"Pravost obrázků byla ověřena výslechem fotografa..." Snímek je z roku 1954.
Hmm, takový výslech fotografa je docela neprůstřelný, přesto: 1. Ani jeden z mužů nemá objekty v trajektorii pozorování/dostatečný náklon, směr hlavy 2. Přesto, že slunce mají prakticky za zády, ostentativně si cloní zrak, aby bylo zřejmé, že něco v dáli pozorují 3. Obloha je zcela bez mraků, přesto jsou objekty zahaleny jakýmsi oparem, přičemž by za takových okolností musely být gigantické a ve vzdálenosti někde na hranici vesmíru (tudíž by je asi neviděli jen tito pánové). Cosi na nebi připomínající polární záři přisuzuji postprodukci 4. A tou je dodání objektů, které ale postrádají ostrost, navzdory jasnému dni a patřičnou hloubku v prostoru, poněvadž visí spíše nad pozorovateli. A nejzábavnější je, že autorovi jeho fotografický cit neumožnil objekty umístit tak, aby alespoň zdánlivě odpovídaly pohledům pozorujících, ale umístil je téměř dle pravidla zlatého řezu))
Ale nejvíc nejzábavnější je ta představa, že se někdo rozhodne zinscenovat takové pozorování, režírovat běžícího, skupinku figurantů. Navíc, ten ležérně opřený chlapík v bílé košili, který s jistou dávkou apatie sleduje poprvé v životě dva létající objekty neznámé mimozemské civilizace.