Šuplandie, jako každý totalitní stát, radostně sděluje svým obyvatelům jejich privilegia a hlásá rovnost, a současně jim však zapomíná sdělit, že někteří jsou si tak trochu rovnější. Vládnoucí představitelé a vybraní pracovníci (ti jen výjimečně, za odměnu) mohou čas od času navštívit tzv. Kingsajz. Kingsajz, svět velkých lidí – vstupenkou do něj je požití dávky stejnojmenné látky, jejíž složení je přísně střeženým státním tajemstvím. V Kingsajzu jsou věci, které běžný trpaslík nezná a nemá šanci získat – alkohol, lahodná jídla, možnost bydlet v normálním bytě. A také: jsou tam ženy! Od počátku zpřístupnění Kingsajzu, tak musí režim čelit dvěma hlavním problémům – malé ochotě trpaslíků vrátit se zpět domů do Šuplandie a činnosti bojovníků za rovnoprávný přístup ke Kingsajzu, kteří se snaží v utajení nalézt vzorec pro výrobu oné zázračné látky. První záležitost vyřeší sabotáž – exploze v továrně, která ve velkém světě vyrábí nápoj Polo Cockta (čti: polokokta), ten dokáže při pravidelném užívání udržet trpaslíky v kingsajzové velikosti, a únosy emigrantů zpět do Šuplandie. Větší hrozbou je činnost zběhlého trpaslíka – vědce Adaše, který nakonec dokáže recept na výrobu Kingsajzu připravit, a po svém následném únosu a věznění v Šuplandii (jako celu měl přiklopený kovový cedník plný nasazených agentů provokatérů – nechtěl bych to zažít), i předat svému příteli a hlavnímu hrdinovi Olgierdu Jedlinovi (Jacek Chmielnik). Jedlina podporován Álou (Katarzyna Figura), dcerou jednoho z trpaslíků, a dalšími členy hnutí odporu absolvuje strastiplnou a dobrodružnou pouť do Šuplandie a zpět. Úspěšné vyřešení situace s sebou ovšem přináší pochmurný moment příchodu velkých lidí do vyprázdněné Šuplandie a také velmi prediktivní a poněkud stresující závěrečnou scénu – těžko říci, zda se Barry Sonnenfeld před natáčením závěrečných záběrů Men in Black II, tj. vykouknutí ze zakázaných dveří, mohl inspirovat u Machulského, scéna v Kingsajz je však díky kontextu celého filmu několikanásobně impresivnější.