Super, že to sem dáváš, ale na tyhle retro-televize je tu jiný klub.

GIOMIKY: prosim, jdi pryc.

Tvl asi 15 novejch a koukám, že jsem nejspíš žil v úplně jiný socialistický republice, se mi zdá.

GIOMIKY: Jo, taky jsem měl 4 postavičky: Matta Trakkera, Floyda Malloye, Charlese LeFleura a čtvrtého už nevím. Vozidlo bohužel žádné.

BTW Pampalini někdo?

GIOMIKY: měl jsem He-Mana, Skeletora, Tri-klopse a Siklona. První tři jsou na té fotce. Dovezl je děda z cesty do Západního Německa a já s nima machroval na základce.

RSZ: jo a vždycky tam byla někde ta technologická dírka, ze který to foukalo, když se to zmáčklo

FRDK: tyhle autíčka z měkkého PVC jsem nenáviděl už jako dítě ve školce, přišlo mi to pro mimina a hnusný

FRDK: z nějakýho důvodu jí doma říkáme Američka, vymyslela to žena když byla dítětem. Vůbec netuším jak k tomu došla.

Jsem teďka trochu na těch hračkách uletěl a natrefil jsem na jméno Libuše Niklové, asi ji budete znát, já ostuda dosud ne, ale je to teda hodně zajímavá osobnost a ta historie a sláva jejích doma i ve světě vysoce ceněných hraček, která se táhne až dodnes, ač již ona sama přes čtyřicet let není mezi námi, je fenomenální.
Ty její nejikoničtější designové 'vzdušné skulptury' z šedesátých let jsem viděl prvně, ale ty ze sedmdesátých, nafukovací, s těma už jsem se setkal. Měl jsem červeného nafukovacího buvola, někde doma mám fotku s prababičkou, jak na něm sedím.

Lukáš Toman: Hračky Libuše Niklové byly tak unikátní, že stály i západním zemím za okopírování
https://youtu.be/ycVzubSJpPA?feature=shared


Životopis – Libuše Niklová
https://www.libuseniklova.cz/zivotopis/

Ty nafukovačky se dodnes v Napajedlech vyrábějí, mít sviště, bych neváhal... ;)

FATRA Buvol nafukovací | Fatra, a.s.
https://www.efatra.cz/fatra-buvol-nafukovaci-58x63-cm/

XMEDA: Housenky jsme měli ve školce, ale doma byl traktor, obojživelník, lokomotiva a Tatrovka, avšak to rameno jeřábu tam bylo nějak blbě přidělané nebo co, tak jsem se tam pak místo něj vozil já :)
Housenku jsem zaregistroval ve zde propírané Metodě Markoviče (a vzadu leží i kostka od dřeně), bylo tam toho fakt fest, hlavně ze začátku, hodně jsem zavzpomínal.