GIOMIKY: S tou kvartou to u nás už moc neplatí - ještě tak v Německu a Rakousku, ale u nás se v drtivé většině používá siréna s proměnlivým tónem (křivkou). Ovládací systém sirén obvykle umí i ten dvoutón (a to v různých podobách), ale používán je jen zřídka. Jen u ojetých aut z dovozu bývá používán častěji, protože jim to jinak houkat neumí. Jiná věc jsou tlakové houkačky, lidově označované jako Martin Horn, na zásahové technice jsou obvykle používány v provedené se čtyřmi trumpetkami, rozladěnými vzájemně o půltón (jedna dvojice houká kvartu gis1 cis1 a druhá g1 c1). Ale to sem tak úplěn nepatří :-).
Pro kvartu se dá použít třeba písnička Támhle za vodou (čtyři koně jdou), případně začátek Elvisovo Love Me Tender (Pár havraních copánků).
Sexta - klasika Rozvíjej se, poupátko (pohádky snad ještě všichni znají, ne?
Septima - no to je oříšek. Malá septima je vcelku jednoduchá (Chovejte mě má matičko), ale ten nelibozvučný inteval velké septimy snad žádná písnička na začátku nemá. Pokud dítě dokáže určit a zazpívat oktávu, zkusil bych začátek Beethovenovy Elišky a ten vrchní tón následně překlopit dolů v třítónové kombinaci (třeba c2 - h2 - c2 - c1) s tím, že po několikerém opakováním té kombinace bych zkusil vypustit to opakované c2.
No anebo naučit intonovat tvrdě velký vedlejší septakord (Cmaj ap.), kde ho ty poskládané tercie k velké sextě taky dovedou.
S oktávou to taky není žádná sláva, jednak je to snad nejpitomější interval při zpívání (co se správné intonace týče - tedy alespoň pro neškoleného zpěváka) a s těmi začátky v písních je to bída. Napadá mě akorát začátek refrénu jedné stěžení árie z Čardášové princezny, tam oktáva je... ale jiná zavináč. Tak třeba si někdo jiný vzpomene na lepší příklad. Moje zkušenost je ta, že většina lidí dokáže stejný tón v jiné oktávě zopakovat, přestože s jinými intervaly to taková sláva není.