Nebo kdybychom jen
Michel Faber
Je snadné zemřít,
když se vám fakt nechce.
Nabídka rychlých konců
je úžasně bohatá.
Můžete například:
uklouznout na listu a zlomit si vaz,
nechat se rozdrtit padajícím kamením,
rozmáznout vlakem,
odpravit se elektrickým proudem,
podlehnout krvácení do mozku,
klesnout ke dnu s výletní lodí,
udusit se peckou z ovoce,
skapat po kousnutí exotického roztoče,
zahynout v neočekávaném požáru,
vykrvácet po ptačím klovnutí,
být ubodán v cizí rvačce,
exnout na zaškytnutí srdíčka,
podlehnout hladovému aligátoru,
udusit se po vadě radiátoru,
najednou zjistit
že máte smrtící alergii.
Tenhle osvěžovač vzduchu – „Magnolie vanilka“ –
přísně varuje
že čichání rozpouštědla může člověka zabít,
hned.
Jak je tedy zvláštní, že tobě a mně
zbývá tak málo možností.
Skočili bychom po jakékoli nabídce.
Bereme každou rychlou smrt.
Copak se nenajde žádný ochotný džihádista,
který by se nechal přesvědčit, aby tě sťal?
Klidně bychom i urazili islám,
kdyby si pak nějaký odhodlaný mladík
přinesl šavli do Parkside Hospital
(metrem do stanice Wimbledon,
pak chytněte autobus č. 93).
Nebo kdybychom jen
tě mohli převézt do Westminsteru,
kde ozbrojení policisté číhají,
až z davu vyskočí nějací teroristé.
Kdybychom ti schovali pod košili morfiovou pumpu
– ten přístrojek, který ti vstřikuje drogu
přímo do břicha – vypadala by ta boule
dost podezřele. Mohli bychom doufat,
že bude dost připomínat bombu,
aby tě poldové skosili.
Nebo kdybychom jen
si mohli koupit lístek až na vrcholek
Tokijské věže a rozmlátit pro tebe okno.
Nebo kdybys jen – buďme méně ambiciózní –
mohla zajít do Disneylandu a
rozepnout si přezku na horské dráze
a vyletět do oblohy Anaheimu nebo Marne-la-Vallée.
Nebo kdybys jen mohla dojít (propánakrále,
copak je to tak těžké zorganizovat?)
z postele až do taxíka, vždyť je to
jen pár kroků, a z taxíka na rušnou silnici,
a vmžiku bys byla mrtvá.
Místo toho čekáme.
Každý sval odumírá postupně.
Každá krvinka oddaluje své zhroucení.
Čekáme, až se tvé buňky rozpadnou,
jedna po druhé.
Čekáme, až podlehne každý nerv,
jeden po druhém.
Pozorujeme, jak si minutu po minutě,
milimetr po milimetru,
nádory berou
co si nezaslouží.