Na reklamě je však úžasné to, že stereotypy (až na výše uvedené nešikovné výjimky)
brutálně depolitizuje. Je jí lhostejné, komu stereotyp historicky slouží. Skáče po jakékoli
společenské samozřejmosti, za kterou si vyslouží alespoň krapítek souhlasu a přitakání. Její
ideologií je Mýtus sám. Samozřejmost jako taková. Reklama je tak synonymem nikoli
metafyzické Lži, ale Stvrzování světa, je to továrna na výrobu souhlasu se systémem, nikoli
proto, že v pozadí stojí jacísi spiklenci a manipulátoři, ale proto, že chci-li něco prodat na trhu a
ve světě proměněném v trh, nesmím zpochybňovat tento svět a tento trh. Musím kupujícímu
nabídnout takový obraz, který okamžitě přijme za součást sebe sama, který odežene všechny
nejistoty, pochybnosti a rozpornosti, utiší plačící dítě v nás a zapěje ukolébavku všem našim
kolektivním frustracím a neurózám. Ta hojivá látka na rány personální i kolektivní duše se
nazývá mýtus. Reklama ji nevymyslela, jen ji ze své podstaty musí ordinovat. Pop jakbysmet.

TRUCE: souhlasila bych se Sternem.
Napriklad ze socialniho hlediska je moje hovno veskrze individualisticke. Potreba nenechat se ovladat tim, ze by mi s uklidem spiny a zapachu bylo treba pomoct.
Protoze, jsem verna doktrine cistoty. Nemam integrovanou, nejsem vyporadana se skutecnou obscennosti = prehnane vernym zobrazenim vseho, s cim mam zabraneno se vyporadat oralne. Zapach indikuje toxiny, nepozivatelnost, otravu, konecne rozkladne stadium, varuje nas pred uspechanim procesu na konci ktereho bude opet materie vhodna k pozreni a zpracovani, extrakci syntezovatelneho.
Takze posedlost cistotou, ktera indikuje moc, dokonaly obraz stvoreny k ucelu, ne k pojmuti ziti v jeho celku, obraz, k nasi smule je nase spolecnost obrazy bombardovana, az jsme prestali verit v existenci mimo nej - je treba bit se za pravo existovat mimo obraz, protoze uz nam neni prirozene. dokonce i zivot takove existence byva velice casto prezobrazen, a znova zapadne do toho vuci cemu vymezenim byl.
ergo.
jsme posedli ucesanosti, a ja jen premyslim, jestli je Stern posedly ucesanym slovem. Jestli ty jeho dekompozice ve skutecnosti neznamenaji neco jineho nez se nam zda.. i kdyz, muzu ja vedet, jestli to, co se mi zda, je uz prvotni impuls, nebo zatim jen jeho vedomim zpracovane uvedomeni?
pokud je Freudian, nepopre, ze hleda vysostne postaveni v tlupe, a jelikoz ma nadmiru vybaveny mozek, da se bud predpokladat ze fyzicky je na tom mnohem hur a nezmlatil by takzvane ani meho byvaleho, nebo predpokladejme, ze uz je plne adaptovan a pesteni fyzicke schranky si udrzuje jen jako dekadentni konicek, pricemz hlavnim tezistem jeho cesty k moci je pole intelektualni.
Zaroven vi, ze pro samicky ktere se mu vyrovnaji postavenim i potencialem, bude toto jeho chovani zatracene sexy.

Je zajimave, ze pokud si tyto dve veci uvedomime, osvobodime se od vize cile, a muzeme se vratit k zakladni stavebni hmote naseho sveta, kterou je Hra.
Pojmenovani integrovanych cilu hru taky nezkazi, naopak, doda ji lehce pikantni blazeovane snazeni, a zaklad pro tvrdsi pouzivani nove soustavy metafor, vzhledem k te stare vypadajici mnohem vic ostre. a dokavad nad nami zustava neodhalena rovina, bavime se.

Hovno se v lidské kultuře pochopitelně prosazuje především jako vulgarismus, který se nutkavě, díky svému hlubokému významu, tlačí do naší řeči. I tento článek si snad přečte více lidí než mé předchozí články právě jen díky tomu, že je o hovně. Přesto tabuizace přímého pojmenování lidského výkalu není vůbec univerzálním a zákonitým jevem. Slavný dánský lingvista Louis Hjelmslev napsal: „Nejznámějším příkladem tabu je fakt, že se považuje za nevhodné nazývat jevy týkající se pohlavního života nebo zažívacího procesu jejich jménem. Toto tabu není, jak by se snad mohlo myslit, obecně lidské. Je vázáno na určitá společenství a v mnohých společenstvích mimo současnou Evropu je nenacházíme. V Starověkém Řecku bylo neznámo.“ Takové zjištění je pochopitelně obrovskou výzvou pro každého psychoanalytika. Je zjevné, že naše kultura na sebe prozrazuje ve své řeči a jejích tabuismech kód své kolektivní neurózy. Ano, jsme civilizací bytostně anální, nacismus to na nás křičel, komunismus se z tohoto prokletí nedokázal vymanit. Jsme civilizací zakletou do moci a násilí, submisivně-dominantních vztahů (proto máme stále kapitalismus, nikoli kvůli lidské „přirozenosti“). Čím nepřípustnější je vyslovit slovo hovno v našich televizních zprávách, tím častěji se v nich budeme muset dívat na mučení a šikanu v Abu Graibh a jiné euroamerické zábavy. Slovní fetiš “freedom” v každé druhé Bushově větě tuto sadomasochistickou podstatu naší kultury nemůže zažehnat.

Je pozoruhodným výsledkem odporu, že se hovno stalo v řeči též synonymem prázdnoty. Jde o zastření, že je zjevně artefaktem k prázdnotě zcela inverzním. Až budete tedy sledovat nebo číst nějaký „neotřelý pohled na naši současnost” a budete mít tendenci konstatovat, že „je to o hovně“, pamatujte, že hovnu velmi křivdíte. Kdyby to opravdu bylo o hovně, mohli bychom si my i autor gratulovat.

Stern, Uvaha O Hovne
http://www.sprcha.com/story/2005/3/8/91058/46704

TRUCE: jo rapidshare. tak se muzes mrknout po dalsich, jestli chces, viz

http://www.presentationzen.com/presentationzen/2008/12/if-you-could-recommend-only-one-book-on-graphic-design.html

Karel Marx říkal, že zbavit se iluzí znamená opustit pozici, v níž je zapotřebí iluzí. Jenže pozice, v níž je zapotřebí iluzí, je pozice lidská.
Ke zbavování iluzí je vždy nejméně důvodů. Za rozbitými iluzemi nikdy nečekalo vykoupení, ale jen chaos, bolest a rozpad. Iluze se vždy vyplatí, iluze jsou vždy rozumné a rozumbradovské, iluze mají na rozdíl od jejich rozbíjení snadno dokazatelný smysl. Proto svět nespasí rozum. A když tak jen rozum třeštící a tříštící, rozum třeštící rozpornostmi a tříštící hněvem desky Zákona. Rozum, který už je spíše nerozumem. Rozum Nachšona, který vstoupil
do vln Rudého moře dříve, než se rozestoupily. Mrtvoly ryb z toho moře byly onoho dne na trhu
jistě ty nejčerstvější.

nevim jak se ta kknizka dostala do uhledneho pdf volne na net, ale urcite si ji koupim i vytistenou - tj.dobry tah, s tim zverejnenim, v tomto pripade

--me se spis hezke veci moc nelibi, podeziram je.. -

BEZROZPORNOST
Herbert Marcuse již kdysi dávno pochopil, že jazyk kolonizovaný symbolickými impérii zachvacuje vnitřní ideologie operacionalismu. Pojmy jsou redukovány na souhrn odpovídající řady operací a neoperacionální myšlenky systém znásilněného jazyka vyvrhuje. Marcuse však ve stejné analýze především zdůraznil indoktrinační funkci reklamy v systému industriální
společnosti. Indoktrinace spočívá v produkci a šíření potřeb, které Marcuse označuje jako falešné. Jejich plnění vyvolává „euforii nešťastných“. V těchto potřebách je zakotvena i nová forma sociální kontroly. Individuím byla odcizena existence a vložena do umělé existence věcí.
Nyní ve druhé fázi umělá existence individua pohlcuje, a to právě prostřednictvím reklamní vlády obrazů, s její kouzelnou schopností reifikace, zvěcnění. Díky ní se lidé ve své odcizené existenci nalézají, zpětně se s ní identifikují, každá dávka této identifikace se zvěcnělou
existencí je odměněna euforií, kterou jsou pak vděční lidé dokonce ochotni definovat jako svobodu. Jde o novou, vrcholnou formu odcizení. Identifikace se svým odcizeným obrazem začarovaným do zvěcnělého světa, to je popis horečnatého bludu vrcholné industriální éry.
Individuum není kritickým rozumem, okupovaným fabrikovaným mýtem, mentálně schopno zformulovat obžalobu této skutečnosti. Narkotizace vlastní alienací se tak mnohdy interpretuje jako konec ideologií (Daniel Bell) či konec dějin (Francis Fukuyama).
Rozvinutá industriální společnost je však daleko ideologičtější než její předchůdkyně, píše Marcuse. Její ideologie se přesunula do samotného výrobního procesu a je to ideologie technologické racionality. Výrobní systém prodává a vnucuje sociální systém, jež je jeho
obrazem, jako celek. Reklamní produkce tak v každé chvíli prodává s inzerovanými produkty systém, který zplodil, a sociální systém, který se tomuto systému produkce podřídil. Tento systém je zakódován právě v tom, co v reklamách tancuje a bliká kolem inzerovaných produktů. Znakem všeho tančícího a blikajícího (mytologií) je jednorozměrnost, která následně
fabrikuje jednorozměrné chování i myšlení jako sociální normu. Jakákoliv přesahující, nepohodlně rozporná tendence je buď vyvrhnuta, anebo brutálně integrována.

PROBLEMATIKA A SYMPTOMATICKÉ ČTENÍ TEXTU
Přijmeme-li tuto představu, k mechanismu uplatňovaní dominantní společenské ideologie v reklamě nám může mnoho říci koncept Louise Althussera. Je třeba náhoda, že reklama rozsévá pravidelně do nádherné krajiny a krásných přírodních scenerií takové produkty jako automobil?
Louis Althusser v této souvislosti hovořilo problematice textu a symptomatickém čtení. Vyzýval k hledání odpovědí, které nám text vnucuje, aniž by prozrazoval, na jaké otázky odpovídá.
Neprozrazuje tyto otázky z důvodu, že na ně v hranicích dominantní společenské ideologie (či ideologie textu) neexistují skutečné odpovědi. Historik kulturálních studií John Storey ilustroval tento mechanismus právě na reklamách ekologicky sporných produktů – automobilů, které jsou v reklamních obrazech záměrně umísťovány do čisté krajiny. Tvořený mýtus zde říká:
automobil do krajiny prostě patří, neohrožuje ji, splývá s ní. Storey dokazuje, že reklamy začaly nabízet automobily v krajině od chvíle, kdy se rozproudila společenská diskuse o ekologické neúnosnosti automobilového průmyslu. Reklama zamlčí původní otázku o vztahu automobilu a životního prostředí, zamlčí, že v rámci dominantní společenské ideologie je tento vztah
neřešitelný, a místo toho nabídne rovnou odpověď, odpověď bezrozpornou, mytickou, čistou, nevinnou, zdůvodněnou kosmickou harmonií a řádem, jehož zpochybnění je vraždou krásy. HAHAHA :)))))
to je nadherne :))))

-porad jeste Stern -

http://vimeo.com/1504589 krasny video od id duiome
divka, vlaky, podlaha

A kdyz uz jsme u tech knizek

http://a-nihil.net/Média,_psychoanalýza_a_jiné_perverze.pdf

teda.

ty ukazky jsou vazne super, trochu jsem si pocetla,
a uz to taham z rapidshare
vubec me vlastne nenapadlo hledat knizku o napsanych zakladech designu, domnivala jsem se ze jsou vsechny jen s obrazkama ;D

tak prosim, heslo je
furball
http://rapidshare.com/files/126626729/TNDDB.rar

pro naproste lamy a textove maniaky co nepotrebuji mit veci prece hezke, aby se jim libily :)

TRUCE: pak poreferuj zda stalo za to, taky drobne zvazuju

YMLADRIS: to je krasny, uplne presne co potrebuju, diky!
a html to uz umim, v klidu .)

TRUCE: cetla jsem dobre recenze na tohle

http://www.amazon.com/gp/product/0321534042?ie=UTF8&tag=garrreynoldsc-20&linkCode=xm2&camp=1789&creativeASIN=0321534042

ale predpokaldam ze to neni o HTML ale o _principech_ designu

SHASHA_KRASTY: tak tu neznam jen z Poldovky, jelikoz s ni Ganboy paktoval :)

SHASHA_KRASTY: pokud jsme se nevideli, tak jak si ji muzu pamatovat?
ne
.)

SHASHA_KRASTY: Sebe taky, ale myslel jsem kamarada teoretika.

TRUCE: nevim, ale mam pocit, že ti lezu do zelí způsobem neomaleným. To mě mrzí, v úmyslu jsem to neměl. Sterna jsem nečetl. Radši budu chvíli chvíli držet hubu a uvidim, co se bude dít.

GAF: cetl jsi sterna? nebo jen tak placas?
zanedlouho jej sem hodim ke stazeni, vcera jsem sla kvuli te sbirce eseji spat v nekrestanskou ranni hodinu (ale nez zacnu cokoliv psat, prectu si to cele)

...Pocit štěstí, ponejvíc pak dlouhodobý nebo dlouhodobě se opakující, přirozeně zvyšuje produktivitu a nechává vzniknout příjemnému vztahu k námaze. To však nejčastěji jen ve specifických oblastech konání jednotlivce. Nejlépe tedy, aby člověk byl na tyto specifické oblasti zaměřený produktivně nebo zájmově ještě předtím, než se mu dostavuje / začne dostavovat pocit štěstí.

Tento efekt je ze stejné rodiny jevů jako euforie, ale nemá stejné účinky. O euforii se ve sborníku nezmiňuji, protože s ním mám málo zkušeností a vytváření názorů a modelů s tímto jevem nechám na těch, kteří projevují lepší zájem o ní.

Martin "Gafovič" Kluz, Pandimenzionální sborník teorií o semi-praktické úspěšnosti metafyzické roviny tzv. zbytečných filozofií na reálné funkční modely modulace rozpoložení lidské mysli, 42 A.C., Kadath, vydalo nakladatelství Tři Tečky