RSZ: Spíš s tebou nesouhlasim. Socialsmus v populaci alkohol vypěstoval a věřim tomu, že to byl
do jistý míry masovej únik z šedivý reality budování, ze kterýho měla nakonec prospěch jenom komunistická elita. Ano, po revoluci se to paradoxně rozjelo ještě víc, ale byl to jenom důsledek toho, že se nakumulovaly generace který v tom neviděly problém. Sám jsem měl takovýho prvního šéfa. Byl z Moravy. Nepřišlo mu vůbec nic divnýho na tom, že tahal do zaměstnání demižony vína a lahve nějakejch moravskejch samohonek. Z dnešního pohledu to vůbec nechápu. On nastoupil, už tam jedna generace z vesela chlastala a když jsem v roce 2000 nastoupil já na praxi při průmyslovce, chlastaly na pracovišti dvě generace v plný síle. Nebyl nikdo, komu by to přišlo divný. Kolikrát jsem přišel a dostal skleničku ještě dřív, než jsem stihnul pozdravit. Neměl jsem moc šanci. Fuj. Ještě teď se při tý vzpomínce oklepu. Ve věku dvaceti let to byla možná sranda, ale při skoro dennim kontaktu se zahraničníma kolegama a klientama mi začlo bejt jasný, že to rozhodně neni běžný a ok. A dnešní mí mladší kolegové už třebas nepijou ani v soukromí. Životní styl je úplně jinej. Postupná změna přišla nejen s tim, že přicházeli mladší, ale hlavně že starší si odnesli svý chlastací navyky do důchodu. A generace mýho tehdejšího šéfa byla umravněna namátkovejma kontrolama. Nicméně alkohol v zaměstnání imho rozhodně je relikt socialismu.