Kdyz jsem si vybavil Slavka Hrzala - uz se to vylozene netyka socialismu, ale prelomu let 87/90. Kamaradova mama pracovala tehdy v Ceskoslovenskem Rozhlasu, konkretne v Dominu a vzdycky kdyz potrebovali "nahodne potkavane deti" na ulici, ktere mely mit "nazor", povolali nas s omluvenkou ze skoly. Vetsinou jsme predem nafasovali scenar a text a ten jsme na mikrofon na ulici cetli. Tak to probihalo do roku 89 - no neber to, omluvenka, rozhlas a sem tam byl i honorar (bylo potom na petardy) Tesne po revoluci to ale nabralo zabavnejsi smer, protoze nas povolavali na product placement, kdy jsme do rozhovoru propasovali vzdycky nejakej ten nazev firmy, anebo jeho propagaci - to jsme potom dostali jak honorar, tak uplatky od firem. My byli spokojeni, Slavek byl spokojenej a firmy stejne tak. Nejvetsi vyhra byla, kdyz si nas zavolali na Stoletou vystavu na vystavisti, kde to byly regulerni zne. Coby uplatky jsme dostavali listky na horskou drahu a podobne, kdy stacilo rict, kterej stanek se nam libil nejvic a proc (se scenarem v ruce samozrejme)