a byla jsem na tom Hamlletovi: Prani zabit, v podani Cabaret Caligula
vyborne si pohrali s komedialnim potencialem vzdychajiciho syna ktery ma byt hrdinou a jeho otce-ducha, ktery ho neustale peskuje aby se vzmuzil a zabijel (pricemz hamlet omdliva pri pohledu na mec:), stejne tak ostatni postavy jsou zabavne a typove ...
muzsky hrdina je mytus, protoze vsichni jsou od sveta odtrzeni slabomyslni snilci (jednomu chybi odvaha, jinemu intelekt, a ve svych vypjatych momentech se jejich lidska tvar jevi proste zoufale nekompaktne v porovnani s obrazek jaky o sobe siri - intelektual! valecnik!)
zeny zas, jsou prilis prakticke, a vidi jen sve vlastni touhy, a to ted a hned at jsou ukojeny. Ofelie povysi tak, ze bude patrit nekomu vyznamnemu (treba svemu bratru potencialnimu budoucimu krali), na scene je s ni Hamlet a vypravi ji, jak se chce zabit, ze to je jedina cestna cesta - brilantni ukazka neslucitelnosti zenskeho a muzskeho sveta : myslim, ze je dobre ze kdyz se o to slouceni snazime, nevidime se ocima tretiho...
a pritom se Hamlet zabit ani nechce, jen jeho hracsky talent oslabuje vedomi povinosti vrazdy, pomsty otce, takze mu Ofelie ztezi uveri, ze by s nim mohla existovat jako s odvaznym sarmantnim ochrancem, nebo co si to zvyknou obvykle holky vysnit jineho....
je dost mozne, ze sami proste bloudime jako bez jedne poloviny, a stanovujem si cile jak ji nahradit, bojim se vsak, ze indiviualne toho nic vic nezmuzem, nez motat se dookola v kruhu, kdyz neni zadny odlisny element ktery by nas z nej vyvedl, a spolu s nami by se stal necim jinym.
prerod boli, a svet je prohnily elsinor.