No jo, prodejna zaraničního tisku v Jungmance vedle laboratorních potřeb. Ty čtvrteční fronty byly naprosto šílené, a povětšinou složené z ženských, co chtěly Burdu a ty další slepičí časopisy. Důchodci, co chodili vnoučatům pro Pifa byli lepší, s těmi šlo dát řeč. A někdy v roce 88 přibyli najednou lidi, co v té frontě čekali na Ogoňok a Argumenty i fakty, které začaly psát o pěrestrojce. Já tam chodil pro ruské Radio a taky polský Bajtek, když ho měli vyprodaný v Polské kultuře.