
    tak pomíjiví tak věční
    asi až v ráji poznáme

    9. 12. 1988
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.08:42 6.10.2003
    Egon Bondy

    Jsou dávno doby pryč
    kdy jsem měl v rukou klíč
    k radosti
    Jen bolesti jsou dneska mí hosti
    24. 3. 1988

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.08:21 6.10.2003
    Egon Bondy

    Venku prší
    Laciný doutník netáhne
    Na mé uši
    dopadá hluk celého dne
    Pracoval jsem
    lze-li tak nazvat psaní básní
    jak po tom všem
    se může v duši zjasnit?
    Jsem utahaný
    jak stará drožkářská kobyla
    Z duše cár odraný
    život ta duše pozbyla

    24. 3. 1988
    --------------------------------------------------------------------------------
    CORIM --- 17.02:40 19.9.2003

    JAN ZAHRADNÍČEK (1905 - 1960)

    NAHOŘE A DOLE

    Až k hvězdám dosahují ruce mé
    a všude bdělost moje rozsvícená,
    na hřbetech ryb a vln tam klesneme,
    kde rozplývá se strom a žena.

    Však vzhůru stoupat jako bez váhy
    a zříti krásu, jak se rodí z pěny,
    neznámo pust a mračen přes prahy
    sahá až k dnům rostoucím do proměny.

    Nahoře - dole, jak je miloval!
    Šly do tmy tváře, krajiny a léta -
    za všemi ptáky na cestu se dal,
    klesaje jako ten, kdo znovu vzlétá.
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.26:32 22.8.2003
    Rakety

    jaromír nohavica

    Chceš-li lásko přijít za mnou až zítra třeba bude už pozdě
    jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin
    a naježené rakety mi míří rovnou do slabin a taky na mou hlavu

    A tak přijď už radši dnes ať spolu dočkáme se jitra
    a o sebe se se mnou rozděl
    než přiletí nějaký mimozemšťan od novin
    a začne spočítávat oběti a kapky krve jako plody jeřabin
    a podá o tom zprávu

    A pak na titulní stránce Vesmírného kurýra
    vyjdou reportáže o tom, jak Zem umírá
    generálské prýmky, velvyslancův žaket
    exkluzivní snímky nablýskaných raket s různými emblémy
    jó to bude senza článek.
    Země srovnaná se zemí plus přiložený plánek

    Byl jsem vhozen do života bez toho že by se mě ptali
    a bez toho že by se mě někdo zeptal budu zase vyhozen
    a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu
    netvrďte mi do očí že jednáte z mé vůle
    že tohleto všechno je i moje přání

    Svět je brouk hovnivál který svou kuličku válí jako v hypnóze
    a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu
    až se mu hlava zatočí pak vydlabe si v zemi důlek
    že tam přežije to bombardování

    Hodláš-li lásko za mnou přijít až zítra, může být už pozdě
    nikdo nás neposlouchá a tak poslouchejme sebe
    jak se naše srdce hlásí ještě chvíli ještě moment ještě vteřinu ach tady na Zemi

    A tak přijď už radši dnes ať spolu dočkáme se jitra
    a o sebe se se mnou rozděl,
    cítím že nebudu mít strach když budu ležet vedle tebe
    a tak nás najdou za milión roků asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením

    Mohyly kamenů
    všechno mlčky přikryjí
    i miliardu Romeů
    i miliardu Julií
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.08:00 22.8.2003
    Mladičká básnířka

    Jaromír Nohavica

    Mladičká básnířka s korálky nad kotníky
    bouchala na dvířka paláce poetiky
    s někým se vyspala někomu nedala
    láska jako hobby pak o tom napsala blues
    na čtyři doby, hohoho hohoho ho ho ho ho ho

    Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti
    ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty
    plná tragiky plná mystiky plná splínu
    pak jí to otiskli v jednom magazínu

    Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu
    od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu
    trochu se napila trochu se opila
    na účet redaktora za týden nato byla hvězdou Mikrofóra

    Pod paží nosila rozepsané rukopisy
    ráno se budila vedle záchodové mísy
    životem potřísněná múzou políbená
    plná zázraků a pak ji vyhodili z gymplu
    a hned nato i z baráku

    Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody
    ale básníci-tatíci nepomýšlej na rozvody
    cítila u srdce jak po ní přešla železná bota
    pak o tom napsala sonnet a ten byl ze života

    A jednou v pondělí přišla do klubu na koleje
    a hlasem nesmělým prosila o text Darmoděje
    a jak tak psala, náhle se dala tichounce do pláče
    a inkoustové slzy kapaly na její mrkváče

    Jó mladé básnířky
    vy mladé básnířky
    ach mladé básnířky

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.35:21 22.8.2003
    Paul Simon (v parafrázi Jaromíra Pelce)

    Duncan

    Ti dva ve vedlejším pokoji
    se nejspíš chtějí dostat
    do knihy rekordů –dělají to celou noc
    a nahlas, nahlas.
    Rád bych usnul,
    ale zdi motelu jsou tenké.
    Mám si snad zacpat uši?
    Jmenuju se Lincoln Duncan.
    Přál bych si, abyste mě chápali.

    Táta byl rybář,
    máma byla kamarádka rybáře.
    Mé dětství plavalo v rybím tuku
    a nudě, nudě.
    Je dobré být zdravý,
    ale ještě lepší je být svobodný.
    Co jiného mi zbývalo,
    než zdrhnout?
    Zabouchnul jsem dveře domu v Maritmes
    a vzal to po silnici k Nové Anglii.

    Sebejistotu mám pěkně děravou.
    Džíny na kolenou jakbysmet.
    Zůstal jsem bez financí
    a bez naděje, bez naděje.
    Noc co noc se mi zdály
    barevné sny.
    Mít tak prsten,
    těžký kouzelný prsten,
    hned bych ho strčil do frcu.

    Uprostřed parkoviště vidím dívku,
    sedí se zkříženýma nohama, rozjímá.
    Obrací dlaně k davu čumilů
    a zpívá, zpívá.
    Kleknul jsem před ní na beton
    a řekl tiše, že už nemůžu.
    Zářilo z ní zvláštní světlo,
    které mě povznášelo, konejšilo.

    Hned potom v noci
    připlížil jsem se s baterkou
    k jejímu stanu.
    Probírala se s obdivem v mých vlasech.
    Pak to bylo sladké, sladké.

    Zahrada dýchala létem,
    dlouhé roky trápení
    definitivně zmizely,
    ležel jsem pod hvězdami,
    hrál na kytaru
    a blahořečil svým prstům.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.46:53 19.8.2003
    Heinrich Heine

    Lyrické intermezzo č. 52

    Zas zdál se mi ten starý sen
    bylo to v noci, v máji
    seděl jsem s tebou, s tebou jen -
    a naše rty si přísahají.
    To bylo přísah! Ty záruky!
    Hladili jsme si dlaně
    a tys mě kousla do ruky,
    abych prý vzpomněl si na ně.

    Ty, která koušeš ze zmatku,
    ty, jež máš oči ze lne,
    přísahy byly v pořádku,
    kousání bezúčelné.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.44:32 19.8.2003
    Oldřich Mikulášek

    Na posledním listě

    Co všechno odchází:
    kroky do dálky,
    dálka až k nám, když se jí stýská
    v čápovi po komíně,
    láska jako dým,
    dým jako listí,
    jež se tratí
    i s tím, co bylo, s dechem odvátým
    pod náspem u železniční trati.

    Když přijde podzim,
    i já už ničím jistý,
    od sebe začnu zvolna odlétat,
    ale na posledním,
    ve větru se škubajícím listě,
    který mne vyvzpíná
    a napne mne a schvátí
    jak oprať ze tvých bleskujících žil,
    potáhnu jedno dýmné odpoledne
    s hukotem vlaků i krve ve spáncích,
    i celý jabloňový sad,
    tak krásný jako jabloňový sad,
    když zvolna opadává!

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.43:51 19.8.2003
    Jiří Orten

    Dívčí

    Hraje si dívka s ňadry svými
    a je to neveselá hra.
    Na loži nedaleko zimy,
    na loži studeném se k lásce přímí
    s koleny něžně sevřenými.
    A tma je zlehka rozvírá.
    Vloudí se k ní jak vlna k lodi
    a rozčesává její stud,
    od paty k hlavě po ní chodí
    a nepřejde ji, nepřechodí
    jak voda, která vlny vodí
    ke smutné lodi bez kajut.

    Hraje si dívka s tmou a slovy
    a dává polibky svým rtům,
    nikdo je nazpět nevyloví
    neskutečnému rybářovi,
    jen tichý pláč je ve snu poví
    z polštářů medvídkům.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.49:38 17.7.2003
    vlasta redl - na výletě

    kolem a kolem

    Dlouhá je noc a nikdo na pomoc
    Jen milenci na patrolách
    Dlouhá je mi noc a kdybych křičel o pomoc
    Nikoho nepřivolám
    A ty kroky to je vítr
    Déja vu to jen výtah jel o patro dál
    Špendlík ke jménu do sbírky měst
    Kde jsem bůhvíproč jednou hrál

    Dlouhá je noc a chtěl bych tak moc
    Někam kde někdo na mě čeká
    Někam kde jsem už byl, hle jak nízký mám cíl
    Ale cesta tak předaleká a i lež bych už bral
    Že jsem na cestě dál, ale pravdy se nepolekám
    Víš než nic - raděj věřit v lež
    Takže můžeš Ihát, můžeš lhát když chceš
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.46:09 17.7.2003
    vlasta redl - na výletě

    opět na výletě

    Říkali že už tě neuvidím
    A chtěli slyšet jména
    nějakých dalších lidí
    Ale já nikoho neznám ani tebe milá
    Vím jen že jsi pryč žes mě opustila

    Říkali že to mám pustit z hlavy
    A chodit víc ven
    Že mám jen jedno zdraví
    Ale já nemám zájem o žádné uzdravení
    Říkali že čas všechno spraví

    Tak konečně mám zas
    aspoň po starostech
    Co bude zítra a co potom
    A jak je to prosté
    Zas můžu lhát a chodit si kam chci domů
    A do rána psát o tom
    Že není komu

    Hrajte mi blues za to že se mnou byla
    Za každou mou půlnoc v které mě probudila
    Hrajte mi blues že aspoň našli jsme se
    A že mám rozum který všechno snese

    Hrajte mi blues za moje skvělé plány
    Že už budu hodný a na prstě omotaný
    Hrajte mi blues ať si s ním zacpu uši
    Ať neslyším ticho co mi zbylo v duši

    Hrajte mi blues za tu co o mě stála
    Hrajte mi blues i kdyby jenom lhala
    Hrajte mi blues
    že na tomhle krásném světě
    Už se mi nechce být jinak
    než jen na výletě
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 18.03:14 4.7.2003
    jan skácel

    Večer

    Pěšiny vedou do polí
    a končí
    kde nic nebolí
    a jabloně jsou plané

    A měsíc
    bílý srpek dne
    vyžíná ticho z kamene
    a říká neříkané

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 17.57:22 4.7.2003
    Jan Skácel

    Naděje s bukovými křídly

    novému ránu rožnem svíci
    je neznámé a nemá tváře
    jak anděl v dřevu lípy spící
    a čekající na řezbáře

    někdy se anděl na nás hněvá
    anděla máme každý svého
    a naděje má z buku křídla
    a srdce z dřeva lipového

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 17.56:46 4.7.2003
    Eduard Mörike

    Nenasytná láska

    Tohle je láska! ta je to!
    Líbáním k neztišení:
    A který bloud by řešeto
    chtěl marnou vodou plnit?
    Čerpej z ní třeba tisíc zim,
    polibků věčnost přidej k nim,
    jí pořád to nic není.
    Pokaždé, lásko, míváš ty
    zázračně nová přání;
    my rozkousali jsme si rty
    do krve při líbání.
    Držela při tom sykajíc
    jak beránek pod ostřím nože.
    Prosilo oko: Jenom víc!
    Bolí? tím líp, ó Bože!

    V tomhle je láska, právě v tom
    byla teď i dřív.
    A jinak ani Šalamoun
    to neznal, co byl živ.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 17.53:28 4.7.2003
    František Halas

    Já vím

    Těch jemných stínů tvého těla
    jež poznával jsem drahný čas
    a hořkost chvil se ve mně chvěla
    abych tvou krásu nepropás

    Já nepropás ji já ji nenom smlčel
    když bylo třeba zpívat hlasitě
    tu ústa sevřela se a jak bych klečel
    odprošuje krásu Nač slovy kazit tě

    Já vím že jednou padnu tváří vzhůru
    modrem nad sebou se budu zalykat
    Útěcha Snad jedním jsem byl z kůru
    co život chválil a chtěl utíkat

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.55:34 2.7.2003
    a co k tomu jan skácel?

    Chci to slyšet

    Na dně každé písně,
    i té nejsmutnějsí,
    na dně každé sklenky
    něco tiše cinká.

    Někdy víc
    a jindy jenom málo.

    Chci to slyšet
    bůhví co mne nutí,
    ale musím čekat na cinknutí,
    jinak by se moje srdce bálo.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.53:03 2.7.2003
    kdo asi?

    Dohrála hudba v nás
    Zanikla v tónech dřív už známých Dohrála hudba v nás
    A léto nové písně mámí

    Slyším jak hrajou z otevřených dveří krámů Stokrát vyzkoušená slova načesaný hluk
    Co duši zaléhá co v uších zaléhá
    Zvuky aut zvuky cest co nás dovedou
    prý až za štěstím
    Dohrála hudba v nás
    Bez ovací a bez tleskání
    Nikdo ji nekoupí a nikdo neprodá
    Není k mání

    Vím její melodii nikde nikdo nenahrál
    je prostě pryč ale hledám dál
    Jsem přece muzikant
    zkušený v hledání
    Mám k tomu nadání
    každý to říká mám nadání

    Já vím svět je veliký
    A neleží mi u nohou Krupiér karty vymění
    A staré do hry nemohou
    Vidíš všechno se mění
    Jen ty jsi stejná
    Pojď dál to se oslaví
    Budoucnost nadějná
    Jó když se štěstí unaví
    Necháme hříchy spát
    Noc je dáma co všechno ví
    Jak se zdá hledat nestačí
    chce to někdy umět vzdát

    A času mám boty netlačí
    Takže se nemusíš bát
    Že moje krásná minulost
    Už je taky na prodej

    Prodám jsem přece čaroděj
    Mám devět životů
    a všechny se mi nehoděj
    A za tvou samotu dám svou vlastní
    Klidně se ptej

    Může být že přijdeš
    Zase jednou někdy na koncert
    To víš čas ten nakonec
    Vždycky všechno obrátí v žert

    A stejně dál se mi zdá
    Když tak usínám že někdo zpívá
    Slyším co už jsem zapomněl
    Hledal jsem kde se dá
    A nikde jsem nic nenašel
    Jak rád bych uvěřil
    Že jsem si všechno jen vymyslel
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 12.45:21 2.7.2003
    a zase vlasta redlů - kdysi jsem se z nálože smutku v jeho nejkrásnějších písničkách málem zbláznil...

    vlaštovka

    1. Jednou večer mi do pokoje
    přiletěla papírová vlaštovka to mám z toho, že v zimě větrám,
    tak jsem ji zved' a dal ji do tepla, zábla ji výškovka
    pak jsem si prohlíd' její křídla jemně,
    proč asi přilétla, a proč právě ke mně,
    byla z Ahoj na sobotu a byla na ní otištěná hitovka
    R: Nejhezčí dárek nemusí přinést vždycky Děda Mráz,
    vletí k vám oknem něco, co by létat snad raději nemělo,
    někdo si vzpomněl, říkáte si, někdo na mě myslí,
    nebo je to zas jenom špás,tak či tak, když přiletí vlaštovka, hned je v domě veselo.

    2. Tak jsem si pomalu slabikoval tu písničku, co přiletěla z éteru,
    poslední rok jsem tolik skládal, že moc nechybělo, a složil bych i operu,
    jen místo múzy mě častěji líbala můra, ono písní se dá složit fůra,
    ale ne každá může letět, i když se vypustí správně po směru.

    *: K čemu to bylo, všechno to skládání,
    když stejně nikdo nic nepochopil
    a moje vlaštovky odlétly na jih,
    a s těma, co zůstaly, někdo topil,
    jen jedna se vrátila, a já jsem čekal
    jak blázen, a věřil, že platí,
    že všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě určitě vrátí,že všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě možná vrátí.

    3. A tak jsem pálil archív svých písniček, to se roura styděla,
    a když mi zbyl poslední papír, hned jsem věděl co s ním udělám,
    roh na roh - šlo to bez problémů, jen jestli poletí, z toho měl jsem trochu trému,
    to ví přece každý, že co letí, na tom se vydělá.

    X: Mávl jsem rukou z okna,
    a ta vlaštovka doopravdy letěla
    i když bralo ji to na stranu,
    asi ji tížilo, že jaro nedělá ...

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 14.27:47 1.7.2003
    opět vlastík redlů

    na jezeře zlatých ryb

    Už mi malý byl svět
    Tak jsem chtěl na výlet
    Doma jsem řek’
    Že budu zpátky co nevidět

    Byl jsem chytrý kluk
    Ale to už je nejspíš fuk
    Mám pocit že
    Stejně jsem co se dalo splet’

    A ty jsi měla o mě strach
    Už když mi šlo nač jsem sáh’
    Tak nač teď brát
    Jak žebrák na dluh rybí slib

    Nemám víc si co přát
    Než že se dál budeš bát
    Že chytím i poslední
    Ze zlatých ryb

    na jezeře bez zlatých ryb

    Nehledám oheň co nepálí
    Víš mě sny o tobě zahřejí
    Jen když vedle mě spíš
    A nehlídám tvé kroky z povzdálí
    Usínám s nadějí že se neztratíš

    Nečekám zázraky na zemi
    ne že bych pohádkám nevěřil
    Prostě nechci v nich hrát

    A tak nespěchám jdu krokem
    A zdá se mi
    Že žádné hodiny nezměří můj čas
    Co s tebou zůstal stát.

    So You Fish
    No another with wish
    Game's over.
    Rozumíš ?

    Proč vlastně měl bych po tobě chtít
    Další společná vítězství
    Když můžu prohrát všechno sám
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 14.27:16 1.7.2003
    vlastík redlů

    Ve vysokých horách větr vyfukuje
    A sníh co tam leží už hodně pamatuje
    Ve vysokých horách zpívá meluzína
    A loňský sníh neroztál špatně se zapomíná

    Že jsem nenosil kabát a čepici s šálou
    Že bylo do nebe dál ale slunce víc hřálo
    A ty žes měla sukni krátkou a úsměv široký

    Že jsem po parcích spal a na prsty pískal
    Že jsem u ohňů hrál a do strun třískal
    A ty ses nebála smát se a dívat se mi do očí
    I vám se může stát že sejdete ze svých cest
    A na kopci v dálce uvidíte motorest
    Kde je vždycky v krbu oheň a vždycky plná spíž
    A vždycky plno lidí co míří ještě výš - výš výš vys vys

    Ale zkuste jim říct že tam dole je léto
    Že tráva voní a stromy právě kvetou
    Zakroutí hlavou a dají si rum s kávou
    Schválně zkuste jim říct že tam dole je léto
    Vytáhnou teploměr a za chvíli vás spletou
    A časem si zvyknete na svůj stůl někde za pecí

    Ve vysokých horách větr vyfukuje
    A sníh co tu leží už hodně pamatuje

    Ve vysokých horách se špatně zapomíná
    Jak moje malé štěstí zasypala vina
    Zasypala vina
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.32:38 30.6.2003
    a proč neuvésti i něco současného? marvelovina klasicky kainarovského střihu - elegantní a vtipná:
    http://www.nyx.cz/code/index.php?kam=klub&klub=219&writeup=3305752&n=6c93

    MARVEL --- --- 18:53:58 26.6.2003

    Ptala se mně moje milá
    tuhle za svítání
    zdali mi je stále milá
    i po milování.

    Povídám jí - samozřejmě,
    miluju Tě - chápeš?
    Ona na to - Tak proč vždycky
    ve vteřině chrápeš.. ?

    Jako žena potřebuju
    trochu více citu.
    K čemu je mi chlap co po tom
    ve vteřině spí tu?

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 16.07:05 17.6.2003
    Franz Werfel

    Přítel světa

    Já, jen já jsem jak sklo.
    Proti mně vrhá svět, co se mu nikam už nevešlo.
    Druzí jsou jak dřevo a železo, pyšní až dost
    na svůj pevný charakter, na svou neprůsvitnost,
    někdy se po mně ohlédnou a vidí mě jen,
    když jsem postupujícím proudem
    oslepen, zanesen.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 16.06:53 17.6.2003
    Rainer Maria Rilke

    Podzim

    Jak z dálky padá listí, padá sem
    jak ze zahrad, jež vadnou v rajské dáli;
    ty listy jako by vše popíraly.

    A ze všech Hvězd padá jak ořech zralý
    za nocí do samoty těžká zem.

    Padáme všichni. I ta ruka má.
    A pohleď na druhou: už padá za ní.

    A přece s nekonečnou něhou chrání
    kdosi ty pády svýma rukama.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.56:32 16.6.2003
    František Gellner

    Záchvat nervózní

    Navečer včera tvá tři políbení
    přivedla všecku krev mou do varu.
    Snažím se darmo nalézt zapomnění
    pohledem dlouhým na dno poháru.

    Že ani jednu noc nebudeš mojí,
    zoufalým výkřikem mou hlavou zní.
    (Tvá dušička se konsekvencí bojí!!)
    Mým tělem třese záchvat nervózní.

    V mé krvi žádost tvého těla zpívá.
    Svou skoupou něhou nezraňuj mi hruď!
    Zatáhni drápky, ty má kočko divá,
    a mojí lásce milostivá buď!
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.54:45 16.6.2003
    pan Karel Kryl

    Pieta

    V rohu náměstí
    kousek od nádraží
    pod černým baldachýnem
    komínem vytvořeným
    němá bolestí
    stála nad drenáží
    Madona s mrtvým synem
    umučeným

    Stála zmatená
    nenadálým hlukem
    na ruce déšť jí padal
    jak slzy velekněze
    trochu zděšená
    podnapilým plukem
    co vůbec nevypadal na vítěze

    Stojíce u Piety
    kouřili cigarety
    a šnapsem žízeň hnali
    kilometr klusem
    Kuplety z kabaretu
    zpívali pro Pietu
    a když je dozpívali
    otřásli se hnusem

    Měli monstrance
    cestou nakradené
    a snímky pro rodiny
    jež léta neviděli
    Místní sebrance
    válkou nakažené
    tu trochu zeleniny
    záviděli

    Holky z ulice
    trochu pomuchlali
    a pak jim zaplatili
    držadlem bajonetu
    Sklady munice
    pečlivě zavírali
    a pak se posadili
    pod Pietu

    Sedíce pod Pietou
    cpali se omeletou
    hlasitě nadávali
    na pitomou nudu
    Čmárali po Pietě
    pozdravy Mariettě
    kterou si půjčovali
    neznajíce studu

    Jednu neděli
    polní zabalili
    poslední pohlednici
    příbuzným odeslali

    Potom odjeli
    aniž zaplatili
    Na cestě železnicí
    usínali

    Nikdo neplakal
    nikdo nelitoval
    nikoho nebolelo
    že jeli bez loučení
    Někdo přitakal
    jiný poděkoval
    Nikomu nescházelo
    poroučení

    A jenom pod Pietou
    holčičku pětiletou
    písmena zaujala
    načmáraná křídou
    Číst se však neučila
    tak nápis pohladila
    Písmena rozmazala
    zbytek umyl déšť
    zbytek umyl déšť
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.49:15 16.6.2003
    Jacques Prévert

    Barbara

    Vzpomeň si Barbaro
    Na ten den kdy na Brest bez přestání pršelo
    A ty jsi kráčela s úsměvem
    Rozkvetlá orosená zářící
    Tím deštěm
    Vzpomeň si Barbaro
    Ten den na Brest bez přestání pršelo
    Potkal jsem tě v Siamské ulici
    Usmála ses na mě
    A já se usmál stejně
    Vzpomeň si Barbaro
    Ty kterou jsem neznal
    Ty která jsi neznala mě
    Tak si vzpomeň
    Vzpomeň si přece na ten den
    A nezapomeň
    Pod portálem se ukryl nějaký muž
    Vykřikl tvoje jméno
    Barbaro
    A ty ses rozběhla k němu deštivou ulicí
    Rozkvetlá orosená zářící
    A pak ses mu vrhla do náruče
    Vzpomeň si na to Barbaro
    A nezlob se na mě že ti tykám
    Říkám ty každému koho mám rád
    Říkám ty všem kteří se mají rádi
    I když je neznám
    Barbaro tak si vzpomeň
    A nezapomeň
    Na ten moudrý a šťastný déšť
    Na tvé šťastné tváři
    Na střechách šťastného města
    Na déšť dopadající na moře
    Na skladiště zbraní
    Na déšť snášející se na parník z ostrova Ouessant
    Ach Barbaro
    Jaká blbost je válka
    Kam jsi se poděla právě teď
    Když z nebe prší železo
    Plameny ocel a krev
    A muž který tě svíral ve své náruči dřív
    Láskyplně
    Je mrtev nezvěstný anebo ještě živ
    Ach Barbaro
    Na Brest bez přestání prší
    Jako dřív pršelo
    Není to stejný déšť trosky se v něm vrší
    Je to déšť pohřební hrozný a zoufalý
    Není to vlastně už uragán
    Kdy létá železo ocel a krev
    Všechno jsou to mraky jen
    Trhajíc se pojdou jak pár psic
    Šedých psic které se ztrácejí bůhvíkam
    V lijáku nad Brestem
    A shnijí daleko
    Daleko mnohem dál od Brestu
    Z něhož nezbylo nic.
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 13.18:24 13.6.2003
    Rainer Maria Rilke v překladu Jakuba Demla

    Samota

    Samota jest jako déšť.
    Od moře stoupá k večerům;
    z rovin dalekých a odlehlých jde k nebi,
    jež ji vždycky má,
    A teprv s nebe padá na města.
    Prší k zemi v hodinách svítání,
    když k jitru hledí všechny ulice
    a těla, která ničeho nenašla
    sklamaná a smutná od sebe upouštějí;
    a když lidé‚ vzájemně se nenávidějící
    v jednom loži spolu nuceni jsou spát:

    tu samota jde jako říční proud.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 16.30:02 11.6.2003
    Li Po

    Na vodách Jie-si

    Na vodách Jie-si
    krásná dívčina
    trhá lotosy.
    Když spatří cizince,
    vesluje blíž
    a dá se do zpěvu.
    Pak se smíchem vklouzne
    do spleti vodních květů
    a předstírajíc plachost,
    už nechce se ukázat.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.58:37 10.6.2003
    Vlasta Redl

    Ještě mi chvilku zpívej, a neříkej, že už to neumíš,
    ať se zas cítím takhle maličký, ať srdce pro mě bije,
    ještě mi aspoň chvilku zpívej, ať můžu sladce ztrácet vědomí
    a utopit svůj rozum ve vlnkách té hloupoučké melodie.

    Tak jen zpívej, kdo ví, co bude za tři vteřiny,
    někdo nás vyfotí i přes panel a zbudou jen dva stíny na zdi,
    když zpíváš, je mi jak dávno v bezpečí babiččiny peřiny,
    a nemám strach, jen o to jediný - že už bude konec prázdnin.

    Ještě mi zpívej, a já to vážně nikde nepovím,
    že ti to, no, trošku ujelo, prostě ses netrefila,
    muzika není pro každého, jen pro ty, co maj' uši hladový,
    a mně už v uchu hrozně kručelo, a tys' mi ho tak hezky nakrmila.

    Prosím, prosím, ještě zpívej, ať zapomenu všechny rozumy,
    já vím, že ti to nikdy nevrátím, i když se tváříš hezky skromně,
    ještě zpívej, a co na tom, že to neumíš,
    jiní to umí, ale co já s tím, když nezpívají pro mě ...
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.55:39 10.6.2003
    Konstantin Biebl

    Večer u moře

    Na břehu moře ležíme sami.
    Jen měsíc, jenž sestoupil z hor,
    teď ve vodě stojí po kolena.

    Vždycky milovat budu
    pohled tvých přivřených očí
    a křehkost údů.

    Ač sama snem, tys jediná
    mezi mořem a nebem
    skutečná pevnina,
    po které jdou mé ruce a mé rty -
    a konce nedojdou.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.47:20 10.6.2003
    Konstantin Biebl

    Milenci

    Až umřem, staneme se květinami.

    Ve dne budeme lidem pro radost
    a v noci budem sami.

    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.42:11 10.6.2003
    František Gellner

    A těla žen jsou rozkošná a sladká

    A těla žen jsou rozkošná a sladká,
    když mládí bouří v krvi bezcitné,
    a cesta k nim je snadná tak a hladká.-
    - A náhle srdce ze sna procitne.

    - - Vzduch vlažný je a venku již se stmělo.
    Mé mládí se mnou prudce hovoří.
    Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo.-
    Ale mé srdce, ne, to nehoří.

    Milenci spolu alejí jdou temnou.
    Omamnou vůni vydechuje sad.
    Snad našel bych tu, která šla by se mnou.-
    Ne, neumím už ani lásku lhát.

    Lži moje mrou, než byly vysloveny.
    Pohledy lhavé duši pokoří.- -
    Mně stýská se po teplých loktech ženy.-
    Ale mé srdce, ne, to nehoří.
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.41:47 10.6.2003
    génius české poezie - jan skácel:

    Na slunci

    Povříslem hrubým svázalo nás slunce.
    Ó, jak bodají
    osiny žhavé. Když jsi ruce zvedla,
    zakroužil smolný dým

    tak hoří dřín, tak modřín v ohni praská,
    uťatý smrček, jenom břízka ne.
    Tak mokrým dřevem prohořívá láska,
    dříve než plamen k slunci vyšlehne.
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.41:20 10.6.2003
    génius české poezie - jan skácel:

    Krátký popis léta

    Požáry Ze čtyř stran hoří léto

    Omamně kvetou akátové háje
    zelená duše vína doutná na vinicích
    krvácí vlčí máky v obilí

    Přichází tma
    a po stříbrném mostě kráčí luna

    Svět je jak chleba vytažený z pece
    a noc ujídá
    --------------------------------------------------------------------------------
    FIN --- 10.40:58 10.6.2003
    génius české poezie - jan skácel:

    Chvíle

    Za žádnou pravdu na světě.
    Ale jestli chceš,
    za malý pětník ticha.

    Je chvíle, která půlí krajinu.

    Pokorný okamžik,
    kdy někdo za nás dýchá.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam