PETR36: vycházím z doposud získaných životních poznatků, které mi praví, že podstatné věci bývají na konci velice jednoduché - co je složité (a v tom se lidé často mýlí, když provádí nesprávnou záměnu a domnívají se, že složité jsou právě ty podstatné věci) je na ty podstatné věci
přijít.***
a je-li tomu skutečně tak (totiž že ty podstatné věci jsou často velice jednoduché, v což já převážně* věřím), lze ty podstatné věci taky jednoduše pojmenovat.
obloukem se tím dostaneme například ke známé definici, že Pán je alfou i omegou (tedy, jednoduše řečeno, prvním a posledním písmenem abecedy, kde jsme klidně mohli říci A a Z), k tomu, proč nesmírná krása mnoha japonských myšlenek a rituálů především spočívala v jednoduchosti, a nakonec k tomu, proč na poušti je člověk
doopravdy sám.
bokem z toho plyne, že pseudointelektuální žvanění** je vlastně kolosálním osobním ztrapněním žvanila, který takto tváří v tvář nezměrnému vesmíru, který jednoduše nezměrný je, prokazuje tímto žvaněním naprosté nepochopení mnoha faktů,
a tedy vlastně skutečnost, že sice mozek používá, ale bůh ví proč ne k myšlení. k čemu, toho jsem se dodnes vlastně nedopátral - má pracovní teorie je, že k maskování faktu, že nemyslí.
uf, to jsem byl zase chytrý. půjdu a dám si jedno studené na zahrádce. velice jednoduše.
* kromě složitých výjimek samozřejmě
** dokonce i to básnické
*** je docela možné, že se lidé v tomhle tak často mýlí proto, že o sobě mají příliš vysoké mínění - a v rámci tohoto vysokého mínění si nějak nedokáží nebo nechtějí připustit, že by ty podstatné věci mohly být jednoduché, protože oni jsou přece tak složití a jejich starosti tak mnohovrstvé. (i to je mnohdy omylem.)