Jsem si vzpomněla ještě na jednu historku z konce 80. let, která vystihuje tehdejší dobu. na VŠ muž musel projít vojenskou katedrou, aby nešel na 2 roky na vojnu. Jenže jednak nemá žádnou sebekázeň a byl v tom i vzdor proti režimu, a tak ty dva roky voj. katedry děsně sral gumy, co je cvičily. A nějak se mu to nevyplatilo, protože na konci třeťáku mu nedali poslední zkoušku, takže musel žádat o děkanský termín /zajímalo by mě, kolik takových lidí v CZ bylo/. A samozřejmě, že zkoušku neudělal ani na děkanát. Takže kvůli tomu opakoval ročník a na gumy byl ještě nasranější než ty první dva roky. Jednoho dne, kdy tam chodil už 3. rokem, se sám ocitnul v jejich budově a zjistil, že mají na chodbě na věšácích odložené placaté čepice a takové ty široké kožené pásky, které šly od opasku přes rameno na záda. Nikdo kolem, tak nacpal 3 čepice i ty pásky do batohu a zmizel. Čepice pro jistotu vyhodil do popelnice pár set metrů od budovy, ale pásky si nechal, 2 zpeněžil a ten poslední nosil na punkové koncerty, kde byl za děsného frajera, který okradl gumy