FIN --- 17.14:25 3.1.2004
T. R. Field

Blázinec orbis bis pictus

Na kopečku blázinec,
pod kopečkem hambinec
a uprostřed na stráni
zdravým hrana vyzvání.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 17.14:13 3.1.2004
T. R. Field

Cvocká

Dneska už vím,
co si počnu:
nasadím si na dukát
černou kvočnu.

Budou se líhnout
zlaté mince,
vydláždí mi cestu
do blázince!

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 17.14:02 3.1.2004
T. R. Field

Letecký přípitek
(Nadporučíku letci V. S.)

Co by tomu řekla tvoje letka,
kdyby ses jí nalil jako štětka?
Přece víš, že jako voják – letec
máš se vždycky nalít jako – štětec!

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.54:34 3.1.2004
T. R. Field

Tichá putyka

Mým domovem tichá je putyka,
mou ženou je sklenice plná.,
mou vášní dřív bývala gotika,
teď baroka smetla mě vlna.

Když nocí domů se potácím
a hledím do oken spáčů,
jen vlastní stín svůj provázím
a sám nad sebou pláču.

Když v rezavém zámku klíč zachřestí,
dům zeje jak hrobu jáma,
nám láska zvrhla se v neštěstí,
já jsem sám a ty jsi sama.

A proto mi ta tichá putyka
domovem přestane býti,
až zároveň s ní v noci dobliká
i kahan mého žití.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.57:25 26.12.2003
ach, ty výlety... dojdu už konečně do pekla?

Víš moje milá
Nejspíš trochu ti závidím
Že ti stačí co víš
To já i když se snažím stejně do tebe nevidím
A říkám co nepochopíš
Já vím je to marné a taky příjemné být slepý
A ztratit nad sebou všechnu moc
Co říkáš moje milá? Půjdem někam kde tě neznají
a protancujem spolu celou noc.

Víš moje milá
Ať chodím kudy chodím
Nacházím všude jen tu zář
A marně čekám na tmu, v které oči prohlédnou
A spatřím tvoji pravou tvář
Mám se snad vzdát všech svých plánů a nadějí
A jen pro to tajemství dál žít
Já vím je čas spát a vím hvězdy nehřejí
A vím že smím tě políbit.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.53:20 26.12.2003
vlasta redl v půl osmé

V půl osmé to už se stmívá
Ožijou chodníky nočními převleky
Telátko uteklo z chlíva
Pastýřu pastýřu špatně ses díval

Jak se vysoko na špičkách vznáší
Jak statečně klopýtá si vyhodit z kopýtka
Ztratilo zvoneček v šáší
Chytil sa o kořeň tam na Ondráši

Óóó, moje ovce moje krávy
Vzal vás čert
Tož bačo ať sme zdraví

Zase jsi nepřišla milá
Čekal jsem celou noc
Ale co je moc to je moc
Kdepak jsi do rána byla
A proč jsi krucinál na zádech bílá

Hrál bych ti písničku něžnou
Takovou milou a běžnou
Sám zatím zpil jsem se režnou
Asi tak jako ženci když nežnou

V půl osmé to už je ráno
Po lávce přes lásku
Po lásce přes lávku
Ovečky jdou zadní branou
A marně bys počítal
Tu oplakanou

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.48:58 26.12.2003
vlasta redl

Jak vlastně vypadáš má milá
Že ses´ mě nikdy nezjevila
To bych tě svedl po paměti
Takhle jen čmárám po papíře
A čas letí

Už prý připomínám netopýra
Píšu v noci přes kopírák
A já jen zkouším hlavou dolů
Otočit přesýpací hodiny
Když nejsme spolu

Až v tomhle životě se minem
Chtěl bych tě najít v ňákem jiném
Ze slabik stloukám pro svou spásu
Archu co za tebou má doplout
Až do těch časů

Přelívám oceán má milá
A láska by mě vykoupila
Nevezmou mě nikam jednoduše
Do nebe ani do pekla
Jen s půlkou naší duše

Jak vlastně vypadáš má milá?

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.45:26 26.12.2003
asi už každému došlo, že to sem šoupu podle nálady – takže vám rozhodně přeju šťastnější období, než ve kterém se momentálně nacházím...

vlasta redl opět na výletě

Celý Zlín už dávno spí
I starý hlídač zaklímal
A jak se půlnoc naklání
Sladký vítr objímááám
Teď není vhodná chvíle pro tvůj stesk
Že nenosím už účes z orlích per z kostí
A z medvědích drápů.

Jenom vítr bláznivý přináší mi hluk tvých stád
S pravou vůní tajemství, do kterých se už nedá lhát.
Jsme jen sbírka dárečků, staré loutky z přesných dlát,
jsme jen prázdná náruč chův a jejich písní co smím hrát.
Teď není vhodná chvíle pro tvůj stesk
Že i moje bledá tvář je čím dál víc bledší
Čím víc tě chápu

Celý svět už dávno spí
I starý hlídač zaklímal
A jak se život naklání
Sladký vítr objímám

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.30:41 18.12.2003
Jan Skácel

Únor

Tak to je únor, černý, tvrdý měsíc.
A se sněhem, co dávno není bílý.
A s vodou roztříštěnou v nízkých řečištích,
když mrazy udeřily.

A hrozně vychrtlí jsme touhou po jaru.
I oči pohubly nám jak boky laní.
Ve snách se děsíme, že jestli jaro přijde,
zůstanem opodál a budem nepoznaní.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.30:29 18.12.2003
Jan Skácel

Vteřina v lednu

A den je tichý, křehký jako skořápka.
Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tahle bílá chvíle.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 15.16:20 13.12.2003
Václav Hrabě

Tma stéká do kaluží
Na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
Uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci kterou jsem prochodil
abych se ujistil že žiji
Možná že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
promlčeným láskám

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 15.16:01 13.12.2003
Václav Hrabě

Ospalé něžnosti

Neony
zvoní klekání
v tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem
mezi stíny
na břeh jezera kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát
Spát
ve stínu tvých vlasů
Spát na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit
na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 11.49:38 24.10.2003
Robert Kubánek

Jaro je fuč, tati!

Jak nádherní jsou tito dnové
slastí prodchnuti vícerou
žel
mrzkých sviní zástupové
vše rozkotají
poserou...

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.36:19 21.10.2003
Jiří Orten

V NOCI

Chléb modliteb je vyžebrán.
A noční vítr ponížení divoce píská.

Na sebe jenom svítíte,
světla.

Tryznu, jež trýzeň uspává,
na čela temně hraje déšť.

A o tón hlubší hlad
nechápe oběť, marnou, nejmarnější,

jíž za smrt životu
a lásce upsal ses.

(Ohnice, 1941)

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.35:46 21.10.2003
Jiří Orten

NA PLNÝ HLAS

Já nejsem prach! Lampa ať za mne svědčí,
lampa a světlo dne.
Povětřím víří smrt. Předstírá nebezpečí.
Smrt, lůno neplodné,

víří a zmítá se. To ona obrací se
v svou prvou podobu,
to ona překřičet chce hlas, jenž zní jí cize,
to ona s úděsem se klade do hrobu.

Zahrady pomřely. Je zima. Z jejích dlaní
dech jedu upíjím. Pálí jak kořalka.
Ó Bože, Bože, slyš, přes všechno otloukání
nebudu dobrá píšťalka!

(Cesta k mrazu, 1940)

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.35:17 21.10.2003
Jiří Orten

O ČEM VÍ TESKNOTA

V přestávce mezi životem a tam tím
kocourek s kamenem až na dně rybníka
pomalu vražedné andílky polyká
a tam to nepřichází tam to má vždycky čas
Vidíte kocourka? myslí si že se vrátí

Co přivázali mu to tíha nazývá se
a luna již měl rád
do vody nahlíží a udivena zdá se
že na ni nemůže zamňoukat
neboť má oči obráceny jinam

A pije pije zvolna jako by se kál
za všechny stehlíky které dřív mordoval
za všechny okapy po kterých s deštěm běhal
za všechny kočičky na které zapomíná

v přestávce mezi životem a tam tím
co jde tak pomalu jako se chodí spát
když noc už minula a chtěl bys věčně spáti
bez pomyšlení na návrat

(Čítanka jaro, 1939)

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.34:46 21.10.2003
Jiří Orten

CHVĚJE SE MI RUKA

Proč se jen pláče při bolesti
když každá úleva
tě vrací zpátky
proč se jen pláče jaké je v tom štěstí
ach ano pláč je asi pro šťastné

Opravdu chtěl bys někdy plakat

Déšť na římse to je ta pravá nota
máš mnoho starostí
jak skončit tento den
když okno otevřeš zima tě rozdrkotá
ty nevíš k čemu teplo je

k čemu je déšť co ti to říká

Ach teplo to je býti unaven
a déšť jsou housle pro básníka
ale ty nevíš k čemu ještě hrát
když nikdo nepřichází aby slyšel
a čísi hlas ti říká tiše

že čas je skoncovat
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.33:50 21.10.2003
Jiří Orten

Končiny štěstí, končiny ticha,
kde končíte, kde končí konec váš?
Jako se žije, jako se dýchá,
milenku čekáváš.

A ona přichází a chce ti něco říci
o tajemství, jehož má plnou hlavu
a které, jako všichni kouzelníci,
schovala do rukávů.

Neumíš uhodnout, až potom, když ti mizí,
pomalu pochopíš,
že moudrá dívenka zhola nic nenabízí,
neboť vše dala již.

25. VIII. 1939

--------------------------------------------------------------------------------
RICARDERON --- 23.01:34 18.10.2003

Vladimír Holan (Na sotnách)

Tak žárlí

Tak žárlí duch: svými skutky
při nečinnosti boha.

Tak žárlí duše: že je věčnost,
ale bez nesmrtelnosti.

Tak žárlí srdce: z pekla do pekla nejistot,
zatímco démon nepochybuje.

Tak žárlí tělo: že smrt je rodu mužského,
neboť ženám chybí bezprostřednost vášně...




--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.13:45 6.10.2003
Bohuslav Reynek

Útočiště
Lišky mají doupata,
ptáci hnízda, včely úle.
Únavy tvé odplata,
záhadný stín dobré vůle,

nedohledný v západu,
provází jen v putování.
Mlčky vodí v zahradu
s měsícem na smrti strání.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.13:13 6.10.2003
Bohuslav Reynek

Okno v noci
Dřevo, sklo, šeď koster sirá,
lotrů přelámané hnáty.
Oblaku cár, ve skle díra,
zoufalství květ z luny svátý
zavírá se, otevírá.

Vítr, pláč, dech z vlhkých slují.
Sotva slzy ze skla setru,
hned zas křivé ruce větru
hrabou hrob pod samot tújí,
kostrou zalomcují.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.09:48 6.10.2003
Egon Bondy

Psal jsem básně divukrásné
Přečteš je až slunce zhasne
až pomine všechno bytí
pro sebe je budeš míti
Na hřbitově na veselém
v hrobě pořád zasněženém
Budeš si je čísti sama
Uvidíš že sem tě nezklamal

Julii konec roku 1988

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.09:09 6.10.2003
Egon Bondy

Úloha filozofie v dějinách je sporná
zdá se být zbytečná svýma sporma
a přece stále dál ji hledáme
Básně mají asi malý dosah
je jim to vidět na rukách
a přece jenom jimi doufáme

Úděl básníků a filozofů se zdá trapný
jejich řeč je plk nejapný
a přece ničeho víc nemáme

Proč jsou ti lidé zbyteční
tak pomíjiví tak věční
asi až v ráji poznáme

9. 12. 1988
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.08:42 6.10.2003
Egon Bondy

Jsou dávno doby pryč
kdy jsem měl v rukou klíč
k radosti
Jen bolesti jsou dneska mí hosti
24. 3. 1988

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.08:21 6.10.2003
Egon Bondy

Venku prší
Laciný doutník netáhne
Na mé uši
dopadá hluk celého dne
Pracoval jsem
lze-li tak nazvat psaní básní
jak po tom všem
se může v duši zjasnit?
Jsem utahaný
jak stará drožkářská kobyla
Z duše cár odraný
život ta duše pozbyla

24. 3. 1988
--------------------------------------------------------------------------------
CORIM --- 17.02:40 19.9.2003

JAN ZAHRADNÍČEK (1905 - 1960)

NAHOŘE A DOLE

Až k hvězdám dosahují ruce mé
a všude bdělost moje rozsvícená,
na hřbetech ryb a vln tam klesneme,
kde rozplývá se strom a žena.

Však vzhůru stoupat jako bez váhy
a zříti krásu, jak se rodí z pěny,
neznámo pust a mračen přes prahy
sahá až k dnům rostoucím do proměny.

Nahoře - dole, jak je miloval!
Šly do tmy tváře, krajiny a léta -
za všemi ptáky na cestu se dal,
klesaje jako ten, kdo znovu vzlétá.
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.26:32 22.8.2003
Rakety

jaromír nohavica

Chceš-li lásko přijít za mnou až zítra třeba bude už pozdě
jsem jen hromádka kostí a shluk bílkovin
a naježené rakety mi míří rovnou do slabin a taky na mou hlavu

A tak přijď už radši dnes ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl
než přiletí nějaký mimozemšťan od novin
a začne spočítávat oběti a kapky krve jako plody jeřabin
a podá o tom zprávu

A pak na titulní stránce Vesmírného kurýra
vyjdou reportáže o tom, jak Zem umírá
generálské prýmky, velvyslancův žaket
exkluzivní snímky nablýskaných raket s různými emblémy
jó to bude senza článek.
Země srovnaná se zemí plus přiložený plánek

Byl jsem vhozen do života bez toho že by se mě ptali
a bez toho že by se mě někdo zeptal budu zase vyhozen
a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu
netvrďte mi do očí že jednáte z mé vůle
že tohleto všechno je i moje přání

Svět je brouk hovnivál který svou kuličku válí jako v hypnóze
a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu
až se mu hlava zatočí pak vydlabe si v zemi důlek
že tam přežije to bombardování

Hodláš-li lásko za mnou přijít až zítra, může být už pozdě
nikdo nás neposlouchá a tak poslouchejme sebe
jak se naše srdce hlásí ještě chvíli ještě moment ještě vteřinu ach tady na Zemi

A tak přijď už radši dnes ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl,
cítím že nebudu mít strach když budu ležet vedle tebe
a tak nás najdou za milión roků asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením

Mohyly kamenů
všechno mlčky přikryjí
i miliardu Romeů
i miliardu Julií
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.08:00 22.8.2003
Mladičká básnířka

Jaromír Nohavica

Mladičká básnířka s korálky nad kotníky
bouchala na dvířka paláce poetiky
s někým se vyspala někomu nedala
láska jako hobby pak o tom napsala blues
na čtyři doby, hohoho hohoho ho ho ho ho ho

Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti
ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty
plná tragiky plná mystiky plná splínu
pak jí to otiskli v jednom magazínu

Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu
od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu
trochu se napila trochu se opila
na účet redaktora za týden nato byla hvězdou Mikrofóra

Pod paží nosila rozepsané rukopisy
ráno se budila vedle záchodové mísy
životem potřísněná múzou políbená
plná zázraků a pak ji vyhodili z gymplu
a hned nato i z baráku

Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody
ale básníci-tatíci nepomýšlej na rozvody
cítila u srdce jak po ní přešla železná bota
pak o tom napsala sonnet a ten byl ze života

A jednou v pondělí přišla do klubu na koleje
a hlasem nesmělým prosila o text Darmoděje
a jak tak psala, náhle se dala tichounce do pláče
a inkoustové slzy kapaly na její mrkváče

Jó mladé básnířky
vy mladé básnířky
ach mladé básnířky

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.35:21 22.8.2003
Paul Simon (v parafrázi Jaromíra Pelce)

Duncan

Ti dva ve vedlejším pokoji
se nejspíš chtějí dostat
do knihy rekordů –dělají to celou noc
a nahlas, nahlas.
Rád bych usnul,
ale zdi motelu jsou tenké.
Mám si snad zacpat uši?
Jmenuju se Lincoln Duncan.
Přál bych si, abyste mě chápali.

Táta byl rybář,
máma byla kamarádka rybáře.
Mé dětství plavalo v rybím tuku
a nudě, nudě.
Je dobré být zdravý,
ale ještě lepší je být svobodný.
Co jiného mi zbývalo,
než zdrhnout?
Zabouchnul jsem dveře domu v Maritmes
a vzal to po silnici k Nové Anglii.

Sebejistotu mám pěkně děravou.
Džíny na kolenou jakbysmet.
Zůstal jsem bez financí
a bez naděje, bez naděje.
Noc co noc se mi zdály
barevné sny.
Mít tak prsten,
těžký kouzelný prsten,
hned bych ho strčil do frcu.

Uprostřed parkoviště vidím dívku,
sedí se zkříženýma nohama, rozjímá.
Obrací dlaně k davu čumilů
a zpívá, zpívá.
Kleknul jsem před ní na beton
a řekl tiše, že už nemůžu.
Zářilo z ní zvláštní světlo,
které mě povznášelo, konejšilo.

Hned potom v noci
připlížil jsem se s baterkou
k jejímu stanu.
Probírala se s obdivem v mých vlasech.
Pak to bylo sladké, sladké.

Zahrada dýchala létem,
dlouhé roky trápení
definitivně zmizely,
ležel jsem pod hvězdami,
hrál na kytaru
a blahořečil svým prstům.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.46:53 19.8.2003
Heinrich Heine

Lyrické intermezzo č. 52

Zas zdál se mi ten starý sen
bylo to v noci, v máji
seděl jsem s tebou, s tebou jen -
a naše rty si přísahají.
To bylo přísah! Ty záruky!
Hladili jsme si dlaně
a tys mě kousla do ruky,
abych prý vzpomněl si na ně.

Ty, která koušeš ze zmatku,
ty, jež máš oči ze lne,
přísahy byly v pořádku,
kousání bezúčelné.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.44:32 19.8.2003
Oldřich Mikulášek

Na posledním listě

Co všechno odchází:
kroky do dálky,
dálka až k nám, když se jí stýská
v čápovi po komíně,
láska jako dým,
dým jako listí,
jež se tratí
i s tím, co bylo, s dechem odvátým
pod náspem u železniční trati.

Když přijde podzim,
i já už ničím jistý,
od sebe začnu zvolna odlétat,
ale na posledním,
ve větru se škubajícím listě,
který mne vyvzpíná
a napne mne a schvátí
jak oprať ze tvých bleskujících žil,
potáhnu jedno dýmné odpoledne
s hukotem vlaků i krve ve spáncích,
i celý jabloňový sad,
tak krásný jako jabloňový sad,
když zvolna opadává!

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.43:51 19.8.2003
Jiří Orten

Dívčí

Hraje si dívka s ňadry svými
a je to neveselá hra.
Na loži nedaleko zimy,
na loži studeném se k lásce přímí
s koleny něžně sevřenými.
A tma je zlehka rozvírá.
Vloudí se k ní jak vlna k lodi
a rozčesává její stud,
od paty k hlavě po ní chodí
a nepřejde ji, nepřechodí
jak voda, která vlny vodí
ke smutné lodi bez kajut.

Hraje si dívka s tmou a slovy
a dává polibky svým rtům,
nikdo je nazpět nevyloví
neskutečnému rybářovi,
jen tichý pláč je ve snu poví
z polštářů medvídkům.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.49:38 17.7.2003
vlasta redl - na výletě

kolem a kolem

Dlouhá je noc a nikdo na pomoc
Jen milenci na patrolách
Dlouhá je mi noc a kdybych křičel o pomoc
Nikoho nepřivolám
A ty kroky to je vítr
Déja vu to jen výtah jel o patro dál
Špendlík ke jménu do sbírky měst
Kde jsem bůhvíproč jednou hrál

Dlouhá je noc a chtěl bych tak moc
Někam kde někdo na mě čeká
Někam kde jsem už byl, hle jak nízký mám cíl
Ale cesta tak předaleká a i lež bych už bral
Že jsem na cestě dál, ale pravdy se nepolekám
Víš než nic - raděj věřit v lež
Takže můžeš Ihát, můžeš lhát když chceš
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.46:09 17.7.2003
vlasta redl - na výletě

opět na výletě

Říkali že už tě neuvidím
A chtěli slyšet jména
nějakých dalších lidí
Ale já nikoho neznám ani tebe milá
Vím jen že jsi pryč žes mě opustila

Říkali že to mám pustit z hlavy
A chodit víc ven
Že mám jen jedno zdraví
Ale já nemám zájem o žádné uzdravení
Říkali že čas všechno spraví

Tak konečně mám zas
aspoň po starostech
Co bude zítra a co potom
A jak je to prosté
Zas můžu lhát a chodit si kam chci domů
A do rána psát o tom
Že není komu

Hrajte mi blues za to že se mnou byla
Za každou mou půlnoc v které mě probudila
Hrajte mi blues že aspoň našli jsme se
A že mám rozum který všechno snese

Hrajte mi blues za moje skvělé plány
Že už budu hodný a na prstě omotaný
Hrajte mi blues ať si s ním zacpu uši
Ať neslyším ticho co mi zbylo v duši

Hrajte mi blues za tu co o mě stála
Hrajte mi blues i kdyby jenom lhala
Hrajte mi blues
že na tomhle krásném světě
Už se mi nechce být jinak
než jen na výletě
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 18.03:14 4.7.2003
jan skácel

Večer

Pěšiny vedou do polí
a končí
kde nic nebolí
a jabloně jsou plané

A měsíc
bílý srpek dne
vyžíná ticho z kamene
a říká neříkané

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 17.57:22 4.7.2003
Jan Skácel

Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 17.56:46 4.7.2003
Eduard Mörike

Nenasytná láska

Tohle je láska! ta je to!
Líbáním k neztišení:
A který bloud by řešeto
chtěl marnou vodou plnit?
Čerpej z ní třeba tisíc zim,
polibků věčnost přidej k nim,
jí pořád to nic není.
Pokaždé, lásko, míváš ty
zázračně nová přání;
my rozkousali jsme si rty
do krve při líbání.
Držela při tom sykajíc
jak beránek pod ostřím nože.
Prosilo oko: Jenom víc!
Bolí? tím líp, ó Bože!

V tomhle je láska, právě v tom
byla teď i dřív.
A jinak ani Šalamoun
to neznal, co byl živ.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 17.53:28 4.7.2003
František Halas

Já vím

Těch jemných stínů tvého těla
jež poznával jsem drahný čas
a hořkost chvil se ve mně chvěla
abych tvou krásu nepropás

Já nepropás ji já ji nenom smlčel
když bylo třeba zpívat hlasitě
tu ústa sevřela se a jak bych klečel
odprošuje krásu Nač slovy kazit tě

Já vím že jednou padnu tváří vzhůru
modrem nad sebou se budu zalykat
Útěcha Snad jedním jsem byl z kůru
co život chválil a chtěl utíkat

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.55:34 2.7.2003
a co k tomu jan skácel?

Chci to slyšet

Na dně každé písně,
i té nejsmutnějsí,
na dně každé sklenky
něco tiše cinká.

Někdy víc
a jindy jenom málo.

Chci to slyšet
bůhví co mne nutí,
ale musím čekat na cinknutí,
jinak by se moje srdce bálo.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.53:03 2.7.2003
kdo asi?

Dohrála hudba v nás
Zanikla v tónech dřív už známých Dohrála hudba v nás
A léto nové písně mámí

Slyším jak hrajou z otevřených dveří krámů Stokrát vyzkoušená slova načesaný hluk
Co duši zaléhá co v uších zaléhá
Zvuky aut zvuky cest co nás dovedou
prý až za štěstím
Dohrála hudba v nás
Bez ovací a bez tleskání
Nikdo ji nekoupí a nikdo neprodá
Není k mání

Vím její melodii nikde nikdo nenahrál
je prostě pryč ale hledám dál
Jsem přece muzikant
zkušený v hledání
Mám k tomu nadání
každý to říká mám nadání

Já vím svět je veliký
A neleží mi u nohou Krupiér karty vymění
A staré do hry nemohou
Vidíš všechno se mění
Jen ty jsi stejná
Pojď dál to se oslaví
Budoucnost nadějná
Jó když se štěstí unaví
Necháme hříchy spát
Noc je dáma co všechno ví
Jak se zdá hledat nestačí
chce to někdy umět vzdát

A času mám boty netlačí
Takže se nemusíš bát
Že moje krásná minulost
Už je taky na prodej

Prodám jsem přece čaroděj
Mám devět životů
a všechny se mi nehoděj
A za tvou samotu dám svou vlastní
Klidně se ptej

Může být že přijdeš
Zase jednou někdy na koncert
To víš čas ten nakonec
Vždycky všechno obrátí v žert

A stejně dál se mi zdá
Když tak usínám že někdo zpívá
Slyším co už jsem zapomněl
Hledal jsem kde se dá
A nikde jsem nic nenašel
Jak rád bych uvěřil
Že jsem si všechno jen vymyslel
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 12.45:21 2.7.2003
a zase vlasta redlů - kdysi jsem se z nálože smutku v jeho nejkrásnějších písničkách málem zbláznil...

vlaštovka

1. Jednou večer mi do pokoje
přiletěla papírová vlaštovka to mám z toho, že v zimě větrám,
tak jsem ji zved' a dal ji do tepla, zábla ji výškovka
pak jsem si prohlíd' její křídla jemně,
proč asi přilétla, a proč právě ke mně,
byla z Ahoj na sobotu a byla na ní otištěná hitovka
R: Nejhezčí dárek nemusí přinést vždycky Děda Mráz,
vletí k vám oknem něco, co by létat snad raději nemělo,
někdo si vzpomněl, říkáte si, někdo na mě myslí,
nebo je to zas jenom špás,tak či tak, když přiletí vlaštovka, hned je v domě veselo.

2. Tak jsem si pomalu slabikoval tu písničku, co přiletěla z éteru,
poslední rok jsem tolik skládal, že moc nechybělo, a složil bych i operu,
jen místo múzy mě častěji líbala můra, ono písní se dá složit fůra,
ale ne každá může letět, i když se vypustí správně po směru.

*: K čemu to bylo, všechno to skládání,
když stejně nikdo nic nepochopil
a moje vlaštovky odlétly na jih,
a s těma, co zůstaly, někdo topil,
jen jedna se vrátila, a já jsem čekal
jak blázen, a věřil, že platí,
že všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě určitě vrátí,že všechno, co necháš, ať letí, jednou se k tobě možná vrátí.

3. A tak jsem pálil archív svých písniček, to se roura styděla,
a když mi zbyl poslední papír, hned jsem věděl co s ním udělám,
roh na roh - šlo to bez problémů, jen jestli poletí, z toho měl jsem trochu trému,
to ví přece každý, že co letí, na tom se vydělá.

X: Mávl jsem rukou z okna,
a ta vlaštovka doopravdy letěla
i když bralo ji to na stranu,
asi ji tížilo, že jaro nedělá ...

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 14.27:47 1.7.2003
opět vlastík redlů

na jezeře zlatých ryb

Už mi malý byl svět
Tak jsem chtěl na výlet
Doma jsem řek’
Že budu zpátky co nevidět

Byl jsem chytrý kluk
Ale to už je nejspíš fuk
Mám pocit že
Stejně jsem co se dalo splet’

A ty jsi měla o mě strach
Už když mi šlo nač jsem sáh’
Tak nač teď brát
Jak žebrák na dluh rybí slib

Nemám víc si co přát
Než že se dál budeš bát
Že chytím i poslední
Ze zlatých ryb

na jezeře bez zlatých ryb

Nehledám oheň co nepálí
Víš mě sny o tobě zahřejí
Jen když vedle mě spíš
A nehlídám tvé kroky z povzdálí
Usínám s nadějí že se neztratíš

Nečekám zázraky na zemi
ne že bych pohádkám nevěřil
Prostě nechci v nich hrát

A tak nespěchám jdu krokem
A zdá se mi
Že žádné hodiny nezměří můj čas
Co s tebou zůstal stát.

So You Fish
No another with wish
Game's over.
Rozumíš ?

Proč vlastně měl bych po tobě chtít
Další společná vítězství
Když můžu prohrát všechno sám
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 14.27:16 1.7.2003
vlastík redlů

Ve vysokých horách větr vyfukuje
A sníh co tam leží už hodně pamatuje
Ve vysokých horách zpívá meluzína
A loňský sníh neroztál špatně se zapomíná

Že jsem nenosil kabát a čepici s šálou
Že bylo do nebe dál ale slunce víc hřálo
A ty žes měla sukni krátkou a úsměv široký

Že jsem po parcích spal a na prsty pískal
Že jsem u ohňů hrál a do strun třískal
A ty ses nebála smát se a dívat se mi do očí
I vám se může stát že sejdete ze svých cest
A na kopci v dálce uvidíte motorest
Kde je vždycky v krbu oheň a vždycky plná spíž
A vždycky plno lidí co míří ještě výš - výš výš vys vys

Ale zkuste jim říct že tam dole je léto
Že tráva voní a stromy právě kvetou
Zakroutí hlavou a dají si rum s kávou
Schválně zkuste jim říct že tam dole je léto
Vytáhnou teploměr a za chvíli vás spletou
A časem si zvyknete na svůj stůl někde za pecí

Ve vysokých horách větr vyfukuje
A sníh co tu leží už hodně pamatuje

Ve vysokých horách se špatně zapomíná
Jak moje malé štěstí zasypala vina
Zasypala vina
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.32:38 30.6.2003
a proč neuvésti i něco současného? marvelovina klasicky kainarovského střihu - elegantní a vtipná:
http://www.nyx.cz/code/index.php?kam=klub&klub=219&writeup=3305752&n=6c93

MARVEL --- --- 18:53:58 26.6.2003

Ptala se mně moje milá
tuhle za svítání
zdali mi je stále milá
i po milování.

Povídám jí - samozřejmě,
miluju Tě - chápeš?
Ona na to - Tak proč vždycky
ve vteřině chrápeš.. ?

Jako žena potřebuju
trochu více citu.
K čemu je mi chlap co po tom
ve vteřině spí tu?

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 16.07:05 17.6.2003
Franz Werfel

Přítel světa

Já, jen já jsem jak sklo.
Proti mně vrhá svět, co se mu nikam už nevešlo.
Druzí jsou jak dřevo a železo, pyšní až dost
na svůj pevný charakter, na svou neprůsvitnost,
někdy se po mně ohlédnou a vidí mě jen,
když jsem postupujícím proudem
oslepen, zanesen.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 16.06:53 17.6.2003
Rainer Maria Rilke

Podzim

Jak z dálky padá listí, padá sem
jak ze zahrad, jež vadnou v rajské dáli;
ty listy jako by vše popíraly.

A ze všech Hvězd padá jak ořech zralý
za nocí do samoty těžká zem.

Padáme všichni. I ta ruka má.
A pohleď na druhou: už padá za ní.

A přece s nekonečnou něhou chrání
kdosi ty pády svýma rukama.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.56:32 16.6.2003
František Gellner

Záchvat nervózní

Navečer včera tvá tři políbení
přivedla všecku krev mou do varu.
Snažím se darmo nalézt zapomnění
pohledem dlouhým na dno poháru.

Že ani jednu noc nebudeš mojí,
zoufalým výkřikem mou hlavou zní.
(Tvá dušička se konsekvencí bojí!!)
Mým tělem třese záchvat nervózní.

V mé krvi žádost tvého těla zpívá.
Svou skoupou něhou nezraňuj mi hruď!
Zatáhni drápky, ty má kočko divá,
a mojí lásce milostivá buď!
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.54:45 16.6.2003
pan Karel Kryl

Pieta

V rohu náměstí
kousek od nádraží
pod černým baldachýnem
komínem vytvořeným
němá bolestí
stála nad drenáží
Madona s mrtvým synem
umučeným

Stála zmatená
nenadálým hlukem
na ruce déšť jí padal
jak slzy velekněze
trochu zděšená
podnapilým plukem
co vůbec nevypadal na vítěze

Stojíce u Piety
kouřili cigarety
a šnapsem žízeň hnali
kilometr klusem
Kuplety z kabaretu
zpívali pro Pietu
a když je dozpívali
otřásli se hnusem

Měli monstrance
cestou nakradené
a snímky pro rodiny
jež léta neviděli
Místní sebrance
válkou nakažené
tu trochu zeleniny
záviděli

Holky z ulice
trochu pomuchlali
a pak jim zaplatili
držadlem bajonetu
Sklady munice
pečlivě zavírali
a pak se posadili
pod Pietu

Sedíce pod Pietou
cpali se omeletou
hlasitě nadávali
na pitomou nudu
Čmárali po Pietě
pozdravy Mariettě
kterou si půjčovali
neznajíce studu

Jednu neděli
polní zabalili
poslední pohlednici
příbuzným odeslali

Potom odjeli
aniž zaplatili
Na cestě železnicí
usínali

Nikdo neplakal
nikdo nelitoval
nikoho nebolelo
že jeli bez loučení
Někdo přitakal
jiný poděkoval
Nikomu nescházelo
poroučení

A jenom pod Pietou
holčičku pětiletou
písmena zaujala
načmáraná křídou
Číst se však neučila
tak nápis pohladila
Písmena rozmazala
zbytek umyl déšť
zbytek umyl déšť
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.49:15 16.6.2003
Jacques Prévert

Barbara

Vzpomeň si Barbaro
Na ten den kdy na Brest bez přestání pršelo
A ty jsi kráčela s úsměvem
Rozkvetlá orosená zářící
Tím deštěm
Vzpomeň si Barbaro
Ten den na Brest bez přestání pršelo
Potkal jsem tě v Siamské ulici
Usmála ses na mě
A já se usmál stejně
Vzpomeň si Barbaro
Ty kterou jsem neznal
Ty která jsi neznala mě
Tak si vzpomeň
Vzpomeň si přece na ten den
A nezapomeň
Pod portálem se ukryl nějaký muž
Vykřikl tvoje jméno
Barbaro
A ty ses rozběhla k němu deštivou ulicí
Rozkvetlá orosená zářící
A pak ses mu vrhla do náruče
Vzpomeň si na to Barbaro
A nezlob se na mě že ti tykám
Říkám ty každému koho mám rád
Říkám ty všem kteří se mají rádi
I když je neznám
Barbaro tak si vzpomeň
A nezapomeň
Na ten moudrý a šťastný déšť
Na tvé šťastné tváři
Na střechách šťastného města
Na déšť dopadající na moře
Na skladiště zbraní
Na déšť snášející se na parník z ostrova Ouessant
Ach Barbaro
Jaká blbost je válka
Kam jsi se poděla právě teď
Když z nebe prší železo
Plameny ocel a krev
A muž který tě svíral ve své náruči dřív
Láskyplně
Je mrtev nezvěstný anebo ještě živ
Ach Barbaro
Na Brest bez přestání prší
Jako dřív pršelo
Není to stejný déšť trosky se v něm vrší
Je to déšť pohřební hrozný a zoufalý
Není to vlastně už uragán
Kdy létá železo ocel a krev
Všechno jsou to mraky jen
Trhajíc se pojdou jak pár psic
Šedých psic které se ztrácejí bůhvíkam
V lijáku nad Brestem
A shnijí daleko
Daleko mnohem dál od Brestu
Z něhož nezbylo nic.
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 13.18:24 13.6.2003
Rainer Maria Rilke v překladu Jakuba Demla

Samota

Samota jest jako déšť.
Od moře stoupá k večerům;
z rovin dalekých a odlehlých jde k nebi,
jež ji vždycky má,
A teprv s nebe padá na města.
Prší k zemi v hodinách svítání,
když k jitru hledí všechny ulice
a těla, která ničeho nenašla
sklamaná a smutná od sebe upouštějí;
a když lidé‚ vzájemně se nenávidějící
v jednom loži spolu nuceni jsou spát:

tu samota jde jako říční proud.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 16.30:02 11.6.2003
Li Po

Na vodách Jie-si

Na vodách Jie-si
krásná dívčina
trhá lotosy.
Když spatří cizince,
vesluje blíž
a dá se do zpěvu.
Pak se smíchem vklouzne
do spleti vodních květů
a předstírajíc plachost,
už nechce se ukázat.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.58:37 10.6.2003
Vlasta Redl

Ještě mi chvilku zpívej, a neříkej, že už to neumíš,
ať se zas cítím takhle maličký, ať srdce pro mě bije,
ještě mi aspoň chvilku zpívej, ať můžu sladce ztrácet vědomí
a utopit svůj rozum ve vlnkách té hloupoučké melodie.

Tak jen zpívej, kdo ví, co bude za tři vteřiny,
někdo nás vyfotí i přes panel a zbudou jen dva stíny na zdi,
když zpíváš, je mi jak dávno v bezpečí babiččiny peřiny,
a nemám strach, jen o to jediný - že už bude konec prázdnin.

Ještě mi zpívej, a já to vážně nikde nepovím,
že ti to, no, trošku ujelo, prostě ses netrefila,
muzika není pro každého, jen pro ty, co maj' uši hladový,
a mně už v uchu hrozně kručelo, a tys' mi ho tak hezky nakrmila.

Prosím, prosím, ještě zpívej, ať zapomenu všechny rozumy,
já vím, že ti to nikdy nevrátím, i když se tváříš hezky skromně,
ještě zpívej, a co na tom, že to neumíš,
jiní to umí, ale co já s tím, když nezpívají pro mě ...
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.55:39 10.6.2003
Konstantin Biebl

Večer u moře

Na břehu moře ležíme sami.
Jen měsíc, jenž sestoupil z hor,
teď ve vodě stojí po kolena.

Vždycky milovat budu
pohled tvých přivřených očí
a křehkost údů.

Ač sama snem, tys jediná
mezi mořem a nebem
skutečná pevnina,
po které jdou mé ruce a mé rty -
a konce nedojdou.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.47:20 10.6.2003
Konstantin Biebl

Milenci

Až umřem, staneme se květinami.

Ve dne budeme lidem pro radost
a v noci budem sami.

--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.42:11 10.6.2003
František Gellner

A těla žen jsou rozkošná a sladká

A těla žen jsou rozkošná a sladká,
když mládí bouří v krvi bezcitné,
a cesta k nim je snadná tak a hladká.-
- A náhle srdce ze sna procitne.

- - Vzduch vlažný je a venku již se stmělo.
Mé mládí se mnou prudce hovoří.
Toužebným vzruchem chvěje se mé tělo.-
Ale mé srdce, ne, to nehoří.

Milenci spolu alejí jdou temnou.
Omamnou vůni vydechuje sad.
Snad našel bych tu, která šla by se mnou.-
Ne, neumím už ani lásku lhát.

Lži moje mrou, než byly vysloveny.
Pohledy lhavé duši pokoří.- -
Mně stýská se po teplých loktech ženy.-
Ale mé srdce, ne, to nehoří.
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.41:47 10.6.2003
génius české poezie - jan skácel:

Na slunci

Povříslem hrubým svázalo nás slunce.
Ó, jak bodají
osiny žhavé. Když jsi ruce zvedla,
zakroužil smolný dým

tak hoří dřín, tak modřín v ohni praská,
uťatý smrček, jenom břízka ne.
Tak mokrým dřevem prohořívá láska,
dříve než plamen k slunci vyšlehne.
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.41:20 10.6.2003
génius české poezie - jan skácel:

Krátký popis léta

Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá
--------------------------------------------------------------------------------
FIN --- 10.40:58 10.6.2003
génius české poezie - jan skácel:

Chvíle

Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.