DOCKINEZ: Ale jinak samozřejmě nejdůležitější
vůbec není dobrá nahrávka... nahrávka je ve skutečnosti zcela nedůležitá, nahrávka je daná a nejde s ní nic dělat, nahrávka je. Dokonce bych skoro postuloval, že kvalita hudby a kvalita nahrávky jdou proti sobě, nic ze 60. a 70. let dobře nahranýho neseženeš a přesto je to ta nejlepší muzika, co je, vyjma klasiky, a naopak v dnešní DDD době, kdy jsou konečně už ty dobrý nahrávky, toho moc zajímavýho nevzniká. Proto zabejvat se dobrou nahrávkou je tak akorát hifistická pičovina, srovnatelná s poučkou, že repro má stát půlku, zesák čtvrtku atakdále.
Cílem je dostat maximum z existujících nahrávek své milované muziky, ať jsou dobrý nebo ne, a nekurvit = nezkreslovat jejich zvuk. Boule na cháře jsou tak nějak jedno, i když mají nejvíc decibelů, to není důležitý.