K tomu Favoritu, co tu teď proběhl, mám docela veselou vzpomínku. Byl únor 1989, s naší partičkou jsme v deset večer vypadli z hospody, která zavírala, a protože byl pátek a my jsme neměli dost, rozhodli jsme se, že pojedeme do další, vzdálenější hospody, která měla otevřeno přes noc. Přešli jsme na zastávku autobusu a museli jsme chvíli čekat. Bylo nás asi 6. Po chvilce jsme se zadívali na druhou stranu přes cestu, kde byla mototechna. Před ní fronta asi 100 lidí. Napřed jsme nechápali, ale pak jsme dospěli k tomu, že čekají na pondělí až otevřou a budou si moct objednat nového favorita. Už jsme byli trošku posílení alkoholem, a toto zjištění v nás vyvoĺalo bujarý smích. Stáli jsme naproti nim, ukazovali si na ně prstem a řvali smíchy. Pak jsme se /nás šest/, nikdo jiný na zastávce nebyl, začali stavět do fronty, předbíhat se, nadávat jeden druhému kvůli předbíhání a furt jsme se chechtali. Ti lidi tam stáli od pátku večera, v mrazu, a trpělivě čekali na pondělní ráno... Bylo vidět, že pár se jich stydí, ti se dívali jinam, ale některé jsme fakt nasrali a oni na nás začali hrozit pěstmi. Nicméně rozhodně nehrozilo, že by se někdo z nich rozhodl odejít z řady a dát nám do držky, protože by ztratil místo. Dodneška mám z téhle vzpomínky dobrou náladu :)