DOCKINEZ: já rád testuju reprobedny například tímhle:

Origin - Informis Infinitas Inhumanitas (2002)
https://www.youtube.com/watch?v=8ZjXo7Ij28s

DOCKINEZ: Pár let zpátky tam měl těch nahrávek 30, potahal jsem si všechny a musím mu dát za pravdu. Pokoušel jsem se poslouchat i DK, ale neudržel jsem u toho pozornost dýl než dva songy. Máš pravdu, že tohle hraje všude dobře.

Je dobře, že tady padly audiofilní nahrávky. Kdyby nebylo žebříčků jako tenhle, tak mám skoro pocit, jako by „audiofilní“ znamenalo „dobře nahranou desku s jazzovou kapelou a paní, co hezky zpívá“, přičemž výsledek se mnou absolutně nic nedělá. Dobře nahraná koncentrovaná nuda, která nic nesděluje, nikoho neurazí, hlavně žádnej extrém.

Kdysi jsme tu měli kampaň Kopírování zabíjí hudbu. Hovno. Hudbu zabíjí veci typu Diana Krall nebo Rebecca Pidgeon :)

Na tohle kupovat budky za pul mega je imho naprostá zbytečnost. Řekl bych, že kterákoliv regálovka za dvacet tyček doporučovaná před časem Teddym by to v klidu zahrála stejně dobře.

VOZKA: Spíš to dělám řekněme dlouhodobě - na první poslech mě něco ne/zaujme a pokud mi to i po delší době ne/vadí, tak jsem spokojený. Utvrdit se v získaném pocitu můžu vrácením původní komponenty.

Různé denní doby a/nebo psychické/fyzické rozpoložení bude plodit různé výsledky.

Myslím, že 99% lidí, co kupuje super audio, to má z velké části o dobrém pocitu - udělají si radost. Samozřejmě, že kdyby jim to nehrálo do ucha, tak by volili jinak. Z poslední audio výstavy mám pocit, že min. z 50% jde o jistou exkluzivitu/design/provedení a od určité kategorie jde už o nuance.

VOZKA: Hele, ikdyž pominu fyziologický predispozice, tak 90 % laiků ani neví, CO a JAK slyšet. Stejně jako 99,99 % abstinentů nepozná rozdíl mezi bohemkou a dom perignon.

Mám dokonce známý, co nemaj v mozku vůbec propojený emocionální obvody s ušima. A těm úplně stačí k plnohodnotnýmu akustickýmu zážitku popík z evropy2 z bakeliťáku. Zrovnatak některý lidi jsou skoro barvoslepý, a koho z nich asi najdete v odborných diskuzích o delikátních rozdílech podání obrazu hiend fotoobjektivů nebo přínosu drahýho fotopříslušenství?

Ale dovedu si představit, že např. tady s Dockinezem jako kytaristou, a zkušeným muzikantem, během pár hodin spolu vybereme naslepo z desítek kytar 5 kusů, na kterejch se 99% shodneme jako etalonech a na 2 se shodneme s 90% kytaristů. Ale pro laiky náš výběr stotisícovýho nástroje z Gibson custom shopu nebude mít prakticky žádnou cenu, protože jejich sluch to prakticky neumožňuje. Tak asi tak.

U mě by to popravdě nemělo smysl - miluju hudbu a zároveň jsem děsnej nerd, když na to příjde.

600ohmový sluchátka AKG můžou někomu přijít příliš analytický, já už dopředu řeším, jak asi budou znít připojený k symetrickýmu lampovýmu OTL sluchátkáči a s deskou Cell-Scape.

V podstatě mne kolikrát technický řešení zajímá víc než zvuk a dokážu si užít ledasco.

Obecná otázka do pléna: Kdo z vás zkouší tyhle rozdíly, ať už v kabelech, přehrávačích nebo třeba zesilovačích, testovat nějak trochu rigorózně?

Nemyslím tím testy při kterých vám po domě běhá zmrd s hadrem a přepíná zesilovače s cílem vás zmást (tak nějak si to představoval Machalik). To je samozřejmě blbost. Stejně tak slepé testy na repráky se doma prakticky dělat nedají, jde o komponenty v signálové cestě před nimi, mj. právě proto že u nich jsou rozdíly daleko menší.

Jako úplné minimum bych viděl při testování komponent poslouchat obě (všechny) komponenty na úplně stejné hlasitosti - dneska už k tomu není potřeba hlukoměr, hlasitost se dá srovnat pomocí appky do telefonu (ta samozřejmě hlásí velmi nepřesně absolutní hodnotu akustického tlaku, ale pro srovnání dvou komponent je zcela dostačující). Ale to pořád není vypovídající test.

Myslím spolehlivé testy, které se ale dají dělat absolutně v klidu a časově neomezeně, tj. třeba abx test. Ten funguje tak, že máte zdroje zvuku A a B (například dva různé reprokabely), u kterých víte který je který, a k tomu zdroj X, pod kterým se skrývá buďto A nebo B, a vy máte správně určit, který z nich to je. Máte na to libovolné množství času a můžete v reálném čase libovolně přepínat mezi A, B i X pro nejsnadnější srovnání. Když potom zvládnete správně určit X správně v nějakém počtu pokusů (typicky se bere alespoň 7), které mohou být rozložené klidně do x měsíců, je statisticky vcelku jisté, že se nejedná o náhodu a rozdíl spolehlivě slyšíte (a pak má cenu rozumně řešit, která komponenta je lepší).

U změn, které se dají zaznamenat do souboru v počítači, což je nejen testování MP3 vs lossless, ale taky třeba testování jak velké procento harmonického zkreslení slyšíte, je abx test triviální - existují na to free programy. Já používám abx plugin do foobaru.

U testování hardwaru to donedávna bylo o dost obtížnější, znamenalo to kupovat nebo stavět dostatečně neutrální ABX box a drahý hlukoměr, ale dneska už se to často dá řešit pomocí DACu se čtyřmi (nebo více) kanály, připojeného na počítač, a appky do telefonu na měření hlasitosti. To má řada lidí doma.

Zkoušel někdo z vás jakoukoliv z těch metod u něčeho?

JIRKA207: Už je to hodně dlouho, co jsem ho kupoval, ale na 99% to je Audioquest Type 4.
Repro Canton Ergo RC-L, zesík BV Audio A300. D/A převodník CA DacMagic 100 napájený z akumulátoru.

Řeším napájení hlavně zesíku - mám v síti dost rušení, stejnosměrnou složku co mi vrní s trafem a typicky 250V ale kolísá to. Plánuju buď zbastlit něco na způsob oddělovacího trafa s filtrama alá Mudra Akustik nebo vyvést ze zesíku kabely a napájet ho taky z akumulátorů.

Jestli někdo ten rozdíl mezi přiměřeně dimenzovanými kabely fakt slyšíte, tak nevím, proč váháte - James Randi pro vás má nachystaný milion dolarů. Už asi dvanáct let.
Aspoň budete mít na nový audiofilní vybavení. :)