SHADOWALKER: Chudinko :/
Ke včerejšku:
Inu, prostor UniJazzu je přívětivý, skutečně jsem možná sama proti sobě, když tam stále někoho verbuju :) Nakonec tam nebude k hnutí.
Pavel a Petr Kukalové sdílejí příjmení, ale nikoliv krev, jak se ukázalo - já jsem netušila, že jsou zcela nepříbuzní, takže jsem byla překvapená :)
Přiznám se, že Pavel Kukal pro mě nebyl hlavním bodem večera - jeho pozvolna plynoucí lyrické krajinomalby v seifertovském stylu (on se tomu srovnání brání, ale je to opravdu nabíledni) se do mě nezakusují, nezažívám při nich nic než pokojné poslouchání.
Přišla jsem kvůli Petrovi a taky kvůli němu jsem byla ráda, že jsem v UniJazzu byla - shodneme se s Finem ve vkusu, cyklus
Orel velmi, který pro Fina četl, pokládám za výjimečný.
Po čtení poesie následovalo ještě čtení z Apollinaira, které nebylo avizováno, a myslím, že mělo být - nebyli jsme na ně připraveni. To bych vyčetla organizaci večera; pořad připravila Věra Dumková, která působila na můj vkus poněkud příliš pedagogicky, ačkoliv chápu, že držela program v kolejích, ze kterých by možná autoři po svém příliš vybočili do vzpomínek na dětství, studia a vydané sbírky.
Přiznám se, že Pavel Kukal mi právě už tím svým proslovem, ve kterém se zdánlivě přátelsky, ale především žárlivě otřel o "úspěšnějšího" (neboť více vydávaného) svého kamaráda Romana Szpuka, silně nesedl. Asi je to ode mne kruté, ale zdá se mi, že čtyři sbírky, které dosud vydal, jsou až dost.
Po literární části večera jsem se odebrali do barové, a posléze jsme s Finem, Jaegerem, Chajimem a Zmyjkou zabředli do konverzace, kde klíčovou roli hrály nosy (jak jinak :) a polévání se pivem.