Žil kdysi jeden člověk, který se živil lámáním kamene. Každý den odcházel do hor lámat skálu. Při práci si prozpěvoval, a i když byl chudobný, netoužil toho mít víc, a tak se o svět nezajímal.
Jednoho dne byl najat na stavbu šlechtického sídla. Když uviděl velkolepost zámku, pocítil poprvé v životě osten touhy a řekl si s povzdechem: ...„Kdybych tak byl bohatý! Pak bych si nemusel vydělávat na živobytí v potu a dřině.“
Byl udiven, když uslyšel hlas: „Tvoje přání se splnilo. Od této chvíle ti bude dáno co si budeš přát.“ Nevěděl, jak si ta slova vysvětlit, až do té doby, až se vrátil večer ke svojí chýši a na jejím místě našel sídlo stejně honosné, jako bylo to, na kterém toho dne pracoval. A tak lamač zanechal lámání kamene a začal se těšit ze života bohatých.
Jednoho dne, když bylo horké a vlhké odpoledne, vyhlédl z okna a viděl míjet průvod krále, s velkou družinou šlechty a otroků. „Ach, jak bych si přál být sám králem a sedět si ve stínu královského kočáru!“ A v ten okamžik se rozvaloval v pohodlí královského vozu, ale ukázalo se, že v kočáru je mnohem tepleji, než si představoval. Vyhlédl z okna kočáru a užasl nad mocí slunka, jehož teplé paprsky mohly rozehřát i silné stěny kočáru. „Chtěl bych být sluncem,“ pomyslel si. A opět se jeho přání splnilo – začal vyzařovat světlo a teplo do celého vesmíru.
Všechno bylo na chvíli podle jeho představ. Pak se jednoho zamračeného dne pokoušel proniknout paprsky silnou clonu mraků, ale nedařilo se mu to. A protože byl uchvácen mocí mraku bránit slunci v cestě, změnil se v mrak. Pak se přeměnil v déšť a ke své nelibosti padal k zemi, kde narazil na skálu a jeho proud ji musel obcházet.
„Co?“ rozkřikl se. „Pouhá skála a je mocnější než já! Pak tedy ať jsem skálou.“ A tak v tom okamžení vyčníval v horách do výše. Sotva se mohl potěšit ze svého parádního vzezření, když tu najednou zaslechl zvuky podobné lámání kamene přicházející odněkud ze svého úpatí. Pohlédl dolů a ke svému znechucení tam uviděl malinkého človíčka, jak si tam sedí a osekává z něho kusy kamene.
„Co?! To směšné stvoření je mocnější než já, impozantní skála? Chci být člověkem!“ A v ten moment shledal, že je lamačem kamene stoupajícím do hor a jde si vydělávat na živobytí lámaním kamene v potu a dřině, ale s písní ve svém srdci, protože jen tak mohl být spokojeně tím, čím byl, a žít s tím, co měl.

Nic není tak dobré, jaké se to zdá, než to dostaneme.

"Vychytralí lidé Studium proklínají, jednoduší je obdivují a moudří je užívají; protože nás neučí jen co je v něm, ale že Moudrost je i bez něho a nad ním, které vládne Pozorování."

- F. Bacon, O studiu, Eseje (1625)

Slunce, zdroj vší síly
štědrý dárce stínů
vylévá svou lásku na vzrušenou hlínu

A když člověk leží v trávě nad cestou,
cítí, že se Země stává nevěstou,
že má kromě svého nesmírného věna
lásku jako Bůh a tělo jako žena

Jean Arthur Rimbaud (1871 ve věku 17ti let)

The difference between a priest and a shaman is that the priest is a functionary and a shaman is someone who has had an experience. In our tradition it is the monk who seeks the experience, while the priest is the one who has studied to serve the community. I had a friend who attended an international meeting of the Roman Catholic meditative orders, which was held in Bangkok. He told me that the Catholic monks had no problem understanding the Buddhist monks, but that it was the clergy of the two religions who were unable to understand each other.

The person who has had a mystical experience knows that all the symbolic expressions of it are faulty. The symbols don't render the experience, they suggest it. If you haven't had the experience, how can you know what it is? Try to explain the joy of skiing to somebody living in the tropics who has never even seen snow. There has to be an experience to catch the message, some clue - otherwise you're not hearing what is being said.

— Joseph Campbell, The Power of Myth

"Empty the mind, fill the belly. weaken the ambition, strengthen the character."

Laotzi

there is no global warming, because we are so cool

(ze slam poetry)

Satiric Artworks by Pawel Kuczynski | Pondly
http://www.pondly.com/2011/02/satiric-artworks-by-pawel-kuczynski/

________________________________________________________________________

forget what can be forgotten and know yourself to be that which can never be forgotten.

- sri h. w. l. poonja

you have to take seriously the notion that understanding the universe is your responsibility, because the only understanding of the universe that will be useful to you is your own understanding.

- terence mckenna

...
We all start from "naive realism," i. e., the doctrine that things are what they seem. We think that grass is green, that stones are hard, and that snow is cold. But physics assures us that the greenness of grass, the hardness of stones, and the coldness of snow are not the greenness, hardness, and coldness that we know in our experience, but something very different. The observer, when he seems to himself to be observing a stone, is really, if physics is to be believed, observing the effects of the stone upon himself. Thus science seems to be at war with itself: when it most means to be objective, it finds itself plunged into subjectivity against its will.
...

(Albert Einstein - Remarks on Bertrand Russell's Theory of Knowledge)