„Přemýšlím o korelaci mezi složitým a jednoduchým. Třeba v oblastech politiky nebo kultury, kde je dnes tendence věci zjednodušovat, což ovlivňuje to, jak lidé vnímají svět okolo sebe. Děsí mě taková ta ‚buzzfeed‘ vrstva masové kultury, která funguje způsobem: Like‚ dislike. Už dávno to není jen na internetu, ale v celém vnímání světa. Něco se ti líbí anebo nelíbí, nic mezi tím. Ale tak jednoduché to přeci není, těch emocí, otázek a informací je mnohem víc. Mně přijde, že jednoduchost je poměrně nebezpečná věc. I ve vztazích mezi lidmi. Ale vždy je jednodušší si něco zjednodušit. Jakmile něco rozdělíš na černé a bílé, tak máš hned po problému. Když si všímáš i kontextu a různých detailů, když se snažíš vcítit i do pozice druhého člověka, tak je hned všechno hrozně složité. Ale je to upřímnější.
Takže neustále vybírám mezi nekonečným zpochybňováním všeho a ‚štastnějším životem‘, který vidím u některých svých známých, kteří mají ve věcech jasno. Nesnaží se koukat do hloubky. Někdy mi přijde, že ta hloubka není ničím užitečná, ale přijde mi, že jde hlavně o to, jakou má člověk představu sám o sobě. Můžeš si vytvořit hotový obraz sebe sama – víš, jak funguješ v takové a takové situaci, jaký máš názor na to a na tohle, a jedeš si v tom. Když se sejdeš s kamarády, kteří to mají stejně jako ty, tak vaše komunikace funguje podle předem daných šablon. To podle mě není dobré. Myslím, že člověk by měl neustále zpochybňovat všechno, co ví, a všechno, co je zvyklý cítit. Jakmile já mám pocit, že o sobě vím úplně všechno, tak se někam zavřu, s nikým se nescházím, a třeba měsíc strávím o samotě. To je dobrá mentální hygiena. Většinou si pak vzpomenu, že jsem někdo úplně jiný, než jsem si myslela.“
Humans of Prague | Portréty lidí z pražských ulic / Prague street portraits / Inspired by Brandon Stanton's Humans of New York
http://humansofprague.ihned.cz/