TOM: tak to byl asi Coelho 🤦
Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu, tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil mudrc, kterého hledal. Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch; kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje. Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada. Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu Tajemství štěstí vyložil. Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny.
„Chci tě ale o něco poprosit,“ dodal mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje. „Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“
Mladík tedy chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k mudrcovi.
„Tak co,“ zeptal se mudrc, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval deset let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“ Mladík se zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen na to, aby nerozlil olej, který mu mudrc svěřil.
„Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,“ řekl mudrc.
„Nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš.“
Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl.
„Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?“ zeptal se mudrc. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.
„Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ řekl nejmoudřejší ze všech mudrců. „Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“
i když perplexity.ai mě trochu mate, protože jsem si jmenovitě pamatoval hory a zpěv ptáků
The master assigns a simple but challenging task: carry a spoon (or cup) filled with water around the monastery without spilling a drop. The novice, intensely focused, completes the task and returns, proud of not having spilled any water. The master then asks what the novice noticed along the way-Did he see the mountains, hear the birds, or notice the beauty of the monastery? The novice admits he saw nothing, being so focused on the spoon. The master then points out that in being so absorbed in the task, the novice missed the richness of the world around him, illustrating the need for balance between focus and awareness.- k tomu už ale zdroj najít nedokáže