Kamera obscura

Vyjela z továrny zabalená v papírové krabici. Neznala než černou tmu, čas plynul, ale nerozuměla mu.
Přišel náraz, stihla jen pípnout. Ležela na zemi a viděla první věc. Svět byl zelený, takový jakoby les.
Toužila ho poznat a pochopit, najít v něm své místo.

Chodila a vše si prohlížela. Uviděla první strom, vedle něj další a další. Chodila stále dál a všude natáčela jen stromy.
Čas šel dál a bloudila lesem, pozorovala šišky, haluze, listy, kmeny, kořeny. V jejím světě nebylo nic než stromy.
"I já jsem tedy strom, stejně jako všechno v tomto lese." pomyslela si a chodila dál.

Potkala malé stromky, nálety, sazeničky. "Jsou drobné jako já, jednou všichni vyrostem."
Pak přišel déšť a tak běžela a doufala, že se před ním schová. Nevěděla, že je vodotěsná.
Běžela přes rozrytou strouhu, ve které se držela úplně malá loužička deště.

Na chvíli se jí zdálo, že zahlédla výjev jak z jiného světa.
Ve vodě se zrcadlil divný předmět, černý, přesto chladný. Lesklý skleněný objektiv.
Nevlídná mimozemská geometrie, zvláštní malé světýlko. Vyděsilo jí to, protože neznala nic než stromy.

"To byl ale divný sen" pomyslela si a šla se posadit do školky mezi ostatní malé stromky.
Vyšlo slunce a osvětlilo její stromový ráj. Konečně našla svoje místo, pozorovala koruny stromů a představovala si,
jak do nich jednou doroste. Pak jí došla baterka.

— Co se tak mračíš?
— Měl jsem posraný den.
— Hmm... Možná den měl posraného tebe.
— ???

COOK: Si do toho vkládáš hromadu subjektivních narativů a dojmů způsobem, který není moc šťastný mi přijde, jakože extrémy v obou případech nejsou fajn a autoritářský aplikace ..jsou překvapivě autoritářský :) Komunismus je obsáhlý téma a tu určitě OT, jen bych řekl, že i když nejsem fanda, přijde mi to co píšeš jako slušnej faul. Rád jistě podiskutuje někdo povolnější v příslušném auditku.
Já individualismus a kolektivismus beru spíš jako dvě kvality na spektru spolubytí mj i v čistě praktické rovině, ale primárně mě baví psychedelické reflexe a pak nějaké aplikace pro mě a mé blízké ideálních vzorů, nad rámec blízkých vztahů nemám ambice. Dualistický myšlení tlačící nás do nesmyslných válek o to jestli je lepší A nebo B mi od puberty, kdy ta černobílost světa dává psychologicky smysl, zatím k ničemu užitečnému nebylo.

QWWERTY: Trochu me desi, kolik to tu sbira plusu... vzdyt je to naproste nepochopeni. Individualismus se prece nezaklada na tvrzeni, ze jedinec zvladne vsechno sam. Jeho smyslem je presvedceni, ze je treba hajit prava kazdeho jednotlivce a zadne nasili na okoli neohrozujicim jednotlivci ve jmenu kolektivu neni pripustne. Plus ze kazdy ma svuj individualni set talentu a nenechat je rozkvest je mrhanim lidskeho potencialu, na ktere ve vysledku doplati vsichni.

Ono je hlavně třeba zdůrazňovat hlubokou pomíjivost vztahů, protože trvalé vztahy jsou zásadní překážkou pro zformování flexibilního, hluboce na firmě zainteresovaného zaměstnance. Jak praví I Ťing, vše se mění, ale práce zůstává.