Další hojně probíranou otázkou v souvislosti s drogami je jejich užívání při tvůrčích činnostech, v umění. Drogy versus umění bych rozdělil do pěti kategorií. První je destrukce – lidé užívají drogy, jsou závislí, vede to k jejich úpadku a umírají. Druhá je situace, kdy lidé mají pocit, že jsou tvůrčí, ale celá ta tvůrčí stránka se utopí v drogách, a nakonec vlastně nic nevyprodukují. Třetí kategorie je inspirativní nebo motivační. Kdoví, kolik velkých knih, článků, obrazů a hudebních skladeb je vytvořeno pod vlivem stimulantů – amfetaminu, kokainu, látek, které umožňují lidem psát bez přestávky, zuřivě, šestatřicet hodin a které umožnily vznik skutečně skvělých děl. Čtvrtá kategorie představuje změnu vědomí. Lidé, kteří nepsali, pokud byli pod vlivem drogy, ale užívání drog – zejména halucinogenů – jim otevřelo vědomí a umožnilo přemýšlet novým způsobem o životě. A nebyl to jenom Aldous Huxley, ale řada dalších, kteří se stali „jinými lidmi“, protože si navodili určitý stav pomocí drog. Pátá kategorie vztahu se může nazvat součást života. Stejně jako někteří lidé pijí kávu, kouří cigarety, existují umělci, kteří užívají drogy třeba každý den. Louis Armstrong, velký jazzman, kouřil marihuanu každý den od mládí až do smrti. Existoval nějaký vztah mezi marihuanou a jeho úžasnými uměleckými výkony? Nevím. Byla to vlastně forma léčby? Byla pro něj marihuana antidepresivem? Nevím.