PREDSEDA: Já si pamatuju na sportovní soustředění. kde po nějakým pitnym režimu pro sportovce nebylo ani památky. Každý den po poledni jsme nejdřív z tábora šli 5km do nejbližší vesnice, která měla hřiště. (Pojbuky:) Jako pítí a svačinu jsme fasovali jeden pytlík mlíka na 2os a každý 2 rohlíky.
Petky tenkrát ještě nebyly a o nošení vody se nikdo prostě moc nestaral. Když po 2 hodinách treningu na 3O'C,
přišel čas na odpočinku a doplnění energie, mnozí žíznivý se vrhli na mlíko v pytlíku, ikdyž většinou transport na hřiště a čekání na konzumaci nepřežilo bez úhony a prostě zkyslo nebo zhořklo, ve vidině hydratace. U někoho to prošlo, u někoho ne, začátek druhé poloviny treningu byl proto mnoho provázen šavlemi, případně úprky za metrové smrčí.
Po 2 ročnících soustředění, proběhl totální upgrade pitného režimu, když někdo podnikl družbu s místním jzd, kde nám bylo dovoleno, jít si o pauze k telatům resp. jejich kohoutku natočit pitnou vodu. To už snad možná byla i nějaká pet, ale pořád se nemůžu zbavit představy točení vody do zubama ukousnutýho, vylitýho pytlíku od mlíka.
(ten džentlmetnský sport, na který jsme se v době temna soustředily bylo rugby ;)