Here's a story.

There's a traveller sitting beneath an oak tree on a piece of land.
The owner comes up to him, in a threatening manner and says:

Get off my land!
What makes it your land?

My father gave it to me
And what made it his land?

His father gave it to him
And what made it his land?

His father fought for it
Right says the traveller, rolling up his sleeves,

I'll fight you for it then..!!

Pri vetsine diskusi (hadek) je nejlepsi zastavat protichudne stanovisko, nez je ve skutecnosti to vase. Oponent se casem sam dostane tam, kde ho chcete.

zivotni zkusenost :-)

Jediný čin je víc než tisíc myšlenek.

My dear A.E.--

I dedicate this book to you because, whether you think it well or ill written, you will sympathize with the sorrows and the ecstasies of its personages, perhaps even more than I do myself. Although I wrote these stories at different times and in different manners, and without any definite plan, they have but one subject, the war of spiritual with natural order; and how can I dedicate such a book to anyone but to you, the one poet of modern Ireland who has moulded a spiritual ecstasy into verse? My friends in Ireland sometimes ask me when I am going to write a really national poem or romance, and by a national poem or romance I understand them to mean a poem or romance founded upon some famous moment of Irish history, and built up out of the thoughts and feelings which move the greater number of patriotic Irishmen. I on the other hand believe that poetry and romance cannot be made by the most conscientious study of famous moments and of the thoughts and feelings of others, but only by looking into that little, infinite, faltering, eternal flame that we call ourselves. If a writer wishes to interest a certain people among whom he has grown up, or fancies he has a duty towards them, he may choose for the symbols of his art their legends, their history, their beliefs, their opinions, because he has a right to choose among things less than himself, but he cannot choose among the substances of art. So far, however, as this book is visionary it is Irish for Ireland, which is still predominantly Celtic, has preserved with some less excellent things a gift of vision, which has died out among more hurried and more successful nations: no shining candelabra have prevented us from looking into the darkness, and when one looks into the darkness there is always something there.

W.B. YEATS.

Všechny zvony světa
Václav Dušek

Svět je nekonečnou sérií nahodilých možností. S tím nehnou ani porevoluční škrholové. O čem asi mohli přemýšlet v dnešním prosinci za přítomnosti pražského biskupa lidé při poslechu zvonů na boží hod vánoční v Praze, co jim běželo v hlavách, když spustil Jan Křtitel, Svatý Václav a Matka Tereza; jo, i zvony mají mužskou převahu. Boží intervence (Máří Magdaléna by mohla vyprávět) se nedostavuje. Osvobodit se z vlastních pout je marné. A potřeba zázraku se rovná kruté náhodě, a tak si vyznavači nízkých myšlenek mnou ruce. Tradiční keltské žehnání vysílá poselství: Přeji ti hluboký mír na běžící vlně/ Přeji ti hluboký mír na vanoucím větru/ Přeji ti hluboký mír na tiché zemi/ Přeji ti hluboký mír zářivých hvězd/ Přeji ti hluboký mír v laskavé noci/ Měsíc a hvězdy ať na tebe vrhají svou léčivou zář/ Přeji ti hluboký mír/.
Volnomyšlenkáře vystřídali stoupenci zla a „Maššíjah“ natrvalo odešel. Konečně, pro mnohé bytosti představoval jen cizozemce, neschopného panikáře bránícího masovým úspěchům a prospěchu vyvoleným. Posmrtná odplata očekává každého z nás, jedno, u které brány bude klepat. Hlásání trpělivosti má staré odolné kořeny, jenže materiální vykoupení má k trpělivosti vzdálenost Země – Jupiter. I když, kdo si počká, ten se dočká. Když zvony zvonily občas a kostel nebyl módní, v době kdy se už zítra mělo tančit všude, dály se záležitosti z dnešního pohledu veselé, ale tehdy se mohl tajit dech. Takže: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Na západ je cesta dlouhá, kdo ji nezná, ten je trouba. Bukurešť, Budapešť cesta kolem světa, pivo podáváme pouze k jídlu. Chceš na neděli vepřové? Vezmi si hovězí. Vojáci kupujte vaše noviny – Obranu lidu a Vojáka, na veselici přijedou umělci z Prahy, budou banány a pomeranče, tančíme slušně, kdo má dlouhý vlas, nechoď mezi nás, auta na poukaz pro vybrané. Historický exkurz každý může doplnit dle svých zkušeností. Zvony by bývaly bily na poplach, ale ke zvonicím vstup přísně zakázán. >

Pilní dogmatici velebí nemajetnost i majetek. Otrok vlastních neřestí chce být otrokářem druhým. Přesvědčení realisté říkají: lepší moudrost než zázraky. Emoční minimum naše školní osnovy neobsahují. Majetková nerovnost vzbuzuje neblahá poznání o světě možností a nevyrovnané povahy řeší danou realitu někdy i ukrutnostmi, a je jim vzdálená smířlivá nota. Zhrzenost vyvolaná nízkou touhou a absencí pravdivého slova přinese poznání mnohého a mnohých, ale vylučuje naprosto poznání sebe sama. Pilný dogmatismus se vyrovnává se vším, co je za hranicí jeho chápání. Odhaluje například umělecká hnízda a skupiny s malými efekty cílových výstupů; hašteřivost kumštýřů degraduje dosažení cíle a určuje pofidérní morální předpisy. Co je za těmi nespokojenci? Mnoho hluku, mnoho povyku pro nic! A někdy špatné svědomí z minulých „revolučních“ akcí pod drobnohledem panstva. Pustošivé sebevědomí neumětelů! Nevyrovnaným povahám to může připomínat doby vzdálené, doby cesaropapaismu. A nepohodlný vliv básníků má stálého trvání. Úpadek kultury a schopné státní moci vzbuzují v hysterických bytostech dojem vykonaných nadpřirozených zásluh. Naivní interpretace pravdy je podezřelá z lhavosti. Chybí rozum a autorita. Pravzory jsou odsunuty na slepou kolej v zájmu vytváření „nových“ pohledů a paragrafových znění. Ovšem sežeňte dneska rytíře dialogu, když rytíři pomřeli a dialog se mění v monolog psychických trosek. Vada prodejnosti prorostla pod kůži pragmatickým bloudům. (A nejen jim). Dogmatik zatleská: sociálně ekonomické vztahy v ohrožení, žijeme hanebnou dobu, sláva! Řítíme se do propasti marností a snů, točíme se v kruhu řevnivosti a tančíme nad nezdary druhých, vytváříme skupiny a strany v zájmu satanského nezvedence. A hlavně, musíme dostávat krvavou potravu všech známých osob, sháníme „senzace“ kdo s kým, jak dlouho, jaké parametry těla má on a ona; připadáte si po letech svobody, že žijete v sexuálním chlévě a pokud nemáte v portmonce milion k běžnému venčení svých drahých, máte se jít zahrabat. Dogmatik plesá: nu, potkáváme psavce a ti na kolegovi nenechají nitku suchou – nikdo není budoucím klasikem, ale někteří se k němu údajně blíží. Architekty postrádáme, malíři jsou mazalové, básníci troškaři, herci neumětelové, muzikanti zloději not a nápadů, zpěváci ubučení moulové, tanečníkům raději rovnou volat sanitku ještě dřív, než se postaví na špičky; kolik nepohody zvládneme jen pro pohodlnost?! Jak dlouho ale budeme naslouchat dogmatickým kázáním, jak dlouho budeme žít v nevědomosti – jak dlouho si budeme vážit těch, co si to nezaslouží, a jak dlouho budeme ubližovat bližním neurvalostí a nepochopením jejich já? Optimistická verze zní: dlouho. Pesimistická: na věčné časy a nikdy jinak! Na papíře je svět krásnější. Kolik je mezi námi zámožných duchem? Chtít modré z nebe není snad hříchem, ale pouze nepřipraveností k dalšímu tahu na životně důležitých šachovnicích. Nechceme být v bryndě, bližší je nám rozkošatělá lhavost než doznání: nejsem a nebyl jsem a nebudu dokonalým, ale pokusím se zbavit klamných představ. Jedinečnost každého z nás je trnem v oku masovým evangelistům. A můžeme se setkat s hlasateli pravdy, že stranická knížka nám může v budoucnu přinést více užitku, než knížka spořitelní. Nedivme se, když nás volají k zápisům ti včerejší chlapci a děvčata, co kdysi postávali na tribunách a krkali na masy krvavé sny. Filmové dokumenty nám připomínají naléhavě a nekompromisně všechny pražské soumraky na náměstích. Záchvaty pravdy porodily krásné omyly, i odporné činy zoufalých hledačů štěstí v zájmu člověka; protiklady však zaručují existenci všem bytostem bez rozdílu, praví se kdesi v knihách. Opravdu?
>

Samoregulace mívá ztupený břit. Pošetilé počínání je koníčkem mnohých a nevylučuje následovníky. Vhodné pěšáky verbují záludní a značně otrlí verbíři, nepostrádající sami nutkavé zájmy všeho domyšleného druhu. Občasné breptání lidu je nejlépe přebít bankovkami, podivnými smlouvami a zavazujícími sliby; zaplétáme se do nebezpečných pavučin dobrovolně. Nanebevstoupení do politického nebíčka je na propustku obsahující strnulost, chudost slova i obdivu hodných činů. Přemožitelé ducha a slušnosti stávají se mandaríny v krajích, městech a obcích, neplní však bezvýhradně očekávané úřednické povinnosti. Stávají se neomezení vládci, starající se a hrabající ve svěřených úřadech bez obav z odvolání! Zlatá doba pravěká! Houževnatost a vytrvalost může přinést dočasný úspěch k nelibosti líných vědoucích – a to mají na paměti druhy z rodu plazivenek všehožravých. Nekonečný apetit byrokratických loupežníků je nutí přemýšlet, jak ošálit občánka: je třeba plánovat výstavbu, léčbu, kulturu, ekologii, komunikace, zvyšovat výrobu v továrnách, elektrárnách, dolovat zemi, rabovat uhlí, kámen, lesy, vodu – bičovat lidské mozky reklamou a nenechat je vydechnout. Hory a velehory informací až do vyčerpání zásob a smrti uinformovaných, to je oč tu běží. Zásoby nejsou nevyčerpatelné – věta tolik frekventovaná, ale nežádoucí! Spravedlivá ruka trhu údajně dokáže spravovat i mocnou matku přírodu. A nezáleží na tom, kdo je právě správce věcí veřejných, jakou barvu má jeho všemocná partaj, která ho vyslala na nebezpečnou horu větru; obstojí jen houževnatý, trochu škarohlíd, možná šprýmař. My ostatní sedíme doma v trepkách a komentujeme škodlivost nenasytných technologií rvoucích matku zemi chtivými drápy. Pěkně potichoučku, v závětří. Zvykáme si, že nebude trvat dlouho a řeky nebudou vonět - a jakou měla Vltava nádhernou vůni u jezu pod mostem, tam u Štvanického ostrova! Nebo Labe a Cidlina na soutoku! Osobní styl života se scvrkává na omílání zdánlivých faktů a bezpočet sexuálních doporučení, i když technika a možnosti jsou neměnné od počátku lidské zvídavosti a ochoty k experimentům. Zkázonosné magie vytrvale rozmělňují naše životy a my zapomínáme, že jsme součástí k pohnojení země a budeme připomínat hemžení výtrusu v galaktické soustavě. Představa nežádoucí, málo estetická – ale pravdivá. V zásadě nerozumíme přírodě, ale vytváříme dojem, že opak je pravdou. Musíme přece, pokud možno, ovládat naprosto vše! Panské choutky v sobě získáváme sáním mateřského mléka. Století za stoletím, ke konci jdeme. Podivuhodné triky přibývají. A dobře, že transplantace mozku jest v nedohlednu, i když, kdo ví?! Kalamitní následky dnešní, vytvoří živnou půdu pro kalamitní následky budoucí. Breptání lidu nepřestane, pálení žáhy bude sužovat chtivé, výměna informací bude váznout díky zmrzačenosti ducha, vládní moudrost bude stále zbožným přáním, nedostatek kompetentních profesionálů se promění v nebezpečné hazardování se životy mas. Dary civilizaci nepřinesou Tři králové, nebudou. Panikáři všech zení spojte se! Co máme, co zůstane? Samolibost, lupičství, zášť, pomatené smysly, vyhýbavé postoje, ochablosti, přehmaty a podvody, pouštění žilou nepohodlným, ideologické a náboženské chování; v dnešní době se můžete pokochat pohledem do vlastních útrob a nevyjdete z údivu, co krásy i hnusu ve vás vězí. Miliardy tělesných schrán jsou připraveny sejít z tohoto světa ve vesmírném vteřině pravdy. Tam nahoře i dole je připravena na duše živá voda pro každého bez rozdílu. A přece je na světě krásně!
>

Vyzbrojení city se nedaří, jak tvrdí čilí mluvitelé. Zůstáváme masou nezbedných dětí, přijímáme dobromyslné dary vzdělání, zbavujeme se doživotně nízkých pohnutek zaříkáváním a předsevzetími k porušení, ale gravitační síla matky přírody nás dokáže přitáhnout do reality. Vzájemné závislosti jsou střídány trapnostmi a tím, že si nevážíme druhých. Ovanutí smrtí si nepřipouštíme, jsme stále účastni v děsivém víru chtivého tance. Drobná náplast na naše bolístky? Primitivní řeč by prý mohla paradoxně vytvořit rajské společenství. Až nastane tato očekávaná chvíle, pak se možná rozezní všechny zvony světa, zbudou-li jaké.

"The only way to get the ticket was to create parallel universe where you already had it."

People's whole lives do pass in front of their eyes before they die. The process is called 'living'.
Stephen Bradley:) (http://www.v7n.com/forums/forum-lobby/16267-add-phrase.html)

Hemsky's Game-Tying Goal vs. Dallas - 01/04/07

http://www.youtube.com/watch?v=1HPNGPwOU-A

ESTEN: je to uryvek z komentaru a pribehu z jeho brozury "Banging Your Head Against A Brick Wall", ktera je na stazeni zde:

http://www.megashares.com/?d01=86e991d

a jeho dalsi (tentokrat ne 20ti, ale 200 strankova) je zde:

http://jynweythek.sitesled.com/Banksy.Wall_and_Piece.pdf

Some people think you should have better things to think about than trying to think about better things.

Banksy

Co formují informace
Václav Cílek
Profesor Zdeněk Neubauer, biolog a filozof, říká, že informace jsou něco, co nás „formuje in“, tedy co nás vnitřně mění. Z tohoto pohledu je většina toho, co slyšíme či čteme, jakýmisi „exformacemi“, které po nás sklouznou jako voda po navoskovaném papíru. Podstatou moderní společnosti navíc není nechat se něčím formovat, ale být sám, nezávislý a určovat tón. Formovat ty ostatní.
O málokterém politikovi slýcháme, že umí naslouchat. Spíše je uznáván a veřejně vychvalován za to, že si vždycky umí prosadit svou. Skoro to vypadá, že informace nepotřebujeme a ani nechceme.
A pokud je používáme, neslouží k tomu, aby nás změnily. Spíše si z informačního oceánu stahujeme to, co se nám líbí a hodí, a to pak používáme jako brnění, abychom se měnit nemuseli.
Studenti osmé třídy základní školy se svým učitelem matematiky probírali geometrickou úlohu. Včera řešili tentýž úkol na počítači a tři čtvrtiny jej zvládly, protože byli schopni si definice a vzorce nalézt ve Wikipedii (nejrozsáhlejší internetová encyklopedie). Dnes měli jenom pero a papír a stejný úkol zvládl jeden student. Nic si ze včerejška nepamatovali. Důvod je jednoduchý - proč bychom se něco pracně učili, když se to dá snadno nalézt na internetu? Teprve v kabinetu si učitel uvědomil, že kdyby ministerstvo školství chtělo něco udělat pro obecnou vzdělanost, mohlo by rozběhnout akci „internet ze škol“. Posléze zjistil, že každý z jeho žáků je doma připojen k internetu a na něm se věnuje samostudiu, a to zejména počítačových her. Dále pak oblíbeným komunikačním hrátkám.
Je to dobře, nebo špatně? Nevím. Doba se mění a je docela dobře možné, že děti se instinktivně připravují na úkoly budoucnosti doma a ve škole už jenom otravují sebe a pokud možno taky kantory. Na druhou stranu se zdá, že závislost na snadno dostupných informacích z internetu vede k duševní lenosti, nejistotě a neschopnosti se správně rozhodovat ve složitých situacích. Navíc informace - tedy popis, „co to je“ - jsou možná méně důležité než významy, tedy pochopení, „co to znamená“. A významy teprve vznikají přemýšlením o informacích a prací s nimi. Jean Baudrillard, francouzský postmoderní filozof a sociolog, už kdysi říkal, že máme čím dál více informací a čím dál méně významů.

!!!
http://corporate.skynet.be/zen/streamingvids.htm#1

http://www.youtube.com/watch?v=_eH4HeZrg48&mode=related&search=
trochu odlehcene tema :))

Menší výtažek, z knihy Celestýnské Proroctví (R.Redfield), který jsem našel na netu. (je to sice dlouhé, ale čte se to stejně dobře jako kniha :o)))

První vhled pochopíme, když si začneme uvědomovat shody okolností ve svých životech. Tyto shody (synchronicity) nejsou spojeny příčinností (kauzalitou) a proto jim nerozumíme. Přesto však víme, že existují, neboť se s nimi neustále setkáváme. Nejasně proto cítíme, že snad existuje jiná stránka života, jejíž objevení nás teprve čeká, nějaký další proces, který probíhá za tím, co vnímáme. Počet lidí, kteří si tyto shody uvědomují a snaží pochopit, neustále roste, takže je začínají brát vážně. Lidé budou chtít vědět, jaké mystické procesy stojí v pozadí.

Druhý vhled hovoří o tom, že budeme schopni vidět celou historii lidstva jako celek a rozpoznáme zvláštní předpojatost, která se objevila začátkem novověku. Uvědomíme si shody okolností a z této předpojatosti se probudíme. Realita doby ve středověku byla definována církevními hodnostáři představou božího plánu pro lidstvo. Každý jev v životě znamenal buď vůli Boží nebo úklady ďábla.

Novověk tyto představy zpochybnil. Lidstvo ztratilo své místo ve středu Božího vesmíru. Myslitelé nalezli racionální metodu, jak vytvářet nové chápání světa, jak tento svět systematicky zkoumat a jak o něm vytvářet závěry. Výzkumníci vyzbrojeni touto vědeckou metodou začali zkoumat, jak svět funguje. Kvůli značné složitosti vesmíru však nikdy nepřinesli přijatelné vysvětlení naší duchovní podstaty. Lidé se však dověděli o světě dost na to, aby jej zcela ovládli a tím si vybudovali novou jistotu. Postupně lidstvo překonalo pocit, že ve světě bez Boha jsme ztraceni, a osud vzalo do svých rukou. Nakonec jsme ztratili sami sebe v úsilí vytvořit si materiální pohodlí. Zapomněli jsme, že dosud nevíme, kvůli čemu vlastně žijeme.

Věda systematicky odstraňovala ze světa všechny esoterické a duchovní představy. Všechny jevy buď mají svoji příčinu a souvislost s jinými jevy, nebo probíhají zcela náhodně.

Fyzika 20. století však přinesla překvapivě nové představy o vesmíru. Obecná teorie relativity odstranila představu, že časoprostor je pouze jeviště, na němž probíhá fyzikální divadlo. Čas a prostor je formován hmotou a energií v něm a naopak hmota a energie jsou ovlivňovány časem a prostorem. Kvantová fyzika se přes zcela zásadní výsledky nedokázala vyrovnat s problémem měření. Pozorovatel měřením kvantového systému tento systém zásadním způsobem ovlivňuje. Zdá se, že kvantový systém je ovlivněn již tím, co pozorovatel od měření očekává. Kvantová propletenost stavů zase umožňuje korelaci prostoročasově velmi vzdálených jevů. Měřením jednoho jevu ovlivníme výsledek druhého jevu.

Třetí vhled hovoří o tom, že hmota ve vesmíru se chová jako energie, jíž lze utvářet lidskou vůlí a očekáváním. Vesmír nelze rozdělit na nezávislého pozorovatele (vědomí) a pozorovaný systém (hmotu a energii). Lidstvo objeví novou "mentální energii", která tvoří podstatu všech objektů, jevů a nás samotných, a vyzařuje z nich. Lidé začnou tuto "energii" vnímat zvýšenou citlivostí ke kráse. Tato citlivost nám říká, jak blízko jsme ke skutečnému vnímání této "energie", protože jakmile ji dokážeme vidět, uvědomíme si její souvislost s krásou. Věci, které vnímáme jako krásné, mají společné vlastnosti, které nedokážeme přesně popsal, ale dokážeme je jasněji vnímat. Jako by tyto věci vystupovaly ze svého okolí.

Existuje řada jevů, které nelze exaktně zkoumat, a přesto je mocně a silně vnímáme právě díky jejich kráse. Nejsme schopni je vědeckou metodou popsat a přesto jasně cítíme, že existují. Pokud svému okolí věnujeme hlubší pozornost, snažíme se rozpoznat jejich vnitřní krásu, tedy vysílat svoji vnitřní "energii", můžeme jejich fyzickou existenci ovlivnit. Naopak vnímáním krásy předmětu jsme schopni od něj "energii" získat. Vesmír je naplněn "energií", která reaguje na naše očekávání.

Čtvrtý vhled hovoří o tom, jak lidé soutěží o jedinou část "mentální energie", jíž jsou otevřeni, tedy o "energii", která proudí mezi lidmi. Toto soupeření o získání "mentální energie" je skutečnou podstatou všech konfliktů mezi lidmi, od malých sporů v rodinách a v zaměstnání až po války mezi národy. Jakmile však lidé porozumí této své snaze, začnou své konflikty překonávat. Osvobodíme se od soupeření mezi lidmi o "mentální energii", neboť ji budeme schopni získávat z jiného zdroje, z celého vesmíru.

Čtvrtý vhled poukazuje na naši snahu krást energii jiným lidem tím, že je ovládáme, že se snažíme zmocnit jejich myslí, abychom získali potřebnou "mentální energii". Tento nedostatek "energie" můžeme napravit tím, že se spojíme s "energií" celého vesmíru.

Pátý vhled říká, že kdykoliv se naplníme "mentální energií", stane se shoda okolností, která nás vede v našem životě vpřed. Ustaví se vyšší úroveň této "energie" a díky tomu můžeme svět vnímat a sami existovat na vyšší úrovni. Naše děti tuto úroveň převezmou a zvednou ji ještě výše. Takto lidská civilizace pokračuje ve své duchovní evoluci.

Tuto "mentální energii" můžeme čerpat ze svého okolí, z celého vesmíru, pokud jsme ochotni sami sebe změnit a vnímat svět duchovním způsobem.

"Mentální energie" vesmíru je tím, co lidé často označují jako mystické vědomí. Pro většinu lidí mystické vědomí zůstává pouhou abstrakcí, o níž sice diskutují, ale neprožívají. Avšak stále větší počet lidí bude toto vědomí poznávat svými mystickými prožitky, náhlými záblesky nebo prohlédnutími tohoto stavu mysli. Později se lidé naučí tyto mystické prožitky natolik ovládat, že budou schopni čerpat "mentální energii" vesmíru. Tato "energie" v nás probudí pocit lásky, lásky ke všemu. Mystické prožitky naladí mysl tak, aby láska, jako obecný pocit, do nás vstoupila, aby nás ovládla. Touto láskou se lidé naučí nejen energii přijímat, ale také ji darovat.

Role lásky je chápána mylně. Láska není něco, co bychom měli dělat, abychom byli dobří, nebo abychom svět učinili lepším. Spojení s "mentální energií" lidé pociťují jako vzrušení, euforii a pak lásku.

Rozdíl mezi minulými generacemi a současnými je v tom, že jsme připraveni svoji duchovní evoluci dělat vědomě a urychlit tím tento proces. Když se jednou dovíme, v čem spočívá náš život, neexistuje žádný způsob, jak toto poznání vymazat. Kdykoliv se pak pokusíme jít jinou cestou, máme trvalý pocit, že nám něco chybí a jsme nuceni se vrátit na správnou cestu.

Šestý vhled hovoří o tom, jakým způsobem provádíme ovládání jiných lidí kvůli získání "mentální energie". Jestliže svůj způsob podvědomého ovládání jiných lidí pochopíme, můžeme se ho zbavit. Klíčem je přivést toto podvědomé ovládání do našeho vědomí. Náš zvláštní způsob ovládání jiných lidí jsme se naučili v dětství, abychom získali pozornost, abychom dosáhli toho, že k nám bude proudit "energie" jiných. Tento v dětství osvojený způsob, podvědomé ovládací drama, pak používáme i v dospělosti.

Ovládací drama je podvědomá scéna, pro níž jsme jako děti napsali scénář. Tuto scénu v našem životě opakujeme stále znovu a proto jiné scény našeho skutečného života nemohou následovat.

Ovládací drama nám slouží k získání kontroly lidí a situací kolem nás. S jeho pomocí se snažíme uniknout z dané situace tím, že se snažíme získat pozornost okolních lidí.

Abychom své ovládací drama odhalili a pochopili, musíme se vrátit do svého dětství, do své rodiny. Musíme pochopit, jakým způsobem na nás působili naši rodiče.

V podstatě existuje jen několik šablon ovládacího dramatu. Jednou z nich je tazatel. Tazatel nastolí své drama pokládáním otázek a zkoumá svět druhého člověka se specifickým cílem nalézt nějaký jeho špatný aspekt. Tento aspekt pak kritizuje. Pokud uspěje, je druhý člověk zavlečen do dramatu, ztrácí sebevědomí, dává si pozor na co myslí a snaží se neudělat žádnou chybu, jíž by si mohl tazatel všimnout. Tímto způsobem tazatel kořistí "mentální energii" druhých lidí.

Každý člověk manipuluje s ostatními lidmi buď agresivně, kdy je nutí, aby mu věnovali pozornost, nebo pasivně, kdy zneužívá lidský soucit nebo zvědavost. Osoba, která používá agresivní drama, je zastrašovatel. Na druhé straně nejpasivnějším způsobem je ovládací drama "lituj mně". Takový člověk se snaží ve druhém člověku vyvolat pocit viny, přestože k tomu není žádný důvod.

Rodiče, kteří používají vůči svým dětem ovládací drama "zastrašovatele", mohou v nich vychovat používání dramatu "lituj mne" nebo dramatu "zastrašovatele". Rodiče, kteří jsou příliš zaujati svojí prací a kariérou a jsou uzavřeni do svého světa, obvykle vychovají ve svých dětech ovládací drama "tazatele". Dítě se tímto způsobem snaží získávat pozornost rodičů. Rodiče, kteří vůči svým dětem používají ovládací drama tazatele, obvykle vychovají uzavřené děti, které se nechtějí svěřovat svému okolí, aby se nestaly obětí tazatele. Tímto způsobem se ovládací dramata sama ve společnosti obnovují.

Teprve odhalením a překonáním svého ovládacího dramatu se stáváme svobodní a překonáme bludný kruh nevědomého ovládání jiných lidí. Pak teprve začneme chápat, kdo skutečně jsme.

Nejsme pouze fyzické dílo svých rodičů, ale především jejich duchovní dílo. Život našich rodičů má nezrušitelný vliv na to, kdo jsme. Skutečné já začíná v pozici mezi jejich pravdami. Naším cílem je dosáhnout vyšší perspektivy nad tím, co oni dva představovali. Musíme si sami před sebou ujasnit, proč jsme na světě. Všechno, co se nám děje, představuje naši cestu vpřed, abychom mohli pokračovat ve svém duchovním vývoji.

Abychom pochopili svoji vlastní duchovní cestu, musíme si nejprve vyjasnit vlastní minulost. Musíme překonat své ovládací drama a jakmile tak jednou učiníme, porozumíme vyššímu smyslu toho, proč jsme se narodili určitým rodičům a k čemu nás připravovaly všechny zákruty, obraty a zvraty našeho života. Všichni máme svůj duchovní cíl a poslání, které jsme dosud uskutečňovali, aniž jsme si toho byli úplně vědomi. Musíme se proto naučit vyvíjet se samostatně a vědomě.

Než můžeme plně vstoupit do zvláštního mystického stavu mysli, který většina z nás prožije jen krátce a několikrát za život jako zkušenosti posouvající nás vpřed, musíme se probudit k tomu, kdo skutečně jsme.

Sedmý vhled ukazuje, že jakmile se trvale vzdáme svého ovládacího dramatu a naplníme se "mentální energií", vstoupí do našich myslí jiné druhy myšlenek, z vyšší části naší bytosti. Tyto myšlenky vnímáme jako svoji neklamnou intuici, která nás vede.

Jakmile jednou získám2e "mentální energii", jsme schopni se zapojit do proudu duchovní evoluce a vytvářet shody, které nás vedou vpřed. Jsme schopni klást správné otázky svého života a intuice nás vede k jejich odpovědím správným směrem. Tohle se však nestane, pokud máme v mysli špatnou otázku. Problémem našeho života není získávání odpovědí, ale identifikace v daném okamžiku správných otázek. Jakmile jednou určíme své otázky správně, odpovědi na ně vždy přijdou. Dříve nebo později nastanou shody, které nás posunou ve směru naznačeném intuicí k odpovědím.

Intuice se projevuje prostřednictvím našich snů, abychom se dověděli o našich životech něco, čeho jsme si nevšimli. Vedou nás však také myšlenky a denní sny, které nám ukazují scénu a nějaké dění jako znamení, že se určitá událost může stát. Pokud dáváme pozor, pak můžeme být připraveni na tento obrat v našem životě.

Sedmý vhled dále tvrdí, že máme mnohem více takových myšlenek, než si uvědomujeme. Abychom je rozeznali, musíme se na ně dívat jako pozorovatelé. Když přijde nějaká myšlenka, ptejme se proč přišla právě tato myšlenka právě nyní. Jaký má vztah k otázkám našeho života? Pozice pozorovatele nám umožňuje se uvolnit od potřeby a touhy všechno ovládat.

Pokud se chceme zbavit svých negativních myšlenek, obrazů vyvolaných strachem, musíme vyvolat jiný, lepší obraz. Zakrátko se nám již skoro nestane, že by se v naší mysli objevovaly negativní obrazy. Naše intuice se bude týkat jen pozitivních věcí. Pokud pak přijdou negativní obrazy, měly bychom je brát vážně a vyhnout se situacím, jichž se týkají.

Pokud udržíme ve své mysli pevně své současné životní otázky, najdeme směr buď ve svých snech nebo v intuitivních myšlenkách. Zvyšujeme svoji "mentální energii" a pak dostáváme intuitivní vedení a představu, kam jít a co dělat. Nakonec se dějí shody, které nám dovolí tímto směrem jít.

Osmý vhled ukazuje, že všechny odpovědi na naše životní otázky, které k nám tak tajemně přicházejí, ve skutečnosti pocházejí od jiných lidí. Avšak nikoliv všichni lidé mají dostatek energie nebo potřebnou srozumitelnost, aby poselství, které pro nás mají, odhalili. Musíme jim proto pomoci tím, že jim vyšleme svoji "mentální energii".

Osmý vhled hovoří o tom, jak se lidé naučí vytvářet vztahy jeden k druhému a jak se vyhnout své závislosti na jiných lidech. Proto bychom měli vnímat děti takové, jaké jsou. Aby se mohly vyvíjet, potřebují naši energii, a to stále a nepodmíněně. Musíme se při jejich výchově vyhnout ovládacím dramatům a předávat jim svoji energii bez ohledu na situaci. Dospělí lidé by neměli brát zodpovědnost za více dětí, než kolika se mohou věnovat. Každý dospělý člověk se může plně soustředit na jedno dítě současně. Pokud je dětí mnoho, mohou soutěžit o čas dospělého.

Dospělí často idealizují myšlenku velkých rodin a dětí vyrůstajících společně. Děti by se měly učit o světě od dospělých a nikoliv od jiných dětí. Lidé pochopí, že by neměli přivádět na svět děti, pokud neexistuje alespoň jeden dospělý, odhodlaný soustředit plnou pozornost a všechen čas na každé dítě.

Lidé se proto naučí rozšířit své rodiny za pokrevní svazky. Může proto existovat někdo vně rodiny, kdo poskytne dítěti pozornost jednoho k jednomu. Všechna "energie" nemusí pocházet jen od rodičů. Ve skutečnosti je lepší, když tomu tak není. Avšak ať se stará o děti kdokoliv, musí jim poskytnout pozornost jednoho k jednomu. Děti jsou si takové pozornosti vědomi a nemají potřebu se chovat tak, aby na sebe upozornily.

Dětem je třeba vždy říkat pravdu o každé situaci jazykem, jemuž by rozuměly. Vždy lze nalézt způsob, jak lze dítěti sdělit pravdu.

Osmý vhled také hovoří o lásce dvou lidí. Tito lidé si nevědomě navzájem předávají svoji "energii" a oba se tak cítí nesmírně povzneseni a rozjařeni. Jakmile se však domníváme, že zdrojem tohoto pocitu je pouze náš partner, ztratíme kontakt s "energií" vesmíru a začneme se spoléhat pouze na energii svého partnera. Jenže postupem času této energie není dost a oba upadnou zpět do svých ovládacích dramat v pokusu ovládnout jeden druhého a přivlastnit si jeho "energii". Milostný vztah se tak může zvrátit do obvyklého boje o moc.

Kvůli soutěžení o "energii" v rodině nejsme jako děti schopni dokončit důležitý psychologický proces, jímž je integrace části druhého pohlaví. Proto se můžeme stát závislí na osobě druhého pohlaví.

Většina rodičů soutěží se svými dětmi o "energii". Kvůli tomu děti nejsou schopny rozřešit téma druhého pohlaví. Děti pak hledají energii opačného pohlaví ve svém okolí, v osobě ženy nebo muže, jíž považují za ideální a magickou a jíž mohou vlastnit sexuálně.

Podle osmého vhledu dostáváme "energii" opačného pohlaví z vesmíru v okamžiku, kdy se začneme vyvíjet. Musíme však být opatrní, abychom nepodlehli možnosti získávat tuto energii pouze od osoby opačného pohlaví. Problémem některých partnerských vztahů je touha podřídit si druhého, která skončí bojem o moc. Dnes však již nikdo nechce být podřízen někomu druhému.

Než navážeme milostný vztah, měli bychom upevnit své spojení s "energií" vesmíru. Když se poté spojíme se svým partnerem v milostném vztahu, vytvoříme osobu vyššího řádu a to nás nikdy nesvede z cesty naší individuální evoluce.

Musíme se proto naučit chvilku vzdorovat pocitu lásky na první pohled tím, že se naučíme mít platonické vztahy s osobami opačného pohlaví. Můžeme však mít takové vztahy pouze s lidmi, kteří sami sebe naprosto odhalí a řeknou, pro dělají to, co dělají. Porozuměním tomu, kdo tito přátelé opačného pohlaví skutečně vnitřně jsou, člověk rozbije své vlastní fantastické představy o příslušnících druhého pohlaví.

Osmý vhled dále říká, že kdykoliv nám lidé zkříží cestu, vždy nám přinášejí nějaké poselství. Náhodná setkání neexistují. Avšak naše reakce na takové setkání určuje, zda jsme schopni poselství obdržet a pochopit. Pokud potkáme člověka, který nám žádné poselství nepředá, je to pouze tím, že jsme sami toto poselství nezachytili.

Podle třetího vhledu vnímáním krásy nějakého předmětu jsme schopni od něj čerpat "energii" a také mu svoji "energii" předat a tím ho pozdvihnout na vyšší úroveň. Zcela stejně tento princip funguje také u lidí. Pokud oceníme vzhled a chování určitého člověka, jeho vnitřní krásu, můžeme mu poslat svoji "energii" a získat poselství, které pro nás má. Čím více dokážeme milovat a oceňovat druhé lidi, tím více do nás energie plyne.

Lidé mohou tímto způsobem, vzájemnou opravdovou láskou, vysíláním své "energie" a nezávislým vztahem dosáhnout značné duchovní úrovně. Opravdové vysílání "energie" nevytváří závazek, není v něm žádné očekávání nebo záměr. Lidé prostě čekají na poselství, která pro sebe navzájem mají.

Osmý vhled říká, že pokud nehrajeme v ovládacím dramatu někoho jiného, pokud nepodlehneme manipulaci, pak se toto drama rozpadne.

Pokud někoho oceňujeme na hlubší úrovni, vnímáme jeho vnitřní krásu, dokážeme také nahlédnout do jeho nitra, skrytého vnějšími slupkami. Můžeme vnímat, co si někdo myslí, jako jemný výraz v jeho tváři. Tato telepatie je naprosto přirozená.

Osmý vhled také učí, jak ve skupině lidí hovořit vědomě. Když hovoří členové nějaké skupiny, vždy jen jeden v určitém okamžiku má nejsilnější myšlenku. Pokud jsou všichni členové skupiny vnímaví, vždy cítí, kdo má promluvit a mohou vědomě zaměřit svoji "energii" a pomoci vyjádřit myšlenku s co největší jasností.

Devátý vhled vysvětluje, jak se lidská kultura změní v důsledku vědomé evoluce. Lidé například dobrovolně omezí svoji populaci, aby všichni mohli žít na krásných místech Země. Využijí technologie ve prospěch Země a člověka a nikoliv proti nim. Prostředky k přežití, potrava, oblečení, doprava, budou k dispozici každému. Potřeby budou uspokojeny bez peněz, ale také bez požitkářství a lenosti.

Vedeni intuicí lidé budou vědět, co a kdy udělat. Nikdo nebude mít potřebu vlastnit a ovládat jiné kvůli vlastní bezpečnosti nebo pohodlí.

Náš smysl pro účel bude uspokojen vzrušením z naší vlastní evoluce. Devátý vhled ukazuje lidský svět, kde lidé zpomalí nesmyslné tempo svého života. Stanou se vnímavějšími a dokonce bdělejšími pro příští významná setkání.

Setkávání lidí získá nový smysl. Lidé se budou vědomě dělit o své životní příběhy, sdělí si svá poselství, která je posunou na jejich individuální cestě.

V lidských dějinách řada vizionářů zahlédla takový svět, jako Karel Marx, ale nikdo nenašel způsob, jak takovou utopii skutečně vytvořit. Z komunismu se vyvinul jeden z nejzločinnějších režimů této planety.

Na této cestě nás povede přirozená touha po pravdě. Během středověku jsme žili v jednoduchém světě dobra a zla, které definovala katolická církev. Během renesance jsme se osvobodili. Věda nám však neposkytla odpovědi, které jsme potřebovali. Proto jsme se zaměřili na materiální svět a duchovní tajemství se pokusili vytlačit. Avšak dnes stále více lidí cítí, že skutečný důvod, proč jsme půl tisíciletí strávili budováním materiální civilizace, bylo připravit jeviště pro duchovní způsob života, pro návrat k jeho tajemstvím.

Jak se lidé budou postupně vědomě vyvíjet a sledovat svoji jedinečnou cestu, objevovat jednu duchovní pravdu po druhé, celá lidská kultura se bude měnit. Až dosáhneme "kritické hranice" a vhledy budou přicházet v globálním měřítku, lidstvo nejprve projde obdobím poznáním svého vlastního nitra. Pochopíme, jak krásný a duchovní je ve skutečnosti přirozený svět.

Další kulturní posun nastane v automatizaci výroby zboží. Tato automatizace osvobodí čas všech lidí, kteří budou moci uskutečňovat jiné aktivity. Lidé se budou řídit vlastní intuicí a přát si mít stále více volného času. Uvědomí si, že pravda, kterou mají vyslovovat, a věci, které mají dělat, jsou příliš jedinečné, než aby jim vyhovovalo obvyklé uspořádání pracovního procesu.

Až objevíme více o dynamice "energie" vesmíru, uvidíme, co se ve skutečnosti děje, když někomu něco dáme. Dávání je ve skutečnosti vesmírný princip podpory. Jakmile jednou začneme neustále dávat, vždy k nám bude přicházet více, než čeho se dobrovolně vzdáme. Naše dary budou mířit k lidem, kteří nám poskytli duchovní pravdu. Vzniknou principy duchovní ekonomie. Hmotné potřeby pro život budeme získávat automatizovaně, protože budeme příliš zaměstnáni svým duchovním rozvojem, než abychom výrobní prostředky vlastnili nebo s nimi pracovali.

Nejpodstatnější je, abychom již dnes viděli pravdu o tomto způsobu života. Nejsme na této planetě proto, abychom si budovali osobní říše a ovládali je na úkor jiných lidí a přírody, ale abychom se vyvíjeli. Příroda si zaslouží naši nejvyšší ochranu, protože je zdrojem neuvěřitelné síly a "energie".

Lidstvo bude získávat stále více a vyšší úrovně "mentální energie". Rozšíří svůj fyzický svět do světa duchovního, tak, jak to dokázal Ježíš Nazaretský, který překonal svoji smrt.

kazdy rika pravdu jenom kazdy jinak

As I would not be a slave, so I will not be a master.
Abraham Lincoln

It is impossible for a man to learn what he thinks he already knows.
Epictetus

All models are wrong but some are useful.
George Box

If a man does not keep pace with his companions, perhaps it is because he hears a different drummer. Let each man march to his own rhythm, however measured, or far away
H. D. Thoreau

// http://www.dailykos.com/storyonly/2006/12/24/73147/897