repast z Kyberie
by Redtime
Nostalgia. Kdysi ta neomezenost tolik znamenala.
A dnes je dnes. Dobre to napsal, krasne.
Jsem jen jednička a nula, která teče od nikud nikam.
Jsem jen pouhé slovo, které nebylo ani vyřčeno.
Jsem jedno alterego z mnohých která kdy vznikla.
Jsem naprostý nikdo v tunách informací.
A to mi dává právo na všechno.
Jsem první a i ten poslední člověk na sítí.
Jsem raketový vědec i baletka Národního divadla.
Jsem křesťan, muslim i hinduista.
Jsem nechutné stvoření lidské zkaženosti.
A na to vše mám právo.
Jsem ve světe bez hranic, omezení i zákonů.
Jsem svobodná entita bez křídel a přeci v letu.
Jsem námořník v rozbouřeném moři.
Jsem bojovník za práva žen i mužů.
Jsem úplně kdokoliv a úplně kdekoliv.
A mám na to vůbec právo?
Každý z nás vytváří imaginární světy plné princezen a draků.
Každý z nás je vládcem na své hoře.
Každý z nás si rozhodne, kdo u něj v království bude žít.
Každý musí respektovat hranice toho druhého.
A tohle jsou mé povinnosti.
Jsem uživatel Internetu.
Jsem diskutér na mnohých servrech.
Jsem tvůrce nemála virtuálních krajin.
Jsem svoje lepší alterego.
A na to jsem hrdý.
Žiju ve světe bez hranic.
Ziju tam kde chci.
A to je tak krásne.
Nejlepší na tom všem ale je:
Když se ten svět jedniček a nul propojí s tím skutečným.
Mé virtuální altergo se stane reálným.
Každé ráno nemusím vstávat do smutné reality bez budoucnosti.
Stvořil jsem si vlastní svět a přivedl ho k životu.
A bylo světlo.
Už nejsem bezpáteřní hovado ve světe jedniček a nul.
Už nejsem lidská bestie.
Už nejsem skryt za tisíci maskama.
Jsem človek, co respektuje ostatní.
Jsem človek s právama.
Jsem člověk s povinostma.
Jsem člověk s etikou.
Jsem svoje nejlepší možné já.
A přenos byl zahájen.