byla jsem nasrana, nebo spis na sebe prilis prisna, odhodlana zacit znovu a sbirala jsem po svete ktery jsem si nove stavela pravidla, a lidi se kteryma je vhodne zacit, chybelo mi uvolneni ale tvrde jsem se snazila uvolnit
jasne, neslo to ale srala jsem na to, odhodlana vydrzet, nez se to podda.
pobihala jsem po varech a snazila se ze zivota vydupat smysl, a ucel, a taky trocha krasy, ale hlavne se nezastavit a neztratit odhodlani.
kdyz mi pak pred hotelem Pupp tekly zpod cernych bryli slzy, byla jsem vycerpana, a touzila po milem slove, neco jako uznani ze jdu dobre, nikde nikdo, sami uspesni lidi, plne mesto jich bylo, a ja sama, ani otec nemel zaplej telefon. pak prisla Mikatchou, utrela jsem si slzy a sli sme se projit, ukoristila jsem mineralku, to me potesilo, a pak sme sli na film, a pak sme jeli domu, jejim autem, tak jsme kecali o vsem moznem, a celkem to slo i kdyz jsme se neznali, mela jsem z toho docela dobry pocit, i kdyz jsem vedela ze by to mohlo byt lepsi, ale to az priste, vedela jsem.
taky jsem vedela ze nevim kdo presne jsem, ale verila ze to zjistim cestou, a ze se musim nebat.
obcas jsem z toho byla uplne vyrizena a uz jsem samym stresem nemohla, a pak to prislo, uvolneni a smireni. rict si Noa co, postupne prislo poznani, ze mam pravo i na spatne dny, a ze mam pravo vybirat si komu co budu rikat a pred kym jak, ze jsem svobodna a to ze lidi konecne nejvic oceni; ze i ve vztazich mam pravo na spatne dny a spatne, nespravne vety, protoze to aspon lidi vedi, ze jsou nespravne, na rozdil od toho, kdy nereknu vubec nic. a je tam pak prostor neco zmenit, jen se nesmim prestat divat kolem sebe, a prozivat i sve pady a chyby abych je mohla napravit, a rict Je mi blbe, nebo nevim, kdyz mi je blbe a nebo kdyz neco nevim, na tom se da lip stavet, nez kdyz je clovek zoufalej a vydesenej a strasne chce byt to, cim neni: chce byt v pohode, kdyz v pohode neni, chce byt zabavnej, kdyz to nejde, a podobne.
takove male masky a hry, ktere si neuvedomi ze nejsou v poradku, protoze vsichni jedou dobre, zda se mu, jen ne on sam.
jeste to vsechno uplne stale nemam, trva to, nez se ti vryji pod kuzi ty dobre zvyky, a zapomenes na ty spatne, a taky nez probehne to sito, ty vs lidi a lidi vs ty, nez naleznes k starym lidem nove vztahy, a nez ti bude jasny dobry vztah k samemu sobe. chce to odvahu prochazet nedorozumenimi, a prijmout realitu toho, ze nekteri se proste nemaji radi, protoze nebyla energie k tomu preklenout nepochopeni, no a ze se to stane i tobe a ze je to v poradku.
rada ted sleduju kdo je kdo. kdyz se nebojim o sebe, je to strasne jednoduche, a taky zabavne. a vyzaduje to tvou interakci, to uz myslim taky davam, kdyz nejsem zrovna prilis prejeta praci, tak ze stezi dam dohromady kloudnou vetu.