NIMUI: Souhlasim. I z toho mala co zatim znam to presne tak citim. A je v tom i hodne prostoru pro fantazii, to se mi hrozne libi.

MICKEY_MOUSE: Jo, podle mne se v těch albech podařilo skoro nemožné - skloubit technicky rozmanité skladby a zároveň vybrat ty, které jsou úžasně pestré, hudebně zajímavé a vlastně až líbivé :-) :-D Ten pohled těch kocourům závidím :-D

MICKEY_MOUSE: Dokonce je to výhodné hrát zvlášť - i koncertní mistři leccos takhle trénují - případně po hlasech, melodiích (když se prolínají v zápise oběma rukama). Je to výhodné v tom, že člověk lépe pochopí výstavbu té skladby. I u těch krátkých skladeb je tam nějaký záměr - např. jedna ruka má melodii, má být výraznější, než druhá. Jsou tam nějak naskládané akcenty a je třeba je nejprve v jedné ruce zautomatizovat. Nebo je melodie ve vrchních/spodních hlasech a je třeba se ji naučit slyšet.

Když už to člověk hraje zpaměti, je fajn se znovu podívat do not a najít tam značky, které poprvé zaignoroval. Např. dynamiku, pedál, akcenty, prstoklad, tempové označení, zpomalení, rubata, nebo i jen "pulzaci", kterou určuje počet dob v taktu. Prostě jít o vrstvu hloupěji :-). I to pomáhá nastudovávat další skladby rychleji - člověk se naučí některé věci předvídat.

MICKEY_MOUSE: To je naprosto normální :-)

MICKEY_MOUSE: :-) to je přeci normální, že se skladba nejdřív učí jednou rukou a pak druhou...pokud hraješ oběma zároveň hned, tak podle mě hraješ pod svou aktuální úroveň a zvládl bys těžší skladby. obvyklý postup je louskání not+hraní jednou a druhou rukou, složení obou rukou dohromady, pak se přidává dynamika, pedál a ve finále je to výraz, expresivita hraní apod. možná koncertní mistři to dělají všechno dohromady hned, ale v hudebce se to obvykle dělá tímhle postupem. prostě nejdes stíhat všechno dohromady. když dumáš co máš hrát, tak se blbě přidává nějaký výraz....já třeba zahraju z fleku jednoduché skladby co hraje dcera, ale když si chci zahrát něco "na své úrovni", tak to obvykle musím párkrát přehrát než to dostanu do ruky.....

Mám zase dotaz - většina skladeb a etud které hrávám jsou rozsahem tak na dva tři řádky. Tím pádem po pár hraních jedu víceméně zpaměti než že bych skutečně louskal noty (aniž bych se to chtěl zpaměti učit, pamatuju si to automaticky). Je pak vidět ohromnej rozdíl mezi tím, když hraju novou skladbu poprvní a třeba počtvrté, kdy už ji "znám". Je to takhle v pořádku? To tak má každej? Ptám se proto, že mě trochu mrzí, že čtení nové skladby mi nejde tak dobře jak bych si představoval. Zvlášť když narazím na akordy nebo předznamenání, louskám to místy jak slabikář. Taky si pomáhám tím, že u "složitější" skladby si někdy zahraju nejdřív jen jednu ruku a pak druhou. Prostě to není tak, že sednu ke klavíru a rovnou hraju.

MEDVED007: Já si před pár dny koupil jedny koledy, který jsou vcelku fajn, ale je tam jen pár krátkých koled. Za jeden večer jsem je v podstatě rutinně zvládl hrát (samozřejmě můžu dál pracovat na hudebním projevu), myslím ale, že jsou pro mě už moc jednoduchý, i když při prvním druhém hraní jsem si musel každou skladbu "očichat", nebylo to tak, že bych sednul a celé to hned z fleku odehrál.
Já sám zatím bohužel zjistím až u klavíru, jestli jsou noty pro moji úroveň nebo je to zatím na mě moc, takže v hudebninách moc nepořídím, leda stylem pokus-omyl. Tyhle koledy jsem kupoval spolu s jinýma notama pro začátečníky, úroveň nula, a ty naopak cítím, že nezvládám, trápím se mnohem víc než když postupuju podle nějaké klavírní školy a většinu toho vyloženě nedávám. Takže řídit se jen těma pěti úrovněma které se na notách udávají asi není úplně berná mince. A nechci jít cestou, že nakoupím haldu not jen abych testoval, co je pro mě a co ne, o tom to není. A hledal jsme i na internetu noty ke stažení, ale co jsem našel byl úplný odpad.

MICKEY_MOUSE: před cca 2 roky vyšla taková hezká sada not jako příloha MF...ale to už asi neseženeš :-( koledy jsou tam jako melodie a k tomu akordy, což není takový problém zahrát....

Nemáte někdo konkrétní tip na noty pro začátečníky s vánočními koledami? Ideálně: známé koledy, hodně koled, hudebně hezky zpracované a skutečně pro začátečníky (tím nemyslím, že se musí brnkat jedním prstem, myslím tím už trochu rozjetého začátečníka). Chápu, že to zadání asi není úplně jednoduché splnit, ale tím spíš ocením nějaký šikovný tip. :) Díky.

MICKEY_MOUSE: Ty jo, tak tomu říkám odhodlání :-) - a jo, když člověk čte bez problémů, usnadňuje to ostatní hru. A myslím, že právě to učení "odshora" je logičtější i proto, že cca jedna oktáva se tradičně zapisuje v obou klíčích (podle výhodnosti, logiky zápisu, podle potřeby), takže si to člověk lépe uvědomí. To, že jeden a týž tón lze zapsat v obou klíčích. Navíc ta tzv. malá basová oktáva je u začátečnických skladeb častější.

NIMUI: dík. mně například hodně pomohlo, když tu zaznělo (tuším že od tebe), že je šikovné se učit basák "odshora" od c1. taková zdánlivá drobnost, ale hrozně mě nakopnula. já se ho do té chvíle učil kdesi odspodu a bylo to zbytečně zmatené. tudíž mě zajímalo, jestli takovýchhle vychytávek nemá hudební nauka víc, abych se zbytečně netrápil. cítím, že se na čtení not chci teď hodně zaměřit, že se to náramně hodí už v začátcích. myslím, že čím víc napiluju "ty věci okolo", tím víc se pak budu moct soustředit na hraní jako takové. teď si tisknu noty a před spaním je čtu namísto knihy. :)

MICKEY_MOUSE: Hm, asi nějaké vychytávky budou, ale bude jich málo - já mám pro prťata např. pexeso (dá se koupit), kde vždycky u jedné karty z dvojice je napsán název noty a u druhé není. Je tam houslový i bysový klíč.

Ale jinak podle mne je nejlepší si uvědomit, kde se ty dva klíče kříží http://nd03.jxs.cz/093/908/e889f3d673_54569981_o2.gif.
A na to je nejlepší hra v protipohybu a říkat si pěkně k tomu ty noty nahlas. Taky s děckama před tím, než něco hrajeme, tak jenom ty noty čteme. Aby byl klid si to i odpočítat, zjistit, že se tam něco opakuje a potom to čtení při samotném hraní jde rychlejí a zároveň si fixují tu vizuální podobu. Partitury jako takové se nečtou, na to není (časový) prostor. Někdy dovolím třeba napsat do not jeden, dva záchytné body pro "odečítání", ale ne všude. Je to stejné, jako když se člověk učí číst písmenka - čím víc se toho přečte, tím lépe. A když si k tomu člověk i něco napíše, o to lépe - třeba psát stupnice v basovém klíči :-) nebo akordy.

MISERY: Blbě :D Prostě na jeden nástroj bude hrát technicky dobře a na druhý ne. U klavru je to kvuli základnímu postavení prstů a zápěstí, přímému úhozu z prstových kloubků a posilování svalů na prstech při jejich osamostatňování. Hrát lze i s nataženými prsty... ale holt ne vše a ne klavíristicky správně. Prostě jeden nástroj v tom případě vede. Což je odpověď na komentář
PAPRIKODLAK: Jenom k těm hodinkám (a prstýnkům), jde o to, že při správné hře se svaly na prstech a předloktí (i jinde samozřejmě) napínají. A pokud jsou ty různé "objímky" poměrně napevno, tak může docházet k horšímu prokrvování a dalším problémům. Je to výraznější u dlouhodobější hry, ale u nějakého hraní pro radost to mít důsledky nebude. Ale je to minimálně pohodlnější.

NIMUI: Jak by se dlouhý nehty řešily u dítěte, který hraje zároveň na kytaru a na jedný ruce ty dlouhý nehty prostě potřebuje? :)

PAPRIKODLAK: Aha, koukám, že mne napadlo uplně to samé :)

MICKEY_MOUSE: Já se jako 4letá učila noty tak, že mi je moje soukromá učitelka napsala vždycky do sešitu a já pod ně za domácí úkol psala písmenka. Písmenka jsem už v té době uměla, takže to nebyl problém. No... a pak u jsem je uměla, takže jak se to učí v hudebce normálně, to moc nevím... :-)