Jak chce vláda bojovat proti drogám ?
Parlamentní listy | 28.2.2005 | rubrika: Vláda a drogy | strana: 17 | autor: PhDr. Eva Fišerová
Těsně před loňskými Vánocemi, 22. prosince, projednala vláda na svém zasedání novou strategii boje proti drogám. Věřme, že se blýská na lepší časy. Již dnes z oficiálních zpráv vyplývá, že se situace na české drogové scéně zlepšuje: například ve srovnání s dobou před pěti lety u nás klesl počet lidí závislých na tvrdých drogách, pervitinu a heroinu o tři tisíce (z 15 tisíc na 12 tisíc), snížil se také příliv nových uživatelů. Počet problémových uživatelů drog, tedy těch, co užívají drogy pravidelně a za pomoci injekčních stříkaček, dosahuje počtu 35 až 37 tisíc osob. Unikátní je, že jsou naši odborníci oproti evropským státům v kontaktu se 60 až 70 procenty problémových uživatelů drog. Svědčí to mimo jiné o tom, že zde existuje dobře postavená síť s dobrými službami.
Tyto a další údaje jsme získali koncem loňského roku od Mgr. Josefa Radimeckého, tehdejšího ředitele sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, který již tehdy pilně připravoval strategii boje proti drogám na další období, do roku 2009. Krátce po té, co ji předložil, byl z funkce překvapivě odvolán.
Experimentujících bohužel přibývá
Rozhodně ale nevyznělo ze statistik příznivě, že narůstá experimentální a rekreační využívání konopných drog a extáze mezi mládeží. Zřejmě v důsledku nedostatečné prevence, přestože je v kontaktu s nízkoprahovými centry u nás na 21 tisíc osob, dalších více než sedm tisíc žadatelů o léčbu je registrováno. Měli by mezi nimi být bezpochyby i silní kuřáci a konzumenti alkoholu, kterých je stále více mezi mládeží, což představuje pro společnost velké riziko s velmi negativním dopadem na zdraví lidí. Ze smutné statistiky vyplývá, že každý pátý šestnáctiletý občan České republiky vypije v přepočtu téměř deset litrů čistého lihu za rok! To by se ale mělo naplněním nové koncepce protidrogové politiky, která vedla ke střetům uvnitř vládní koalice, změnit k lepšímu.
Hlavní funkce přijaté strategie
Národní strategie protidrogové politiky na období let 2005 až 2009 je klíčový dokument Vlády ČR, který aktualizuje předcházející strategie v souladu se současným stavem vědeckého poznání o fenoménu užívání drog, o jeho důsledcích a o účinných řešeních s ním souvisejících problémů. Vláda v něm definuje základní východiska a směry řešení problému užívání drog a doporučený základní rámec pro tvorbu a uskutečňování protidrogových strategií všech článků veřejné správy na úrovni resortů, krajů a obcí.
* Vytyčit základní principy a cíle a stanovit priority národní protidrogové politiky ČR pro všechny články veřejné správy a občanské společnosti.
* Vymezit institucionální a organizační rámec protidrogové politiky i odpovědnosti a kompetence všech hlavních článků veřejné správy v ní.
* Nabídnout institucím a organizacím zapojeným do realizace národní protidrogové politiky, aby si našly své místo a roli při naplňování protidrogové strategie.
* Propojovat veřejnou správu, státní i nestátní, dobrovolnické i svépomocné organizace na všech úrovních realizace protidrogové politiky.
* Pro potřeby spolupráce na národní i na mezinárodní úrovni informovat o podobě, cílech a o prioritách směřování národní protidrogové politiky ČR.
Základní přístup k řešení problému užívání drog v ČR
Jako účinnou strategii směřující k řešení problémů spojených s užíváním drog uznává vláda ČR komplexní, multidisciplinární a vyvážený přístup, který vychází ze široké celospolečenské, meziresortní, mezioborové a mezisektorové spolupráce na všech úrovních a je postavený na komplexním, výzkumem podloženém a vyváženém uplatňování tří základních, vzájemně nezastupitelných a doplňujících se strategií moderní protidrogové politiky, kterými jsou:
* snižování nabídky drog (kontrola prodeje a distribuce legálních a potlačování nezákonné distribuce ilegálních drog),
* snižování poptávky po drogách (primární prevence, léčba a resocializace uživatelů),
* snižování rizik spojených s užíváním drog.
Protidrogovou politiku České republiky proto budou i nadále tvořit čtyři základní pilíře:
* primární prevence,
* léčba a resocializace,
* snižování rizik,
* snižování dostupnosti drog.
Mohou se efektivně uplatňovat pouze ve funkčním institucionálním prostředí, jež staví na mezinárodních závazcích, zkušenostech a spolupráci, na poznatcích z výzkumů, informacích a hodnocení realizovaných opatření tak, aby byly financovány jen efektivní opatření a aktivity. Činnost ve všech oblastech musí být koordinována k zajištění společného postupu při dosahování cílů stanovených strategií. Strategie je také rámcem pro zpracování akčních plánů protidrogové politiky, které ji rozvíjejí a jsou nástrojem pro její implementaci. První Akční plán k ní bude připraven v prvé polovině letošního roku a bude zřejmě vypracován na dvouleté období.
Názory odborníků
Vláda přijala strategii předloženou JUDr. Jaroslavem Burešem, ministrem a předsedou legislativní rady vlády a členem vlády, který je odpovědný za koordinaci protidrogové politiky vlády jako výkonný místopředseda Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, kterého premiér pověřil výkonem všech svých kompetencí předsedy této rady.
Ministr Jaroslav Bureš nám ke strategii řekl: "Za důležitý považuji vznik systému, který kvalitu jednotlivých projektů neziskových institucí bude hodnotit podle předem vytvořených standardů a také prohloubení koordinace nakládání se všemi prostředky státního rozpočtu, které do této oblasti plynou, bez zřetele na to, který resort je poskytuje. Kromě toho musí nutně platit zásada, že ten, kdo vykazuje nedostatky při nakládání s již poskytnutými dotacemi, žádné jiné nesmí dostat. Národní akční plán, který Rada projednávala v lednu, je osvědčeným nástrojem k zajištění systému monitorování užívání drog a jeho následků a základem pro koordinaci činnosti všech příslušných institucí a organizací. Jednou z priorit, na kterou kladu důraz, je zvýšení rozsahu a kvality dat o experimentálních a intenzivních uživatelích konopných drog a extáze."
Nás pochopitelně zajímal názor odborníků spojených s danou problematikou, proto jsme některé z nich oslovili a požádali je o vyjádření k následujícím otázkám:
1. Jaký je Váš názor na Národní strategii protidrogové politiky na období let 2005 -2009 (materiál vlády č.j. 1733/04) jako celek.
2. Při přípravě materiálu bylo poukázáno na systémové nedostatky v čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu na protidrogovou politiku. Domníváte se, že přijatá opatření mohou vést, respektive povedou k jejich odstranění?
3. Jaký byste doporučil konkrétní postup k naplnění tzv. akčního plánu zmíněné strategie, aby skutečně přinesla své ovoce a nezůstalo jenom u slov?
4. Máte k navrhované strategii nějaké další připomínky: jaké a proč?
Mezi prvními jsme oslovili odvolaného Mgr. Josefa Radimeckého, který předpokládá, že se v dané oblasti uplatní i v dalším období: "Za textem strategie plně stojím, protože odpovídá současnému stavu poznání podloženému řadou výzkumů a desítkami let zahraničních zkušeností a obsahuje vše, co by měl obsahovat. Tj. jak vláda vnímá problém drog, jak definuje protidrogovou politiku a její priority: ochranu veřejného zdraví a postihování organizovaného obchodu s drogami.
Strategie stanoví klíčové principy protidrogové politiky, její čtyři pilíře: prevenci, léčbu a resocializaci, snižování rizik a vymáhání práva, cíle politiky v jednotlivých oblastech, klíčové "hráče" v protidrogové politice a jejich základní kompetence a odpovědnosti." Za průlom J. Radimecký považuje, že se protidrogová politika poprvé zaměřuje na užívání ilegálních a legálních drog: alkoholu a tabáku. To má dva významné důvody:
1) užívání tabáku a alkoholu působí (nejenom) naší společnosti mnohem větší škody než užívání drog ilegálních,
2) výzkum dokládá, že mezi užíváním legálních a ilegálních drog je souvislost, tzn. že děti, které mají zkušenost s alkoholem a tabákem již v nízkém věku, mnohem častěji sahají po drogách ilegálních. "Na systémové nedostatky financování programů protidrogové politiky jsem poukazoval řadu let a předkládal také návrhy jejich řešení, jež však nenašly potřebnou politickou podporu. Problém je v tom, že peníze rozděluje několik ústředních orgánů státní správy, jež se nedokáží dohodnout ani na společném postupu při dotačních řízeních, ani na jednotném výkladu existujících pravidel financování, což vede k často protichůdným nálezům při kontrolách. Finanční úřady, Nejvyšší kontrolní úřad a ministerstva tak používají každý "svůj" výklad pravidel, který není jasný ani poskytovatelům dotací, ani jejich příjemcům.
Vládou schválený záměr obsahuje návrh opatření, jež mohou být účinná pouze pokud budou uvedena do života. Podle mých zkušeností je však řevnivost mezi jednotlivými ministry a resorty velkou překážkou realizaci navržených kroků, jež mohou přispět k vytvoření skutečného systému financování (nejenom) protidrogové politiky. S absencí systémového přístupu se totiž potýkají i jiné dotační programy vlády." Národní strategie je podle J. Radimeckého rámec, který definuje směřování budoucí protidrogové politiky. Aby se mohla uskutečnit, musí se zpracovat akční plán, který podrobně popíše problémy v jejích dílčích pilířích a stanoví konkrétní kroky k jejich odstranění i způsoby ověření, že úkoly byly splněny a cílů dosaženo. Takový plán musí být teprve zpracován. K tomu dodává: "Ale i akční plán zůstane jen kusem papíru, pokud se vláda neshodne na tom, že úkoly v něm stanovené je třeba plnit, což právě v protidrogové politice nikdy příliš nefungovalo. Dokud se protidrogová politika a ochrana veřejného zdraví nestane prioritou politiků na všech úrovních, zůstane větší část úkolů akčního plánu pouze řadou prázdných, byť pěkných slov." Zajímalo nás ještě, zda má J. Radimecký nějaké připomínky ke konečné verzi přijaté strategie a zda se podstatně liší od jeho návrhu.
"Rád bych okomentoval médii diskutovanou změnu strategie, kterou měl učinit ministr Bureš. Text Národní strategie, jak ji schválila vláda, je z 99 procent totožný s tím, který jsem připravil se svými spolupracovníky. Ministr Bureš do ní jen nechal dopsat odstavec, který má zdůraznit, že se vláda zaměří na užívání konopných drog a extáze. Ten záměr v textu strategie byl již předtím (a stále je). Je definován jako cíl II.: "stabilizovat nebo zastavit experimentální a občasné (tj. rekreační) užívání drog", což je odborná definice pro užívání konopných drog a extáze. Takže k žádné zásadní změně strategie protidrogové politiky díky zásahu ministra Bureše nedošlo."
Plk. JUDr. Jiří Komorous, ředitel Národní protidrogové centrály MV ČR na adresu přijatého dokumentu uvádí: "Zmíněná strategie je komplexním dokumentem vlády ČR. Jedná se o vyvážený dokument založený na čtyřech základních pilířích, k jejichž realizaci bude zapotřebí mnoha lidských sil. Mezi tyto síly vždy patřil a nadále bude patřit také útvar, kterému mám tu čest velet. Při přípravě strategie, ale i dříve, byla stanovena pravidla pro čerpání prostředků ze státního rozpočtu na protidrogovou politiku. Přijatá opatření podle mého názoru "povedou k čisté hře" v rámci těchto pravidel, samozřejmě za případného dozoru nezávislého orgánu (NKÚ)." Podle Jiřího Komorouse jsou v rámci akčních plánů konkretizovány ve stanoveném časovém rámci mimo jiné i hlavní cíle v gesci jednotlivých resortů. Myslí si, že k tíženému výsledku bude v konkrétní rovině třeba spolupráce a součinnosti jednotlivých participujících subjektů, a to ve větší míře, než tomu bylo dosud. Na závěr dodal: "Připomínky nemám, ale přání snad ano. Totiž, aby se dokument nestal jenom pouhým formálním dokumentem. Ale naopak. Aby byl v jednotlivých rovinách realizován v praxi a tímto přispěl ke zlepšení protidrogové politiky v ČR."
MUDr. Stanislav Kudrle, vedoucí lékař léčby návykových nemocí FN Plzeň hodnotí dokument těmito slovy: "Národní strategie na první pohled působí vyváženě a objektivně. Vychází z oficiálních zdrojů dat a statistiky, soustředí se jak na stranu nabídky, tak na stranu poptávky, tzn. hledá optimum na účasti pomáhajících profesí a na účasti represivních opatření a represivních složek. Rozděluje odpovědnosti. Potud dobře. MUDr. Kudrle má jedno velké ALE: "Z mého pohledu klinika, terapeuta a lékaře je její centrální pojetí zavádějící. Myslím tím soustředění se na boj proti drogám (a to i legálním). Za těmi legálními se nesměle myslí na tabák a na alkohol. Konečně. Ale co to ostatní? Jsem přesvědčen, že národní strategie nikdy nebude ta správná, pokud se na prvním místě nebude zajímat o problém "drogového účinku", tedy psychotropního účinku s návykovým rizikem. Což je podstatnější záležitost, než jednotlivosti, jako například tzv. drogy.
Jinak si dál budeme hrát na umělé dělení na legální a nelegální apod. Přitom budeme vesele přehlížet klinicky evidentní problém kombinovaných závislostí, přesmyku z jedné závislosti na druhou (legální, či nelegální), budeme dál přehlížet sociální, ekonomické, ale i zdravotní rizika hazardu, budeme zcela a úplně pomíjet exponenciální nárůst závislosti na psychotropních lécích. Žádosti o léčbu pro závislost na lékových opiátech, hypnotikách a benzodiazepinech eviduji téměř každý den. Toto je naprosté tabu. Přitom průběh lékové závislosti, nebo závislosti na hazardu je identický s průběhem závislosti na heroinu a sociální dopady a zdravotní důsledky jsou často fatálnější." MUDr. Kudrle ví, že by chtěl nyní utopii, nicméně vyslovil nahlas: "Orgány, které rozhodují o Národní strategii nikdy na tato varování slyšet dobrovolně nebudou. Až markantní projevy tohoto vývoje si své vynutí. Ale prevence a léčba mohou mít úspěch jen při komplexním pojetí problému ve všech jeho souvislostech. A hlavně,..... uvědomění si návykových souvislostí v životě je výzvou pro každého občana. Pokud totiž zcela prostě sečteme počty kuřáků, problémových pijáků, problémových uživatelů drog, lidí zneužívajících léky s psychotropním účinkem, lidí závislých na hazardní hře, dojdeme k úctyhodnému číslu. Jen málo rodin v České republice osobně tento problém nepocítilo. Proto bych si přál, abychom měli koncepci Národní strategie osvícenou, vychovávající a orientující každého občana v tom, co je podstatné a v jakých souvislostech se to děje."
Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. z odděleni léčby závislosti mužů Psychiatrické léčebny Bohnice hodnotí přijatou strategii jako "obsáhlý a podrobně zpracovaný dokument", ale nedokáže posoudit, zda přijatá opatření mohou vést, respektive povedou k odstranění systémových nedostatků v čerpání finančních prostředků na protidrogovou politiku ze státního rozpočtu. K dalšímu obsahu říká: "Je správné, že se materiál zabývá i prevencí škod působených alkoholem, což je pro děti a dospívající i populaci jako celek naléhavé. Účinná prevence zde ale vyžaduje legislativní změny (vyšší zdanění alkoholu, omezení reklamy alkoholu např. po 22. hodině, licence na prodej alkoholu, které by bylo možné odejmout těm, kdo prodávají alkohol nezletilým apod.). Taková opatření vyžadují širokou podporu poslanců z různých stran." Jedním z publicistů, který se velmi často věnuje v článcích drogové problematice a lidem, kteří návykové látky užívají, je redaktor časopisu Reflex Jiří X. Doležal. Samozřejmě dokument pečlivě prostudoval a uvedl k němu: "Materiál je vynikající, také jej vypracoval přední odborník Mgr. Josef Radimecký, kterého za to vyhodili z práce." Když se bude postupovat podle přijaté teorie v praxi, domnívá se Jiří X. Doležal, že mohou vést přijatá opatření k odstranění systémových nedostatků. Pokud se jedná o konkrétní postup k naplnění tzv. akčního plánu zmíněné strategie, bylo by podle něho třeba: "vrátit vyškrtnutou pasáž, že k prevenci se smí užívat jen pravdivých a vědecky ověřených informací o drogách - byla vyškrtnuta po hanebném odvolání Mgr. Radimeckého." A ještě k tomu dodal: "Tím, že vláda bez jakékoliv relevantní změny přijala strategii vypracovanou dr. Radimeckým, kterého předtím údajně právě za tuto koncepci vyhodili z práce, jsme dostali potvrzení, že byl vyhozen z politických důvodů a že jeho práci respektují dokonce i ti, kdo ho vykopli. Proč by jinak tu strategii schválili, že..." Požádali jsme o vyjádření rovněž např. pracovníky střediska Podané ruce, Dropin apod. Zřejmě ještě nemají názor ujasněn, protože se k tematice nevyjádřili. Věřme ale, že při své praxi budou podle přijaté strategie postupovat.
Naši anketu odborníků uzavřel MUDr. Tomáš Zábranský, Ph. D., konzultant a expert na protidrogovou politiku a drogovou epidemiologii v rámci několika projektů UNDP (Rozvojový program OSN) a EuroAid; drogovou epidemiologii rovněž vyučuje na LF UP Olomouc: "Považuji strategii za vysoce kvalitní a moderní koncepční materiál, který je v souladu s evropskými trendy protidrogové politiky a zároveň je logickým nástupcem předchozích dvou národních protidrogových strategií. Jde o práci řady pracovních skupin, složených z pracovníků jednotlivých ministerstev i odborníků z akademické a nestátní sféry. Pod vedením Mgr. Josefa Radimeckého, MSc. tak vznikl koncepční materiál, který se zařazuje do proudu národních strategií ostatních států EU a plně odpovídá právě přijímané Evropské protidrogové strategii i připravovanému Akčnímu plánu EU pro boj s drogami. Je s nimi také synchronizována časově, což umožnilo pružně reagovat na celoevropský vývoj. Přestože je takto zaměřený dokument svou povahou z principu především deklarativní, je tato Strategie dostatečně konkrétní a definuje poměrně přesně zodpovědnosti za jednotlivé složky protidrogové politiky i za její koordinaci, což při řádném "manažerském" řízení ze strany vládní "Protidrogové komise" a jejího předsedy bezpochyby přispěje ke zlepšení situace přinejmenším ve smyslu zpřehlednění jednotlivých procesů a vyvozování institucionální a snad i osobní zodpovědnosti." Také MUDr. Zábranský považuje v této souvislosti za mimořádně přínosný fakt, že se nová česká strategie zabývá poprvé v historii problematikou nejen nelegálních drog, ale i drog legálních: alkoholu a tabáku. Právě ty totiž byly dosud z nejrůznějších příčin opomíjeny, přestože jejich zneužívání působí společnosti mnohonásobně vyšší škody než látky nelegální. "'Zneužívání' psychotropních látek nastává podle obecně přijímané mezinárodní definice tehdy, když v přímém důsledku užívání dané látky (látek) vznikají náklady komukoliv kromě vlastního uživatel, především jde tedy o náklady společnosti na léčbu závislosti a souvisejících onemocnění typu jaterních nemocí, nemocí oběhové soustavy a dýchacího systému, ztracenou produktivitu v důsledku vyšší nemocnosti a předčasné úmrtnosti apod., vysvětluje MUDr. Zábranský a dodává, že přijatá opatření povedou k odstranění systémových nedostatků v čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu na protidrogovou politiku.
"Z valné části se shodují s těmi, po nichž již nejméně deset let volají jak zástupci nestátních neziskových organizací coby hlavní poskytovatelé prevence i léčby a minimalizace škod v oblasti nelegálních drog, u legálních drog většinu léčby poskytují především zdravotnická zařízení, tak Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky (RVKPP) ústy dnes již bývalého ředitele Radimeckého. Pokud Zpráva NKÚ umožní tato systémová opatření konečně uskutečnit, lze to jen přivítat. Další nutný krok leží ve zkvalitnění dotačních řízení jednotlivých ministerstev prozatím alespoň podle pravidel, která definoval a pro sebe zavedl Sekretariát RVKPP již před lety. Podle mých osobních zkušeností tohoto standardu ani zdaleka nedosahují. Bohužel je v tomto ohledu strategie poměrně vágní. Následovat by mělo zavedení toho, co Sekretariátu RVKPP v této oblasti ukládá nová Strategie, a to znovu napříč všemi těmito resorty. Nic z výše řečeného ale nebude mít význam bez zcela zásadního kroku, který je díky nejrůznějším "iniciativám" KDUČSL nepochopitelně neustále odkládán a zdržován: totiž zavedení certifikace odborné způsobilosti služeb. Tato lidovci blokovaná garance kvality, kterou má stát a jeho občané právo za své peníze dostat, je podle evropských zkušeností v této věci jediným účinným nástrojem. Je škoda, že díky politickému tlaku nebylo toto zavedení ve strategii explicitně uloženo a je ponecháno na netermínovaném "rozhodnutí RVKPP" (která o něm již jednou rozhodla, a to kladně) "a vlády"".
Aby přijatá strategie skutečně přinesla své ovoce a nezůstalo jenom u slov, je podle MUDr. Zábranského především třeba striktně dodržovat strukturu Akčních plánů, jak je definována ve strategii, a to bez výjimky pro všechny resorty a organizace. "Důraz je třeba klást zejména na specifikaci tzv. indikátorů, tedy dat, pomocí nichž bude měřen úspěch či neúspěch každé komponenty Akčních plánů. Na rozdíl od předchozích let je třeba se vyhnout tzv. procesuálním indikátorům a naopak používat výhradně indikátory výsledků. Jinými slovy: zásadním indikátorem ne/úspěchu by neměl být například "počet těch, kteří prošli prevencí" nebo "počet zatčených či odsouzených" atd., ale zásadně "krátkodobý dopad prevence ve smyslu lepší informovanosti příjemců," "dlouhodobý dopad prevence ve smyslu odvrácení experimentu s drogou či posunutí prvního experimentu s ní do vyššího věku" v případě prevence resp. "snížení všeobecné dostupnosti jednotlivých typů drog" a "snížení dostupnosti alkoholu a tabáku pro mladistvé" v případě represe. Podobně lze uvést příklady v oblasti léčby a v oblasti snižování rizik (harm reduction). Považují to za naprosto logické - stejně tak pacienta/pacientku přece nezajímá především to, zda si chirurg rozumí s instrumentářkou a ta mu správně podává ty které nástroje, ale spíše zda operace vedla k uzdravení." Jak vyplývá z výše uvedeného, považuje strategii za relativně povedený dokument, který může a měl by sloužit jako podklad pro pokračování v opatřeních, jež vedla k úspěchu, a k zavedení nových postupů tam, kde je situaci nutno zlepšit, tedy především v oblasti experimentálního a rekreačního užívání konopných drog a extáze a v oblasti zneužívání alkoholu a tabáku. "Vzhledem k tomu, že jsem se práce na ní v důsledku dlouhodobého stipendijního pobytu ve Spojených státech nijak neúčastnil, jde o stanovisko nezaujatého pozorovatele. Po návratu do vlasti mne nicméně poněkud rozčarovaly mediální hrátky, které se kolem ní vedly, a naprosto nepochopitelná, nepokrytě zpolitizovaná respektive politikářská tvrzení o nutnosti její zásadní úpravy, ke které k dovršení vší absurdity nakonec nedošlo. Strategie byla Vládou ČR přijata bez jakékoliv obsahové změny; na stranu osm se jen přidalo dvouvěté beletrizující převyprávění Specifických cílů č. I ("Stabilizovat případně snížit počet problémových uživatelů drog,") a II ("Zastavit nárůst experimentálního a příležitostného užívání legálních a nelegálních drog") a dále v textu obsažených souvisejících opatření; výsledkem jsou dvě rozvité věty, které jsou na daném místě neústrojné a svou formou by odpovídaly spíše Akčnímu plánu. Ve světle tohoto faktu se mi jeví tvrzení některých politiků o "přitvrzení" české protidrogové politiky jako výraz buď toho, že nenašli čas si strategii přečíst (a přesto o ní hovořili), nebo jako výraz neschopnosti porozumět psanému textu či porovnat tzv. "Radimeckého" verzi s tou přijatou. Myslím, že natolik principiální dokument se neměl stát předmětem politických hrátek (natož pak snahy o neústrojné zásahy ze strany laiků), ale jen a pouze pečlivého studia a k meritu věci mířících návrhů na její případné vylepšení. Práce těch, kteří ji déle než rok vypracovávali, si to bezesporu zasloužila. Ale úvaha o (ne)úctě některých politiků k práci a ke vzdělání by byla námětem zase na jinou anketu," uzavřel MUDr. Zábranský.