http://blog.ihned.cz/c3-31041630-YSemin_d-dalajlamovo-poselstvi-je-nabozensky-kyc
krestansky, fasisticky uvazujici bloger propaguje jednu pravdu
ale nekdy ma v debate zajimave prispevky:
Příčinou vzniku tohoto článku je neúplný vhled do reality. Autor se pohybuje (a tedy
své chápaní omezuje) pouze na jeden ze tří základních pohledů na realitu. Tyto tři
pohledy prokazatelně existují, žádný z nich není lepší než druhý. Všechny se však
dotýkají jediné reality.
Tyto tři základní perspektivy jsou základem všech hlavních světových jazyků. Jsou to
3 osoby. Já (1. osoba - já) mluvím s tebou (2. osoba - ty, respektive takto vzniká my)
a mluvíme o tom (3. osoba - to).
Krása (1. os. - je vnímána výhradeně subjektivě) - Dobro (2. os. - vztahy mezi námi,
jak se k sobě chováme) - Pravda (3. os. - objektivní realita, pohled z venku, atomy).
Není divu, že umělec si nerozumí s materialistickým vědcem (každý se pohybuje
převážně pouze v jedné perspektivě a považuje jí za jedinou důležitou).
Umění - Morálka - Věda. Anebo Já - Kultura - Příroda.
No a teď k věci. Když tyto tři základní pohledy použijeme na duchovní otázky resp.
na "duchovní" realitu, tak zjišťujeme, že těžiště křesťanství je ve druhé osobě (My).
Je to o vztahu věřícího a Boha (nebo Ježíše Krista). Celá křesťanská dogmatika je
vystavěne v této perspektivě.
Oproti tomu hlavní doménou buddhismu je osoba první (Já). Tedy se jedná o
autentický prožitek Boha, probuzení se do své božské podstaty a to formou
introspekce za pomoci propracovaných mentálních technik (meditace).
Pro úplnost také existuje náboženství ve třetí osobě, kdy lidé primárně objevují
nadpřirozeno například v dokonalosti přírody, vesmíru a jejich objevených zákonech,
nepochopitelné komplexnosti lidského těla či evolučnímu pohybu lidstva vedoucí ke
stále vyšší kvalitě a to bez centrální organizace. Prostě uctívání objektivna
(mimochodem tady často začínají tzv. ateisté, či materialisté).
Takže problém pana Semína je v tom, že ze své dominantní perspektivy (křesťanský
fundamentalismus) mu zcela pochopitelně připadá nauka, jejíž těžiště je v
perspektivě jiné (tibetský buddhismus), nepravdivá a kýčovitá. Zásadní chyba je
však v neznalosti těchto perspektiv. Z toho logicky vznikají nevyřešitelné konflikty.
Navíc i v křesťanské tradici nacházíme perspektivu první osoby - tedy osobní poznání
naší božské podstaty tedy osvícení. Křesťanský mysticismus. Techniky kontemplace.
Bohužel v běžné praxi římskokatolické církve se praktikující žádné kontemplační
(meditační) techniky nemají šanci naučit. Dominuje dogmatika druhé osoby.
Všechny 3 pohledy mají stejnou váhu. Pokud některý z nich ze svého vnímání a
poznávání vyloučím, nemohu být nikdy kompletní.
Pan Semín si správně této chyby všímá v opačném gardu. A tedy když dnešní
postmoderní intelektuálové začnou praktikovat nějakou nauku dominantní v první
osobě - Já (tedy zejména východní nauky) a dejme tomu praktikují meditaci, ale již
nepraktikují další konkrétní elementy svojí nauky ve druhé osobě (přijde jim to
zbytečné, když teď konečně pro sebe objevili svou první osobu), tak paradoxně
může vzrůstat jejich egocentrismus a jejich snaha je tedy kontraproduktivní
(protože pravda v první osobě je stav bez ega, které normálně v bdělém stavu
vědomí zastírá naší božskou podstatu.)
Takže nezapomínejme nikdy na všechny tři perspektivy. A katolická církev nechť
opráší kontemplativní modlitbu (jako např. americká Centering Prayer) a huš na
meditační koberečky.
A až se tak stane, tak potom budete dalajlámovi líbat lemroucha, protože jeho
tradice nám dává mnoho staletí zkušenností a poznatků o naší mysli, vědomí a jeho
stavech a technikách rozvoje.