Regulérní detektivku to předstíralo fakt jen velmi krátce... Dost záhy IMHO bylo jasný, že vyšetřovatel Xu na to kápnul. O tom to fakt nebylo...
Formálně to navíc krásně drží po kupě ta zemitě-viscerální estetika.
Nemluvě o tom nádherným zacyklení formou parafrázování úvodní sekvence v závěru...
Prostě mi přijde, že ten ústřední morálně-filosofickej konflikt z toho čouhá tak okatě, že určitej kontrast mezi jakože detektivním úvodem a jakože akčním dobrodružným závěrem nevyznívá jako trhlina v soudržnosti... Mně teda určitě ne...
Wu xia je prostě úžasná hra kontrastů.
Málokdy se podaří potkat tak skrz naskrz vymazlenej film. A když já začnu rozebírat formální stránku filmu, pak už ta stránka fakt musí stát za to, protože jinak ji obvykle přejdu prostým líbí/nelíbí, ba/neba...
Prostě ten film miluju. A Xu Baijiu se okamžitě zařadil mezi moje nejoblíbenější filmový postavy ever...:-)
Proto se o něm pokaždý tak zaníceně rozkecám.
A sichuanština je
hrozně roztomilá a Kaneshiro ji trefil docela pěkně...:-)