Tak teda...

Mně se to nelíbilo. Vůbec. Ten projev byl, jak si ho pamatuju z ostatních modelů značky, pouze dotažený do konce: uřvaný, nepříjemný zvuk, zároveň za dekou. Ta uřvanost asi nebyla jen dominance nějakých frekvencí v pásmu nepříjemným pro ucho, třeba 4k nebo tak, ale především jasně slyšitelné zkreslení. Ta boule tam vlastně klidně nemusela být. Trvalý pocit, jak kdyby do muziky ještě vřeštělo malé děcko nebo ženská. Bylo u mě celkem pět lidí na poslech, z toho jeden kámoš, který se zná i s Xavianem, a ten říkal, že používají nízké řády výhybek, takže asi pouští repráky mimo jejich pracovní pásmo, pročež to kreslí. Též věřím, že materiál měničů se na tom podepsal: popravdě už dlouho nejsem zvyklý poslouchat papírové středobasy a středy a hadrové výšky. Papírovitá stejnozvuková zabarvenost zvuku byla dominantní. Sralo to na libovolné muzice, při libovolné hlasitosti, sralo to i v jiným pokoji. Plus hodně malý zvuk, rozměrově. A když se to zhlasilo, aby se to trochu nadechlo, tak to začalo ještě víc srát. Snad jen basů tam bylo dost, i když rozmlžených a nekonkrétních, ale to se čekalo a nepřekvapilo, v tomto směru malá bedna ve standardu, to bych jí nevyčítal.
Přepnutí na Montany pokaždé úleva, oddechnutí, zklidnění, zjemnění a usazení zvuku do neseroucí polohy při zároveň nárůstu detailů po celém pásmu. Především ale ten pocit úlevy, že přestáváte konat práci a začínáte odpočívat. Poslouchat přes Xaviany byla "práce". Zvukově ze všeho nejvíc sedí přirovnání k řvoucímu miminu.

Kupec, slušnej člověk, dojel najisto, ani si nedovezl muziku, zajímal ho vlastně jen stav a funkčnost. Možná je měl na kšeft, možná tenhle zvuk preferuje, možná mu šlo o design, kterej je u nich povedenej. Nevím. Kdokoli, kdo přišel testovat a poslouchat namísto kupovat, odjel s tím, že se mu to nelíbí.

V téhle kvalitativní třídě jsem byl naposledy v letech 2003-4, když jsem hrál na Shan Emotion 530. Z toho už jsem teda vyrostl. Za mě no-go :/

Xavian ječí jako pavian.