KERRAY: ok, tak jeste nejake zbytky z Fromma:

Spanek je jedina spravna situace pro neaktivnost; stav bdelosti je stav, v nemz by nemelo byt mista pro lenost. je paradoxni u ohromneho poctu dnesnich lidi, ze napul spi, kdyz bdi, a napul bdi, kdyz spi anebo kdyz chteji spat. Plne bdit je podminkou pro to, aby se clovek nenudil anebo aby nebyl nudny; - a skutecne nenudit se a nebyt nudny je jedna z hlavnich podminek pro to, aby clovek miloval. Byt aktivni myslenkami a city, ocima i usima po cely den, vyhybat se vnitrni lenosti, at se jiz projevuje tim, ze clovek je receptivni, ze touzi po hromadeni pokladu, anebo tim, ze proste mari svuj cas, je nezbytnou podminkou pro prakticky vykon umeni milovat.

Soustredit se vzhledem k jinym lidem znamena predevsim umet naslouchat. Vetsina lidi posloucha jine, dokonce jim radi, aniz skutecne naslouchaji. Neberou vazne to, co druhy rika, neberou vazne ani sve vlastni odpovedi. Proto je rozhovor unavuje. Ziji v iluzi, ze by je unavoval jeste vice, kdyby soustredene naslouchali. Ale je tomu prave naopak. Kazda cinnost, ktera se provadi soustredenne, cloveka vzpruzuje ( i kdyz pak nastane prirozena a blahodarna unava), kdezto nesoustredena cinnost vyvolava ospalost - a pritom zaroven znesnadnuje usinani na konci dne.

http://bizarrocomic.blogspot.com/

biology or physics? // test s obrazky
http://www.srcf.ucam.org/~lj237/BoP/

Když si zase jednou šel hrát s dětmi, potkal ho jiný mistr a ptal se ho:
"Jaký význam má Zen?"
Hotei se na něj mlčky zadíval a pustil pytel na zem.
"A jaké je jeho uskutečnění?"
Usměvavý Čiňan Hotei si zase hodil pytel na rameno a pokračoval svou cestou.

[ SCHWEPZ @ Zenové příběhy ]

Nějaké přednášky Alana Wattse, když už jsem to nahodil...

http://www.kerray.cz/files/watts/IntroductiontoBuddhism1.m4a
http://www.kerray.cz/files/watts/IntroductiontoBuddhism2.m4a
http://www.kerray.cz/files/watts/IntroductiontoBuddhism3.m4a
http://www.kerray.cz/files/watts/IntroductiontoBuddhism4.m4a

i když si třeba moc nevěříte v angličtině, stojí to rozhodně za poslech - stejně jako další věci Wattse, třeba z http://www.alanwatts.org/public/multimedia nebo http://feeds.feedburner.com/alanwatts

„Bojovat je vždycky špatná věc. Když jsem uprostřed boje, jsem příliš zaměstnán, než abych cokoliv cítil. Ale těsně potom je to mizérie. Je naprosto nemožné myslet na slávu. Jak mozek, tak city jsou vyčerpány. V okamžiku vítězství se cítím mizerně a vždycky říkám, že hned po bitvě prohrané je největším neštěstím bitva vyhraná.“

vévoda Welington

Do we really exist?
Part of a BBC documentary explaining how we could just be copies.
http://www.youtube.com/watch?v=Axw8AeNVS1c

na bbc se asi zacaly hojne brat drogy:)

An Admin Password For The Universe
2003-06-24 http://qntm.org/?admin

"Sweet Newton's ghost!" howls Ed from the basement. His voice is abject astonishment tinged with fear.

This is never a good thing.

Ed seems to have been stamped directly from the comic-book mad scientist mould - last week he raised an Amiga 500 to sentience (although it took us a while to notice; it thinks darned slowly). When Ed gets even slightly worried about anything, it's time to run for the next Earthlike planet.

"What's up, Ed?" I holler back, for I am busy fighting a boss and cannot be interrupted.

"You remember last year when I found a second layer of reality below this one?"

My mind races. I vaguely remember something like that. Ed had remotely hijacked control of the Relativistic Heavy Ion Collider, just out of curiosity. It's a long story. "Yeah... but you said it was completely featureless void, didn't you?"

"That's what I thought, but it's not. You should come and have a look at this."

Odolwa will have to wait. I pause the game and descend into the basement.

"So what did you find?"

"Messages," says Ed. "Messages, encoded into the very fabric of reality itself. Absolutely no question about it. It's like a pattern of vibrations in- well, the details aren't important. What's important is that the message is obviously in some kind of language; and there was enough of it for me to translate it.

"I've just finished reading the translation. Look at this: it reads like a piece of software documentation." Ed hands over a chunk of paper. I leaf through it.

The first page is a table of settings. The numbers I don't exactly recognise, but some of the names I do.

"Those settings," says Ed, anticipating my first question, "are fundamental physical constants. The speed of light. The Planck Constant. The gravitational constant. Some others that you won't have heard of. Some others that even I haven't heard of."

Next is a list of instructions for altering the settings. Short one-line commands followed by large tracts of incomprehensible vector equations. This goes on for about forty pages.

"The instructions are extremely detailed. In order to alter the constants, you basically need to access this second level of reality and adjust it in some special way. That involves using some seriously heavy hardware. And when I say 'heavy' I mean heavy - if I'm reading this right, I think we're looking at something like five white dwarfs in a Klemperer Rosette..."

"Sorry, white dwarf stars?"

"And that's just to get access. To actually change the settings, for instance if you wanted to increase the speed of light by a factor of a thousand; well, use your imagination. There's no way mankind will ever get that far, not in a million years. But think about what this means. Our universe is 1) open-source and 2) user-modifiable."

"Are you saying... that God uses Linux?"

"Keep reading."

I leaf through another few pages. "It says here that the settings have been changed. There are comments, too."

"Several times, and by several different people, yes. The comments you see there were written by the changers. There aren't any dates - after all, we measure our time according to the vibrations of a caesium atom, and theoretically, one could adjust the frequency of that vibration as much as you liked. But check out the very last comment. 'The next wave of changes that our race makes to these settings will hopefully result in the spontaneous creation of an entirely new universe from the ashes of our own dead one.' I'm willing to bet that the very last change occurred roughly one quadrillionth of a second before the Big Bang."

I am deeply thoughtful for a moment. "It is my considered suggestion that we don't attempt to mess with these settings."

When a Brain Scientist Suffers a Stroke (TEDTalks video)

What is so surprising about Dr. Taylor’s story is that she experienced a sort of euphoria as she was left with only right-brain functions. She lost her sense of self, but she also shed the stress of her life and, as she puts it, “37 years of emotional baggage.'’ [...]

“Imagine what it would be like to be totally disconnected from your brain chatter,'’ she said. “I felt a sense of peacefulness.'’ [...]

Her account of the experience of stroke is vivid, and at one point, she recalled, she felt like someone had taken a remote control and hit the mute button. “I was shocked to find myself inside a silent mind,'’ she said.

http://www.youtube.com/watch?v=a15KgyXBX24
What we are
via

Umřem jen jednou.

With a boundless heart
Should one cherish all beings:
Radiating love over the entire world
Spreading upwards to the skies,
And downwards to the depths

-buddha

Čtyři kroky k moudrosti

Ze všeho nejdřív je potřeba dostat se do styku s negativními pocity, kterých si zatím ani nejste vědomi. Hodně lidí má negativní pocity a ani o tom neví. Mnoho lidí žije v depresi a ani to netuší. Teprve až se setkají s radostí, pochopí, že byli celou dobu v depresi. Jak se chcete vypořádat s rakovinou, když o ní nemáte nejmenší tušení? Ze všeho nejvíc je třeba si všechny negativní pocity uvědomit. Jaké negativní pocity? Trudnomyslnost, na příklad. Býváte skleslí a náladoví. Nemůžete se na sebe ani podívat nebo cítíte nějakou vinu. Máte pocit, že život je úplně k ničemu, že nemá žádný smysl. Nebo jste uražení, nebo vás pořád něco znervózňuje, máte vybičované nervy. Nejdříve se s těmi pocity spojte.

V rámci druhého kroku (tento program sestává ze čtyř kroků) je třeba pochopit, že tyto pocity jsou ve vás, nikoli ve skutečnosti. Zní to tak samozřejmě, ale myslíte, že to lidé vědí? Nevědí, můžete mi věřit. Mají doktoráty, jsou to třeba i rektorové univerzit, ale toto nepochopili. Neučili mě ve škole, jak mám žít. Jinak nás ale učili snad všechno možné. Jak říkal jeden pán: "Dostalo se mi dobrého vzdělání. Trvalo to roky, než jsem se ho zbavil." A o to na duchovní cestě vlastně jde: o odnaučení se. Odnaučte se všechny ty nesmysly, které vás naučili.

Negativní pocity jsou ve vás, ne ve skutečnosti. Přestaňte se už pokoušet měnit skutečnost! Vždyť je to ta největší hloupost! Přestaňte se snažit měnit ty druhé! Všechen svůj čas a energii investujeme do snahy změnit vnější podmínky, do snahy změnit své partnery, své šéfy, své přátele, své nepřátele a kdoví koho ještě. Nemusíme nic měnit. Negativní pocity jsou ve vás. Na celé zeměkouli neexistuje osoba, která by měla tu moc udělat vás nešťastnými. Na světě neexistuje událost, která by vás mohla nějak znepokojit nebo zranit. Taková událost, situace či osoba neexistují. To vám nikdo neřekl. Tvrdili vám přímo pravý opak. A proto jste na tom tak, jak na tom jste. Proto spíte. Toto vám nikdo nikdy neřekl. Ale je to zjevné.

Řekněme například, že vám napršelo do pikniku. Kdo má negativní pocit? Déšť? Nebo VY? Co ten negativní pocit způsobuje? Déšť, nebo vaše reakce? Když vrazíte kolenem do stolu, stolu to nevadí. Má plno práce s tím, být tím, co je – stolem. Mystikové se nám pořád snaží říkat, že skutečnost je naprosto v pořádku. Skutečnost nemá problémy. Problémy existují jen v lidské mysli. A měli bychom dodat: v hloupé, spící lidské mysli. Skutečnost nemá problémy. Odstraňte z této planety lidské bytosti a život půjde dál, příroda bude žít dál, v celé své kráse a divokosti. A žádné problémy nebudou. To vy jste si ty problémy vytvořili. Vy jste problém. Identifikovali jste se s "mě" a to je problém. Ten problém je ve vás, ne ve skutečnosti.

Třetí krok: Nikdy se s těmi pocity neztotožňujte. S "já" to nemá vůbec nic společného. Nedefinujte svou podstatu na základě tohoto pocitu. Neříkejte "Jsem v depresi." Pokud chcete říct "Přišla na mě deprese", proč ne. Pokud chcete říct "To mě deptá", proč ne. Ale nikdy: "Jsem zdeptaný". Definujete se na základě pocitů. To je iluze, to je chyba. Právě teď je tam deprese, právě teď máte v sobě zraněné city, ale nechte je být, ať si tam jsou. To přejde. Všechno přejde, všechno. Vaše deprese a vaše vzrušení nemají se štěstím co dělat. Jsou jen zhoupnutím kyvadla. Pokud hledáte vzrušení, připravte se na depresi. Chcete svou drogu? Připravte se na kocovinu. Kyvadlo se z jednoho konce zhoupne na druhý.

To ale nemá co dělat s "já", to nemá co dělat se štěstím. Tady jde o "mě". Když si to budete pamatovat, když si to řeknete tisíckrát, dojde vám to. Možná vám to bude stačit slyšet třikrát. To já nevím. Na to neexistuje žádné pravidlo. Ale udělejte to tisíckrát a uděláte největší objev ve svém životě. Zlaté doly na Aljašce se mohou jít zahrabat. Co byste si počali se zlatem? Když nejste šťastní, nemůžete žít. Že jste našli zlato? Koho to zajímá! Jste králové. Jste královny. Jste svobodní. Už neřešíte, jestli vás přijímají nebo odmítají, je vám to jedno. Psychologové nám říkají, jak důležité je mít pocit, že někam patříme. Proč byste měli chtít k někomu patřit? Už vám na tom nezáleží.

Jeden přítel mi vyprávěl, že v Africe existuje jistý kmen, kde mají jako nejvyšší trest vyloučení ze společenství. Kdyby vás vyhodili z New Yorku nebo z jakéhokoliv místa, kde bydlíte, nezemřeli byste. Jak to, že člověk z toho afrického kmene zemře? Protože se spolupodílí na stupiditě lidstva. Myslí si, že nebude schopen žít, pokud nikam nepatří. A ani se tak moc neliší od většiny lidí, nebo ano? Je přesvědčený o tom, že musí někam patřit. Ale vy nepotřebujete patřit k nikomu, k ničemu, ani k žádné skupině. Nepotřebujete ani být zamilovaní. Kdo vám řekl, že to potřebujete? Vy potřebujete být svobodní. Vy potřebujete milovat. To je všechno. To je vaše přirozenost. Ale vy ve skutečnosti chcete, aby po vás někdo toužil. Chcete, aby vám někdo tleskal, chcete být atraktivní, aby za vámi všichni ti šašci běhali. Plýtváte svým životem. PROBUĎTE SE! To vy nepotřebujete. Můžete být blažení a šťastní i bez toho.

Vaše společnost to neuslyší ráda, protože to nahání strach, když otevřete oči a pochopíte. Jak se pak dá takový člověk ovládat? Nepotřebuje vás, nebojí se vaší kritiky, je mu jedno, co si o něm myslíte a co o něm říkáte. Všechny provázky odřízl, už to není loutka. Nahání to strach. "Musím se ho zbavit. Říká pravdu, nemá z ničeho strach, přestal být člověkem." ČLOVĚK! Pohleďme! Konečně lidská bytost! Vysvobodil se ze svého otroctví, vysvobodil se z jejich vězení.

Žádná událost neopravňuje k negativnímu pocitu. Žádná událost na světě vás neopravňuje k negativnímu pocitu. Právě to se nám všichni naši mystikové pokoušeli sdělit – až si málem vykřičeli hlas. Ale nikdo je neposlouchá. Negativní pocity jsou ve vás. V Bhagavadgítě, v posvátné knize hinduistů, říká Pán Krišna Ardžunovi: "Vrhni se do vřavy bitvy, ale srdce ponech Pánovi u nohou." Úžasná věta.

Nemusíte dělat vůbec nic, abyste dosáhli štěstí. Mistr Eckhart to řekl velmi hezky: "Boha nelze dosáhnout tím, že do duše něco přidáme, ale tím, že z ní něco odebereme." Abyste se osvobodili, není třeba něco udělat, je třeba se jen něčeho zbavit. Pak budete svobodní.

Čtvrtý krok: Jak se to dá změnit? Jak se můžete změnit? Tady je toho dost, co bystě měli pochopit, nebo vlastně spíš jedna věc, která se dá vyjádřit mnoha způsoby. Představte si pacienta, který jde k lékaři a říká mu, co ho trápí. Doktor na to řekne: "Aha, tyhle příznaky znám. A víte, co udělám? Předepíšu lék vašemu sousedovi." A pacient odpoví. "Děkuji mnohokrát, pane doktore, hned se cítím lépe." Není to absurdní? Ale právě to všichni děláme. Člověk, který spí, si vždycky myslí, že se bude cítit lépe, když se změní ten druhý. Vy trpíte, protože spíte, ale myslíte si: "Jak by ten život byl krásný, kdyby se ten a ten změnil, jak by ten život byl krásný, kdyby se můj soused změnil, kdyby se moje žena změnila, kdyby se můj šéf změnil."

Vždycky chceme po někom jiném, aby se změnil, když se chceme cítit dobře. Ale už vás někdy napadlo, že i kdyby se vaše žena změnila, i kdyby se váš muž změnil, co to má co dělat s vámi? Vy jste úplně stejně zranitelní jako předtím, spíte stejně tvrdě jako předtím. Vy jste ti, kteří se potřebují změnit, ti, kteří potřebují lék. Zatím tvrdíte: "Cítím se dobře, protože svět je v pořádku." Omyl! Svět je v pořádku, protože já se cítím dobře. To se nám snaží všichni mystikové sdělit.

Z knihy BDĚLOST: ANTHONY DE MELLO

[ JOGINKA @ CESTA SRDCE ]

Lies We Tell Kids
http://www.paulgraham.com/lies.html

// stojí za přečtení

"Těsně vedle nosu" řekl muž, když ho šíp zasáhl do oka.

[ HARDCABB @ obrazky, co mne rozstipou - CTI ZAHLAVI !!! (tzn. primárně formou či obsahem nadpruměrné, nikoli vtipné, morbidní a WTF) ]