NIMUI: v tom případě nemám námitky.

TYKVE: Tak u nás je oboje :-) hrajeme i při opékání buřtů, děláme koncerty, kde hrají žáci s rodinnými příslušníky, jsou to hodně uvolněné akce, také máme hooodně uvolněný koncert učitelů. Ale chceme, aby se děcka (i rodiče!!!) uměli chovat na klasických koncertech, užili si to i ve svátečním a se všemi rituály (potlesk, ticho při hraní, úklony...). A k programu - na našich koncertech se hraje všechno - od Bacha po jazz, muzikál, filmová hudba... Je to hodně o učitelích. Je pravda, že jsme "tradiční" zuš, takže základem je artificiální hudba (včetně soudobé), ale všichni velmi rádi zařazujeme i lehčí žánry. Lze dokonce i jako 1 ze skladeb k ročníkovým zkouškám.

MEDVED007: Podle mne je pro normálního žáka 3-4x týdně dostačující. Problém nebývá ani tak často v délce cvičení, jako ve způsobu... Je to trénink. Stejně jako ve sportu - 1) rozmyslet si, co chci nacvičit (etudu? dynamiku ve skladbě? opravit si prstoklad? zamyslet se nad přednesem? přečíst správné noty? učit se zpaměti?....?), 10x udělat jeden cvik (zahrát problémové místo, zkusit to zvlášť, dohromady... pomalu, rychleji, uvolnit ruku, odskočit ruku, zlepšit cvičený úhoz.... Prostě se to musí dělat s nějakým cílem. Bezmyšlenkovité přehrávání je stejně jako čtení textu bez porozumění. Nějak to překoktáme, ale nic z toho nebude. A pravděpodobně se spíš člověk naučí chyby... Když takto někdy cvičím s dětmi na hodině (což bych ráda nedělala, na hodině bych chtěla pracovat jinak, ale občas jim to připomenout musím, i když často je to jako mluvení do dubu :D), tak uděláme hrozně moc práce za krátkou dobu - a děcka mají radost, že to jde lépe.

Musí se to naučit zopakovat doma. Potom jim to jde lépe, učí se rychleji, jsou se sebou spokojenější... jak tu někdo napsal, je výhoda, když první roky s děckem cvičí rodič (podívá se do žákajdy, co mu k tomu učitel napsal, občas zajde mrknout na hodinu nebo ne přehrávku, aby věděl, co to jeho dítko vlastně má dělat). To je ideální stav.

První ročníky stačí 20-30minut pro průměr 4x týdně. Nebo když někomu vyhovuje, vícekrát denně po 10 minutách. Ale to je individuální, někdo vydrží v 1. roč. cvičit dohromady i hodinu.

Kdo se tomu chce věnovat soustavněji, tak musí cvičit víceméně denně (to asi byla ta ambiciózní paní, se kterou jste se bavila). Podle mne je fakt ideální 4x týdně a s rozmyslem.

Tak jsou i zušky, kde se učí jazz, nebo rokec :) Ale musí tam být takoví učitelé. V Ostravě a kolem ní vím aspoň o dvou takových školách. Chápu, ja to myslíš s tím zkostnatělým systémem, ale já zas myslím, že by se to mohlo kombinovat - třeba jednou za pololetí nějaký uvolněnější koncert a zbytek třeba někde v sále nebo v kostele, nebo kdekoli se slušným oblečením, atd. Zase i tohle přispívá k tomu, aby ty děcka měly aspoň trochu zafixované, že na koncertech se musí chovat tak a tak a nechodit do divadla, na koncert vážné hudby nebo podobně v džinách a botaskách, ale ve slušném oblečení a chovat se jak lidi. Je to třeba volit podle situace.

ještě mě včera napadla jedna věc s tím hraním před lidma... myslím, že by se to v těch zuškách mohlo dělat prostě trochu jinak.. nemuselo by to mít takovej ten snobskej nádech = "teď je koncert - slušně se oblíkni - nesmíš to zkazit" , ale prostě by to nemuselo být tak oficiální, jako třeba nějaké setkání, kde si navzájem něco zahrajeme, přičemž u toho bude i maminka:) mě třeba v zušce učitel učil se klanět, což mě poněkud rozčilovalo.. přišlo mi, že neumím nic na kytaru, ale hlavně ať všechno ostatní je v pořádku..když jsem přišla v červených keckách na koncert, tak jsem dostala vynadáno.. někdo samozřejmě může namítnout, že zuš má člověka i nějak kultivovat, ve skutečnosti je to pěkně na nic:) řekla bych, že je to daný i tím, že se na zuškách pořád ještě učí výhradně klasika, rokeři by přehrávku nepořádali v kostele, ale v klubu:) prostě nějakou uvolněnost do toho předvádění hudby dostat lze, ale zušky jsou v tomhle ohledu prostě zkostnatělý, plný kachen, který si potřebujou připadat důležitě, přičemž jejich výuka nemá s hudbou nic společnýho.. Je jasný, že je plno výjimek, ale ta neslavná image zušek prostě musí být něčím zapříčiněna:)

S tím ledovým klidem na místě akce to má spousta úspěšných muzikantů. Mně se to bohužel nikdy nepodařilo :D Vždycky jsem vylezla před lidi, začala být nervní a vždycky jsem měla aspoň jednu chybu. Na jednom koncertě jsem začínala třikrát, protože jsem zapomněla uprostřed skladby, jak je to dál. Sborové koncerty odtrpím už deset let - kazí mi to požitek ze zpěvu, protože vidím ty lidi, špatně se mi trémou dýchá a modlím se, ať už je po.

No já se divím, že jsem ty 2 cykly v ZUŠ vlastně bez úhony přežila, jak to tady čtu :-)
Koncerty jsme samozřejmě měli, ale ty povinný jenom 3x do roka v kulturním domě (vánoční, velikonoční a na konci školního roku) a na interní jsem nechodila, to byly prd koncerty, málo lidí :)
Jinak já jsem byla hroznej trémista, před koncertem mi bylo vždycky blbě od žaludku, než jsem měla jít na pódium, tak jsem se klepala hrůzou, ale jakmile jsem nohou stoupla na pódium, tak najednou uplně ledovej klid a nikdy se mi nestalo, že bych něco trémou pokazila, prostě najednou jak když utne. No a potlesk jsem si vždycky užívala plnými doušky :)
A asi největší, i když poněkud bizarní ocenění jsem dostala, když můj spolužák, syn učitele na dechové nástroje, který mě jinak ve škole furt ubližoval a naváděl ostatní děti proti mě, tak ten mi druhý den před školou řekl, že jsem to zahrála fakt výborně, že jsem dobrá.

To, že ji do toho kopou násilím, je špatně.

MEDVED007: No ještě by se dalo t= holčičce pomoct, aby s tou nesmělostí sama chtěla něco dělat - tohle se skoro určitě netýká jenom hudebky, ale bude jí to dělat problém i dál v životě. Introverze se dá aspoň částečně překonat a když třeba uvidí, že se ostatním líbí, jak zpívá a že to oceňují, minimálně trochu jí to pomůže.

BINARY_PARANOIC: přesto je tvá argumentace nijaká:)

MEDVED007: výtvarné umění není múzické umění.

TYKVE: já si hlavně myslím, že existuje skupina lidí (dětí), která vystupuje ráda, skupina, která to nějak přetrpí a skupina, která to nenávidí....a zejména té poslední (ale často i té druhé) to povinné vystupování v hudebce hrozně vadí a z náruče zuš je to vyžene.

znám teď jednu holčičku, která hrozně pěkně zpívá, je rozhodně velmi talentovaná, ale je strašně stydlivá...jen si stoupnout v rámci výuky zpěvu ve třídě a něco zazpívat je pro ní hrozné utrpení, koncerty prostě neabsolovuje nikdy......a učitelka řekla, že koncerty jsou povinné a bez účasti na koncertech nelze v zuš studovat. takže odchází...je to velká škoda, její rodina na tom není finančně nejlíp, takže soukromý učitel nepadá do úvahy...takže řeší, jestli by to v jiné zuš nebylo jiné, ale dost se bojím, že nee :-(

nehledě na to, že hra na hudební nástroj člověka nějakým způsobem formuje.. atd.

BINARY_PARANOIC: to je právě to, co nechápu.....rozumím tomu, že když je někdo herec, tak je asi trochu nesmyslné, aby si hrál jen sám doma, ale zase malíř si úplně klidně může malovat sám doma a nikdy to nevystavovat....protože nemaluje pro výsledek, ale pro proces....stejně jako hudebník může hrát pro hraní samotné, pro hudbu, ne proto, aby se s tím někde předváděl...přijde mi , že hudba má daleko blíž k malování než k herectví

BINARY_PARANOIC: a proč by neměla být?:) jako .. to by mě zajímalo. to radši budem děti nervovat a hudbu jim zhnusíme jenom proto, že hudba je ,,performing art" ? vždyť jde hlavně o to ty lidi k hudbě nějak ,,dovést".. a oni pak budou chtít sami vystupovat.. a předvádět se... ale je-li to vystupování jediným cílem...tak je to v pr.

CORNELA: no,v sobě chybu nevidím, prostě ty lidi maj zaměstnání.. a dostanou se ke kytaře málokdy.

MEDVED007: dovolím si jen poznamenat, že hudba patří mezi múzická, performativní umění. Performance (v tomto případě tedy koncerty a přehrávky) tak tvoří logickou součást činnosti aktivního hudebníka, potažmo tedy i jeho výuky. Hrát na nástroj „pouze pro vlastní potěchu“ samozřejmě možné je, ale celkem pochopitelně to není (a neměla by být) hlavní cesta vyučovaná na ZUŠ.

NIMUI: Když jsem ve druhé třídě začínala s tím klavírem, taky u mě máti musela sedět a hlídat, abych cvičila. Ono člověk se přece jenom prostě musí nadrtit ty základy, aby si pak mohl užívat to hraní. Tehdy jsem to nenáviděla, ale později ocenila. A u flétny jsem cvičila sama každý den dobrovolně - většinou třeba jenom půl hodiny, ale fakt každý den.

ještě bych doplnila ..nevýhoda toho soukromýho učení je pro mě to, že mě stojí víc energie, většinou učím 60min.. v zušce je to 45min. to uběhne rychle.. navíc ti soukromí žáci cvičí jen občas..takže celou tu hodinu pak táhnu já..a nemůžu se rozčilovat,že necvičili:)))