PALEONTOLOG: to místo jsem neznal...
HOSPODA U MALVAZE
(1945 - 1994)
V... - Zaniklé pražské kluby | Facebookhttps://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=1414576231928164&id=1131517003567423HOSPODA U MALVAZE
(1945 - 1994)
V Karlově ulici 185/10, na hlavní turistické trase mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím se nachází krásný dům z 15. století. V roce 1999 na dvorním bloku budov, ke které dům náleží, proběhla díky investicím Židovské obce kompletní oprava krovů a střešního pláště. Momentálně zde sídlí obchod se skleněnými suvenýry a jakási rezidenční záležitost s kuchyní, která nemá s původní hospodou nic společného, jen zrecyklovaný název, U Malvaze.
V domě bývala původně rituální židovská lázeň zvaná mikve. Za první republiky tu holešovický pivovar otevřel hospodu U rytíře Malvaze, která se proslavila hutným černým pivem Pragovarem. Hospoda U Malvaze vznikla v Karlově ulici pár měsíců po válce a prošly jí generace umělců, stala se rovněž významným místem sekávání mnoha studentských hnutí. Po celou dobu existence, navzdory výměnám režimů i majitelů, zůstala vyhlášená karamelově sladkým černým pivem. Na přelomu 50. let se zde scházel Vladimír Boudník s Egonem Bondym a Hanesem Reegenem. I když se o Janu Reegenovi, jak znělo jeho občanské jméno, nemluví tolik jako o jeho slavnějších přátelích, byl svého času významným pražským kulturním hybatelem a především slavným malířem:
https://www.ustrcr.cz/.../pamet-dejiny/pad1503/121-126.pdfBohumilu Hrabalovi, který do hospody U Malvaze také několikrát zavítal, se Reegen stal předlohou pro postavu Vaška Průchy v povídce Jarmila, která se odehrává v kladenských hutích.
Nový náboj s příchutí undergroundu získává hospoda U Malvaze v sedmdesátých letech, když si ji oblíbí kapela Plastic People of The Universe. Získává přezdívku „máničkovská knajpa“ a ve spiscích o svém mládí ji jako zásadní kulturní bod zmiňuje František Čuňas Stárek. Do nálevny U Malvaze prý pravidelně chodili Mejla Hlavsa, Quido Machulka, Kvašňák Pol, Plivník Vyšín, Hendrix Smetana a Abbé Libansky, ten v rozhovoru vzpomíná, jak právě v této hospodě přišel ke své přezdívce, následně uměleckému jménu: „Abbé je skutečně přezdívka, správně se jmenuju Jaroslav Jan Maria Otakar. K Abbému došlo, když jsem v roce 1972 udělal úspěšně přijímací pohovor na Husovu bohosloveckou fakultu a vyrazil to zapít do mé domovské hospody U Malvaze. Vlezl jsem do dveří a oznámil rozpité společnosti: Pánové, ode dneška jsem studentem teologie. Jeden můj přítel, který teď žije v Austrálii, vstal, zvedl půllitr se skvělým malvazovským černým pivem a povídá: Tak tu s námi ode dneška sedí abbé Faria. A od té doby mi to Abbé zůstalo. Asi není třeba vysvětlovat, že abbé Faria pomohl uvězněnému Edmontu Dantesovi k pokladu, který z něj udělal hraběte Monte Christa. Ve filmu měl abbé Faria dlouhé vlasy a vousy až na břicho. A zrovna tak jsem tenkrát vypadal já, čerstvý bohoslovec.“
Ve stejném roce se U Malvaze poprvé objevuje, a s Plastic People se setkává, Jiří Chmelák Chmel, pozdější zakladatel vídeňského Nachtasylu, jakéhosi alternativního kulturního českého centra, především pro tehdejší emigranty. Nachtasyl je něco bar a stále funguje, tvoří jakýsi pomyslný most mezi českou a rakouskou nezávislou kulturní scénou.
V roce 1991 podnik U Malvaze vyzdobil svými malbami známý výtvarník Pavel Jákl, který se specializuje na „hospodské“ malby a jeho dílo najdeme v téměř stopadesáti restauračních zařízeních. V Praze jsou jeho malbami známé třeba hospody U Dvou koček nebo U Bubeníčků.
Lidová hospoda na velmi lukrativním pozemku v centru hlavního města byla uzavřena v roce 1994. Na závěr je třeba zmínit „aféru s myší“. Jednu dočista mrtvou myš údajně našla mezi sudy piva hygienická kontrola už rok před zavřením. Ale možná jsou to jen pomluvy od prodejců skleněných cetek.